Reklama

Zrestaurovaný film Hoří, má panenko míří na velká plátna

Email Tisk

hori ma panenkoHoří, má panenko, slavný film ze zlatého fondu české kinematografie se po 45 letech opět vrací do kin na digitálně restaurované kopii. Tento film je jedním z vrcholů československé nové vlny. Byl natočen v roce 1967 podle námětu Miloše Formana, Jaroslava Papouška a Ivana Passera. Film Hoří, má panenko byl posledním Formanovým počinem před jeho emigrací do USA. Snímek vyvolal řadu kontroverzních reakcí jak doma, tak i v zahraničí a byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. V tehdejším socialistickém Československu se ale v kinech v roce 1968 promítal pouze krátce. Nyní mají diváci po dlouhé době opět šanci jít znovu shlédnout film na velkém plátně a v dokonalé kvalitě.

Film Hoří, má panenko byl natočen v koprodukci barrandovského studia s významným italským producentem Carlo Pontim. Tvůrci se pomocí černého humoru zaměřili na důsledné odhalování negativních stránek lidské povahy. Je to modelový průzkum českého maloměšťáctví ve vypouklém zrcadle zvýrazňujícím hospodské vztahy, prázdné hlavy, dlouhé prsty a plytké svědomí. Odehrává se v podkrkonošské obci na pozadí hasičského bálu. Komedie se brzy mění v tragickou frašku s citem pro detail, gesto a dialog. V zobrazení požárnického plesu se spojují groteskní gagy s nekompromisním odhalením lidské přízemnosti a tuposti. Mravní stav společnosti se tu zrcadlí především v postavách starých lidí, obětí organizačních zmatků, živelných katastrof a hlouposti svých bližních, kteří svoji nekulturnost a nesvobodu považují za normální.

NÁRODNÍ FILMOVÝ ARCHIV K DIGITÁLNÍMU RESTAUROVÁNÍ FILMU MILOŠE FORMANA HOŘÍ, MÁ PANENKO

Film Miloše Formana Hoří, má panenko (1967) je v pořadí druhým dílem ze seznamu dvou set českých filmů, vybraných k digitálnímu restaurování. Iniciátorem restaurátorského zásahu byl, podobně jako u prvního digitálně zpracovaného filmu Marketa Lazarová, Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Digitální restaurování Markety Lazarové bylo financováno generálním partnerem Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, skupinou ČEZ a Ministerstvem kultury ČR. Cílem organizátorů MFF KV od počátku bylo iniciovat dlouhodobý proces, který by umožnil průběžně digitálně restaurovat významná díla československé a české kinematografie. Výjimečná událost – premiéra digitálně restaurované Markety Lazarové na MFF KV – vyvolala zájem dalších investorů. Výsledkem byl vznik Nadace České bijáky, která finančně zaštítila digitální zpracování Hoří, má panenko a v budoucnu plánuje ve spolupráci s NFA a MFF Karlovy Vary financovat digitální restaurování dalších filmů. V obou případech bylo cílem všech zúčastněných zpřístupnit významná díla české kinematografie dalším generacím, a to v podobě, která divákům předloží totéž dílo, které autorizovali jeho tvůrci v době vzniku.

hori ma panenko


Digitální restaurování proběhlo pod vedením Národního filmového archivu, ve spolupráci s pražskými společnostmi Universal Production Partners a Soundsquare. Pro podrobný dohled nad zásahem byla sestavena pracovní skupina, tvořená zaměstnanci NFA (Michal Bregant, Jitka Kohoutová, Vladimír Opěla, Jeanne Pommeau, Jana Přikrylová), UPP (Jiří Čvančara, Ivo Marák, Jan Zahradníček), Soundsquare (Marek Klasna, Pavel Rejholec), zástupci FAMU a Asociace českých kameramanů (Marek Jícha, Jiří Myslík) a externími spolupracovníky (Anna Batistová, Tereza Frodlová, Miloslav Novák). Průběžné výsledky byly konzultovány s kameramanem filmu Miroslavem Ondříčkem. Složení pracovní skupiny a účast kameramana Ondříčka zajistily, že provedený zásah je v souladu se současnou metodikou a technologií v oblasti digitalizace audiovizuálního dědictví, s etickými zásadami restaurování  udiovizuálních děl a s aktuální autorskoprávní legislativou.

Pracovní skupina se v průběhu dubna až června 2012 pravidelně scházela na půdě UPP, aby probírala klíčové otázky týkající se povahy procesu a výsledné podoby digitalizovaného díla. Mezitím probíhaly digitalizační a restaurátorské práce na obraze (v UPP) a zvuku (v Soundsquare) filmu, a historický výzkum produkce a uvádění Hoří, má panenko (externisté ve spolupráci se zaměstnanci NFA). Zásadní počáteční rozhodnutí se týkalo verze snímku, ke které bude restaurátorský zásah směřovat. Byla zvolena podoba filmu při prvním uvádění v československých kinech na přelomu let 1967 a 1968, a právě této verze se týkal také následný historický výzkum.

hori ma panenko

Zahrnoval tři klíčové otázky: jaký barevný filmový materiál byl použit pro výrobu masových distribučních kopií, jaký byl formát obrazu a kdy byl do snímku umístěn počáteční titulek upozorňující, že snímek není namířen proti hasičům. Historický výzkum ukázal, že masové kopie byly vyráběny na východoněmecký barevný materiál Orwocolor, měly formát obrazu 1:1,37 a počáteční titulek se v nich nevyskytoval (ten byl přidán až v březnu 1968). V Národním filmovém archivu a v barrandovských Filmových laboratořích byly dohledány dostupné materiály k filmu Hoří, má panenko a byl posouzen jejich technický stav. Následně byly vybrány nejvhodnější výchozí obrazové a zvukové zdroje a bylo rozhodnuto o způsobu konkrétních kritériích jejich digitalizace (tj. skenování u obrazu, přepisu u zvuku).

Při digitalizaci obrazu se vycházelo především z originálního negativu. Tam, kde to jeho technický stav nedovoloval, byl použit duplikační pozitiv. Oba materiály byly naskenovány v rozlišení 4K, v 10bitové barevné hloubce. Následně byl v digitálním prostředí simulován původní laboratorní postup „číslování“, tedy barevného nastavení hotových kopií. Tyto kroky byly učiněny na základě referenční kopie z roku 1967 na materiálu Orwocolor a podle expertního posouzení pracovní skupiny a kameramana Ondříčka při porovnání kalibrované projekce snímku z 35 mm kopie a v digitální verzi. Dále byl obraz v digitálním prostředí zbaven známek mechanického poškození a jiných nečistot - v menší míře automatickými funkcemi použitého softwaru, ve větší ručně.


Digitalizace zvuku vycházela z optické zvukové stopy na kombinované kopii z roku 2009 ze zlínských laboratoří a z dochovaných magnetických záznamů v barrandovských laboratořích. Magnetický záznam představuje pro digitalizaci mnohem vhodnější výchozí materiál, ale v našem případě se v použitelné formě (v kompletním mixu) zachovala pouze pětina délky filmu. Většinou tedy byla použita optická zvuková stopa z kopie z roku 2009. Oba materiály byly před zásahem vyčištěny.

hori ma panenko

Po přepisu bylo provedeno restaurování v digitálním prostředí. Významných úprav bylo třeba zejména u materiálu původem z optické stopy. Bylo provedeno odšumění, odstranění  lupanců a praskanců. Bylo také nutno eliminovat brum vzniklý při přepisu z projektoru. Individuálně se pak zpracovávaly sykavky a některá zkreslená místa. Ve filmové míchací hale pak byl výsledný mix spektrálně a dynamicky sjednocen tak, aby divák nepostřehl použití různých výchozích zdrojů restaurované zvukové stopy. Výsledek restaurování zvuku byl posuzován subjektivně, nejprve zkušenými mistry zvuku v Soundsquare a posléze pracovní skupinou při zkušební projekci v UPP za účasti Miroslava Ondříčka.

Obraz a zvuk byly následně spojeny v UPP a byla k nim připojena metadata podrobně dokumentující jednotlivé fáze zásahu. Z hlediska konfigurace dat je výsledkem restaurování digitálním prostředí MAP (Master Archive Package), z hlediska autorskoprávního DRA (digitální restaurovaný autorizát). MAP je standardní soustavou digitalizovaného a restaurovaného obrazu a zvuku a příslušných metadat, doporučenou konsorciem EDCine pro dlouhodobou prezervaci v archivních institucích. Na rozdíl od formátů určených pro digitální uchování a šíření současné kinematografické produkce (DCDM a DCP) svým nastavením lépe vyhovuje jak historickým audiovizuálním materiálům, tak jejich uložení v paměťové instituci a také požadované formě pro zpřístupnění díla veřejnosti. Koncept DRA pak zdůrazňuje, že digitalizované restaurované dílo vzniklo za účasti odborné komise složené z restaurátorů, autorů filmu nebo kvalifikovaných zástupců autorů a dalších odborníků, a že ctí původní vzhled díla. Další výstupy představují mastery pro šíření v digitalizovaných kinech, v televizi a na nosičích pro domácí sledování, a to při zachování nejvyšší možné kvality a původní podoby díla.

hori ma panenko

Vzhledem ke krátkodobé životnosti a relativní formátové nestálosti nosičů dosud užívaných pro ukládání digitálních dat je finálním a z dlouhodobého hlediska nejdůležitějším krokem celého zásahu opětovné zapsání obrazové a zvukové informace na filmovou kombinovanou kopii se zvukem ve formátu Dolby Digital, kde jedině tento krok může v současnosti zajistit přežití audiovizuálního díla na dobu alespoň sta let a odpovídajícím způsobem tak zhodnotit nemalé finanční prostředky a lidskou práci vložené do celého procesu.

Digitálně restaurovaná verze filmu vznikla péčí Nadace české bijáky, Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a Národního filmového archivu za přispění Ministerstva kultury ČR. Restaurátorské práce proběhly v UPP a Soundsquare. NFA děkuje všem, kdo se na digitálním restaurování filmu podíleli.
  
Hoří, má panenko
1967, Filmové studio Barrandov - Carlo Ponti
Premiéra: 17. 10. 1967, Vrchlabí; 22. 12. 1967, Praha
Režie: Miloš Forman
Námět: Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer
Scénář: Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer
Kamera: Miroslav Ondříček
Architekt: Karel Černý
Výprava: Vladimír Mácha, Rudolf Beneš, J. Suchý
Střih: Miroslav Hájek
Zvuk: Adolf Böhm
Dramaturg: Václav Šašek
Vedoucí výroby: Rudolf Hájek
Výrobní skupina: Šebor – Bor
Hudba: Karel Mareš
Hrají: Jan Vostrčil (předseda plesového výboru), Josef Šebánek, Ladislav Adam, Vratislav Čermák, František Debelka, Václav Novotný, František Paska, František Reinstein, Josef Řehořek, Josef Valnoha, J. Řeháček (členové plesového výboru), Josef Kolb (Josef, hlídač tomboly), Milada Ježková (Josefova žena), František Svět (děda Havelka), Jan Stöckl  zasloužilý požárník), Antonín Blažejovský (Standa), Josef Kutálek (Ludva Metelka), Stanislav Holubec (Karel), Alena Květová (Růženka, Metelkova dcera), Olga Blechová, Ivana Freiburgová, Marie Slívová, V. Bartošová, V. Janusová, E. Šnajdrová (kandidátky na titul královny krásy), Hana Kuberová (opilá kráska), Miluše Zelená (kráska), Jiří Líbal (zachránce), Anna Liepoldová (Marie), Miloslav Balcar (muž věšící plakát), Marie Kovářová, Jarmila Kuchařová (manželky), Vlastimila Vlková (žena se židlí), Hana Hanusová (Jarka), Stanislav Ditrich (číšník), F. Řehořková (matka), M. Mejsnarová (servírka)


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Banner

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 26

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Winton nebyl jediný, o dalších se tolik neví

zachrana perexDokumentární kniha Záchrana českých uprchlíků 1938 - 39 seznamuje čtenáře s dalšími čtyřmi lidmi, kteří v těchto těžkých časech pomáhali. Sir Nicholas Winton nebyl jediný.  Ale i jemu je v knize věnovaná samostatná kapitola.

Divadlo

MILAN KŇAŽKO V DIVADLE NA JEZERCE!

Jezerka Knazko 200Divadelní společnost Jana Hrušínského zahajuje v září v Divadle Na Jezerce již čtrnáctou sezónu přípravou na světovou premiéru bestselleru Evžena Bočka POSLEDNÍ ARISTOKRATKA v režii Arnošta Goldflama. V Divadle Na Jezerce se zároveň...

Film

Dějiny filmové hudby pro každého

dejiny filmove hudbyV téměř každém filmu slyšíme znít hudbu, ať již pochází z nějakého zdroje, který lze v kontextu obrazu rozpoznat, nebo naopak tvoří toliko zvenčí dodávaný zvukový doprovod, který v obraze nemá žádnou reálnou oporu. Hudba je r...