Bulhaři představují svou filmovou tvorbu

Bulhaři představují svou filmovou tvorbu

Email Tisk

bulhari slanchevo200Bulharské filmy téměř neznáme. Do tuzemských kin se jeden takový naposledy dostal před více než deseti lety (Dopis do Ameriky), v poslední době se bulharské tvorby občas dotkne televizní Cinemax (Tilt, Tenisky). Jinak ovšem nemáme ani tušení, co v Bulharsku vzniká. Proto nezbývá než přivítat, že se ve dnech 6. až 9. února pořádá Festival bulharských filmů, a to hned na několika místech (kromě Evropského domu a Bulharského kulturního institutu také v kině Lucerna).

Je ovšem zvláštní, že podobně jako nedávno skončená přehlídka japonských snímků probíhá jakoby utajeně - aspoň k pisateli těchto řádků, ježto není nadán schopností zázračně vyčmuchat každou chystanou akci, se včas nedonesla jediná zmínka o tom, že by organizátoři jak oné, tak této přehlídky uspořádali nějakou tiskovou konferenci, na níž by vysvětlili své záměry, případně v předstihu představili některé z děl. Možná se obávají, že by nikoho nezaujali.

Nabídnutý program se ovšem snaží pokrýt co nejšířeji dění v bulharské kinematografii, takže spatříme jak hrané, tak dokumentární (bohužel nikoli animované) snímky - a to jak divácky vstřícné, a tudíž hojně navštěvované, tak ty, které aspirují na určitou uměleckou úroveň. Potěší zajisté, že se jedná, zvláště u hraných titulů, o produkty nejčerstvější.

Velkou pozornost si zaslouží i dokumentární filmy. Upozorním aspoň na dva filmy Adely Pejevové - Rozvod po albánsku a Čí je ta píseň?. První z titulů zkoumá tragické osudy smíšených manželství z Albánie. Poté, co se tato země v 60. letech rozešla s komunistickým blokem, bylo mužům, kteří žili nebo se dokonce oženili s cizinkami, přikázáno, aby se s nimi rozešli. (Podotýkám, že téhož problému se dotýká i česko-albánské melodrama Smutek paní Šnajderové, před pěti lety natočené Pirem Mikanim.) Ve druhém snímku se režisérka vydala po stopách jedné balkánské písně a neváhala přitom obrátit kritickou kameru vůči vlastní zemi. Dokument Atanase Kirjakova Velká manipulace, opatřený podtitulem Přechod aneb co se s námi stalo, který má v Praze světovou premiéru (!), zkoumá situaci v postkomunistickém světě a často nepřehledná mocenská podhoubí, která v něm vznikají.

bulhari operace

Komedie Nikiho Ilieva Cizinec v Bulharsku do kin přilákala nejvíce diváků za rok 2012: ukazuje trampoty mladého Francouze v této balkánské zemi při hledání přitažlivé dívky, kdy jej neodradí ani neznalost jazyka. Sobotní večer bude v Lucerně patřit akční komedii Operace Fraška. Režisér Vladislav Karamfilov-Vargala měl v akční komedii Operace Fraška podchytit podivné a podezřelé události, které se nám za posledních 20 let udály před očima, aniž bychom si toho všimli. Nevím, nakolik jsou tyto snímky i u nás stravitelné, avšak kdy jindy se budete moci seznámit se zábavou po bulharsku? Byť přiznávám, že si nevybavuji žádný počin z oněch končin, který by mě doopravdy pobavil.

bulhari cizinec1

Řekněme „umělečno“ zastupuje „vzpomínkový“ film Slunečno (režie Ilija Kostov). Přibližuje pocity lidí, kterým přehrada, pyšné vodní dílo zajisté prospěšné pro společnost, vzala obrazně řečeno veškeré kořeny, připravila je nejen o obydlí a navždy vyhostila, ale také zbavila kostela. Právě ten, při poklesu hladiny se vynořivší, zosobňuje symbol kulturních tradic i duchovních hodnot. Není náhodné, že setkání rodáků spjatých se zatopenou oblastí organizuje právě kněz.

bulhari slunecno

Přitom právě na tématu budování přehrad lze ukázat, jak se měnil vztah ke zdánlivé všemocnosti člověka, podmaňujícího si krajinu či přírodu vůbec. Zajisté to bylo také dáno ideologickým podhoubím takových výpovědí, avšak pojetí a dikce takovýchto příběhů vycházely ze širších, politicky nesvíraných, obecněji rozšířených náhledů na prosazování civilizačních výdobytků. Na obou stranách železné opony se tvůrci rádi pochlubili technologickou vyspělostí a stavebními úspěchy. A idea byla společná: individuální zájmy lidí musí ustoupit zájmu celku.

Když Julija Solncevová realizovala v roce 1958 Dovženkův projekt Poéma o moři, který lyricky, v tklivých i budovatelských obrazech opěvuje stavbu kachovské elektrárny na Dněpru, postihla smutek obyvatelů, nucených se vystěhovat z rodných míst. Zdůraznila ovšem, že uvědomělost a vědomí nezbytnosti takového osudu všem pomohlo vyrovnat se s tímto údělem, dokonce se aktivně podíleli na výstavbě nových domovů, do nichž se mají nastěhovat. Přehrada jako by změnila každého, kdo se ocitl v dosahu její magické přitažlivosti.

Nebyl to jediný případ oslavy lidské pracovitosti a odhodlání. U nás nalezneme dokument Nový příběh staré řeky (1962), až pateticky velebící technicky náročnou stavbu orlické přehrady. Režisér Zdeněk Kopáč tu zdůraznil nejen prospěšnost takového mohutného díla (ve smyslu spoutání vodního živlu, aby nemohl působit škody, a jeho zužitkování k výrobě elektřiny), ale také ohleduplnost stavbařů, když přestěhovali jeden kostelík, aby unikl zkáze, a dokonce přemístili i úrodnou ornici! V USA natočil v přibližně téže době Elia Kazan Divokou řeku (1960), kde hlavní hrdina musel přesvědčovat zaťaté farmáře, aby se vzdali svých polí i usedlostí ve prospěch přehrady, která měla zabránit záplavám způsobovaným pravidelně se rozlévající řekou Tennessee.

bulhari slanchevo

Postupně ovšem převážily pochyby nad okázalým počínáním, kdy mohutné zásahy do krajiny měly své negativní důsledky jak z ekologického hlediska, tak vzhledem k (často násilně) přestěhovaným lidem. Takovou výpověď nachystal Elem Klimov v Loučení (1981), citlivém, vizuálně podmanivém dramatu o zdeptané duši člověka. Loučení bylo několik let zakázáno pro údajné zpochybňování socialistických vymožeností a do kin (včetně českých) se dostalo až po "přestavbovém" nástupu Michaila Gorbačova k moci. Také v čínském snímku Zátiší (2006), zvítězivším na benátském filmovém festivalu, se režisér Ťia Čang-kche, inspirován gigantickým vodním dílem Tři soutěsky, dotkl obdobných problémů, zvláště pak přerodu venkovanů, kteří se na stavbu ze širokého okolí stahovali. Měli bychom si tudíž uvědomit, spatříme-li bulharský příspěvek Slunečno, co všechno mu na cestě, kterou vykročil, předcházelo a jak se měnily uplatňované přístupy.

Bližší informace: www.bki.cz

Foto: Bulharský kulturní institut


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

POKÁNÍ - když láska nedostane šanci

Pokani perexNeuvěřitelně silný příběh o lásce mezi Cecilií a Robbiem, která ani neměla možnost se dál rozvíjet, protože od sebe byli Cecilie a Robbie nedobrovolně rozděleni. Jsme v Anglii v roce 1939. Celý svět čeká jedno z nejtemnějších období – 2.světová...

Divadlo

Cube: hudba, obraz a pohyb v kostce. Laterna magika přichází s novým projektem

laterna magica 200Laterna magika připravuje novou inscenaci, která vychází z programové řady LaternaLAB – laboratoře určené k výzkumu možností, jaké Laterna magika jako druh divadla nabízí. Tvůrci tak dostávají prostor vyzkoušet nové postupy i kombina...

Film

Atlas mraků: touha po svobodě, důstojnosti a pravdě ovlivňuje lidský život

atlas mrakuU počátku filmu Atlas mraků stála mnohovrstevná kniha Davida Mitchella, která nyní vyšla také u nás, dokonce již ve druhém vydání. Film stejně jako kniha souběžně splétá celkem šest příběhů, časově i...