Populární kultura v českém prostředí
Reklama
Banner

Populární kultura v českém prostředí

Email Tisk

200filmVíce než dvacet příspěvků, které mapují nejrůznější projevy rozličných kulturních odvětví (nejen) v tuzemské kotlině, shrnuje kniha Populární kultura v českém prostoru. Vydalo ji nakladatelství Karolinum a autory textů jsou zpravidla začínající badatelé z universitní nebo akademické sféry. Tomu odpovídá i místy "školní" pojednání.



Uchopení témat se vyznačuje různorodostí, kolísá od zevšeobecňujícího nadhledu (zvláště studie o nostalgickém vnímání nedávné minulosti) až k zamyšlením nad jednotlivými aktivitami, kdy se pozornost upíná zejména na hudbu, literaturu a rovněž film s televizí, ojediněle též tisk. Protínají se tu látky ryze současné s těmi historickými.

Zajímavé je třeba přiblížení, jak se v meziválečném období nejen u nás vytvářel obraz Sovětského svazu coby ráje na zemi. Pisatelé však zkoumají i tradice studentských slavností (majáles) a klubů, všímají si nových podob religiozity. Často se v popředí zájmu ocitá dospívající generace a její mnohdy konfliktní zájmy (v souvislosti s punkovou a skinheadskou subkulturou, se sebepoškozováním v rámci "emo").

film

Nelze se podrobněji obírat s každým z příspěvků, proto se soustředím především na ty věnované audiovizuálním médiím. Avšak musím upozornit i na zajímavá zjištění vyskytující se v textech, které zkoumají odlišnou problematiku - třeba zamyšlení Ondřeje Daniela nad násilností mládeže na sklonku minulého režimu obsahuje cenný podnět, aktuální nepochybně i dnes.

Dočteme se tam, že kritický a deziluzivní pohled na sportovní chuligány, jak jej předneslo asi nejzdařilejší, dodnes sugestivní Smyczkovo Proč? (1987), vnímali příslušníci této komunity jako návodný. Došlo tak k naprostému zmatení hodnot, protože někteří diváci se identifikovali právě s těmi jevy, které byly odsuzovány. Naskýtá se tudíž otázka, zda podobná hrozba dezinterpretace nevisí nad kterýmkoli dílem, které se zabývá nějakým zavrženíhodným děním.

Ze studií věnovaných televiznímu vysílání jedna popisuje ohlupující rozměr "nekonečných seriálů", šířených všemi televizemi (Život na zámku, Ulice, Přátelé), ale i pořadů odlišných (sportovní přenos, cyklus Ta naše povaha česká). Robert Kulmiński svou stať pojal jako téměř pracovní poznámky k sledovanému televiznímu programu a klade si otázku, co toto pohodlné sledování televize - stačí stisknout tlačítko na ovladači - vlastně obnáší.

Ina Marešová (obdobný článek zveřejnila též v časopise Cinepur) ohmatává sklon publika ztotožňovat se s nostalgickým ohlédnutím na komunistickou minulost, na německých příkladech se dokonce snaží doložit estetizaci socialismu a vítězství líbivého stylu nad obsahem.

Studie Lenky Řezníkové rozebírá selektovanou paměť a náš vztah k různým idylicky laděným výpovědím o nedávné minulosti, k národní identitě. Zjišťuje, že seriály jako Vyprávěj nebo dokumentární Retro (a nejen ony) vytvářejí jakousi náhradní formu kolektivní paměti, zastiňující reálně doložitelná fakta a nabývají rozměru zástupných symbolů, což se potvrdilo i v disputacích o rozměru češství během soutěže o největšího Čecha. Ostatně právě symbolika se často pojí s působením populární kultury - autorka tu zmiňuje například slavnou píseň Modlitba pro Martu, svým dopadem v roce 1968 naprosto unikátní.

Speciálně filmu se dotýkají tři texty. Martin Škabraha zacílil na Menzelovu komedii Vesničko má středisková (1985) a dle vlastních slov hodlal kriticky prozkoumat ideologii, kterou tento snímek šíří. Zvolil metodu popisování jednotlivých chronologicky seřazených situací a komentářů k nim. Obávám se však, že příliš sklouzl k právě nyní módnímu neoformalismu - a ani odvolávka na bohemistu Jana Čulíka, jehož články věnované filmovému odvětví vnímám jako diletantské, nepřispívá k hodnověrnosti.

film1

Příspěvek Susanne Sklepek-Hattonové se zabývá genderovými aspekty u trojice tragikomedií Věry Chytilové ze 70. let a počátku 80. let, zkoumá, jak se (tyto aspekty) odrážejí v dobovém tisku, v recenzích Hry o jablko, Panelstory a Kalamity. Pisatelka, jakkoli se odvolává na zahraniční publikace, si však vymezené téma poněkud zjednodušuje, když se opírá toliko o ohlasy časopisecké (Kino, Záběr, Film a doba) a pomíjí vše ostatní. Domněnku o hysteričnosti postav Chytilové jako nekontrolované energii, která symbolicky podvrací režim doby pozdního socialismu, však vnímám jako poněkud zjednodušenou.

Karolina Ćwiek-Rogalska se zaměřuje na nedostatky Herzova filmu Habermannův mlýn vrcholícího zločiny při divokém odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce, odvolávajíc se na změť kritických ohlasů v tisku (z nichž pracuje toliko s těmi, které jsou dostupné na internetu). Není však zřejmé, nakolik s nimi sama souhlasí, dokonce to není ani podstatné, protože primární jsou tu "figury paměti", které vysvětluje slovy zahraniční autority: kulturní paměť je orientována na pevné body v minulosti, a protože si neumí uchovat minulost jako takovou, proměňuji ji v symbolické figury, o které se opírá.

Je otázkou, nakolik režisér vyměnil jedno schéma za druhé (hodné Čechy za zlé Čechy), jak autorka tvrdí, avšak stěží lze přijmout tvrzení, že by diváky nezajímali hrdinové a jejich osudy, ale jen události. Vždyť události lze popsat jedině skrze postavy a jejich osudy, přičemž konstrukce postav a jejich osudů se může lišit podle zamýšleného tvaru a dramatického zacílení.

Ondřej Daniel, Tomáš Kavka, Jakub Machek a kol.: Populární kultura v českém prostoru.
Vydalo Karolinum, Praha 2013. 328 stran.
Hodnocení: 70 %

Foto: Karolinum, Česká televize, Nova


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 29

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Průplavy ke svobodě

Cenné svědectví doby přináší kniha s názvem Korespondence Janouch/Vaculík. Unikátní dopisy pocházejí z archivu Nadace Charty 77 a dokumentují vztah dvou intelektuálů, jaderného fyzika a spisovatele, jejichž...

Divadlo

Je láska silnější než strach?

sipkovaruzenka perexV každé správné pohádce vyhraje dobro nad zlem. Dokáže ale křehká láska zvítězit nad tak velkým soupeřem, jakým je potichu se vkrádající strach? To se dozvíte, pokud zavítáte do Státní opery na baletní představení Šípková Rů...

Film

Regiony ožívají filmem, spolupráce s filmaři jim přináší peníze i prestiž

CFC 200Mimopražské regiony zažívají příliv filmařů. Praha sice stále kraluje filmové produkci v Čechách, ale filmaři často potřebují pro své příběhy lokace, kterými hlavní město nedisponuje nebo nejsou snadno dostupné. V regionech se tak začíná projevovat snaha ...