Reklama
Banner

Pohroma na oběžné dráze

Email Tisk

200filmFilmů zasazených do vesmírného prostoru vznikla dlouhá řada, avšak Gravitace (2013) patří mezi ty, řekněme, pojednané s téměř dokumentaristickou věrohodností. Vyznačuje se bezmála reportážní věcností. Dokonce ji můžeme považovat za takřka "domáckou", protože se odehrává výhradně na oběžné dráze kolem Země, ve výši pouhých šesti set kilometrů nad ní.

 

Režisér Alfonso Cuarón nehledá fantaskní atrakce, vystačí si s reálně existující technikou coby divácky přitažlivým prvkem. Všímá si všedního života i práce kosmonautů, kteří se znenadání ocitnou ve smrtelném ohrožení - hrozba přitom nepochází ani od slunce nebo blížícího se asteroidu, ani od zákeřných mimozemšťanů: stačí zpackaný odstřel jednoho vysloužilého satelitu, aby řítící se úlomky zavinily pohromu v širokém vesmírném okolí.

Rutinní pobyt ve volném prostoru a zapojování nových součástek do řídících panelů zprvu připomíná idylu, jíž se účastní na jedné straně jednak nadějná inženýrka Ryan (Sandra Bullock) na svém prvním kosmickém výletu, jednak ostřílený velitel výpravy Matt (George Clooney), na druhé straně pak pozemské řídící středisko, shovívavě přijímající zábavné Mattovy rozprávěnky. Jenže roj trosek ze zničeného satelitu nejenže přeruší spojení se Zemí, takže kosmonauti pak marně žadoní o pomoc, ale hlavně zdevastuje jejich loď - celá posádka s výjimkou obou ústředních hrdinů zahyne a oni sami zoufale zápolí o přežití.

film1

Gravitace se nekochá poezií beztížného pohybu (jako Kubrick ve Vesmírné odyseji), naopak jej pojímá jako něco zcela nepříjemného, pokud se vymkne zpod kontroly. Třeba samočinná, stěží nějak ovlivnitelná rotace lidského těla unášeného do vesmírných hlubin sotva patří mezi slastné zážitky, zvláště pokud rychle ubývají zásoby kyslíku. Pro Ryan, zneklidněnou i vzpomínkou na rozporné výsledky výcviku na trenažéru, je to navíc první výprava - a hned musí napnout všechny síly, aby přežila. Zdánlivě samolibý, rádoby okouzlující a výřečný Matt ji zachrání hned dvakrát: poprvé ji zachytí, když bezvládně poletuje prostorem, podruhé napomůže, aby se včas, dříve než omdlí, dostala do blízkého ruského satelitu, ovšem sám se od ní odpojí, aby ji nezdržoval...

Určitě upoutá vizuálně strohá podoba příběhu, načrtávající nejen majestátní pozadí tvořené modravou planetou, ale také osamělost a snadno se dostavivší bezmoc pobytu navzdory její tak těsné blízkosti. Režisér většinou pozoruje své hrdiny v nehostinném prostoru, někdy ve velkém detailu zachycujíce výraz tvář skryté za průzorem skafandru, dívá se na skelety opuštěných kosmických plavidel, případně nahlíží do jejich vnitřků, kudy lze v beztížném stavu doslova proplouvat, avšak občas se pokouší nahlížet očima přímého účastníka, zde především Ryan. Přesto ohromující vjem, daný jak trikovou dokonalostí (evokace beztížného stavu je obdivuhodná), tak velkým plátnem IMAX, narušují početná žánrová i vypravěčská klišé.

Nezodpovědný odstřel satelitu (nejspíš špionážního, zazní škodolibá poznámka) provedou samozřejmě Rusové, aniž zvážili tragické důsledky. Také blízké opuštěné lodi, v nichž Ryan nachází dočasný azyl, jednak ruské, jednak čínské, se vyznačují, pravda spíše jen v náznaku, jakoby méně vyspělou technikou a sníženou spolehlivostí, vnitřky jsou neútulné a plné poletujících odpadků, selhávají řídící systémy. Zejména přibližování a vnikání do těchto satelitů (v nichž je pokaždé spásný dýchatelný vzduch!) vytváří hlavní zdroje napětí, kdy co chvíli hrozí, že záchytné pokusy selžou. Nemluvě o rozžhaveném průletu zemskou atmosférou...

film

Také povahopisy a vztahy podléhají sladkobolným stereotypům a stěží přiblíží psychiku tvrdě vytrénovaných lidí. Uhlídáme, že Ryan se dosud plně nevyrovnala se ztrátou svého dítěte (jak se ukáže při náhodně nalezeném spojení s jakýmsi asijským radioamatérem, který neumí anglicky), že z Matta se vyklube veskrze ušlechtilá, sebeobětující se bytost, zavrhnoucí vlastní záchranu. Zvláště pak zpola přeludová sekvence, kdy se prodere do kabiny, aby již rezignující Ryan povzbudil k většímu odhodlání, balancuje na hranici nechtěné sebeparodie. Ale totéž lze tvrdit také o úspěšném přistání na vodní hladině, samozřejmě někde v Americe...

Gravitace se sice tváří jako ambiciózní výpověď o jedné exklusivní profesi, kameraman Emmanuel Lubezki, jenž místy napodobuje reportážní styl, předvádí zvolené prostředí jako zcela všední a hlavně používané, ba opotřebené, avšak melodramatické podloží a zcela konvenční syžetové rozvržení, které ani tvarově nijak nevybočuje z mezí úhledně zabaleného spotřebního produktu, tuto snahu nabourávají. Škoda.

Gravitace / Gravity
USA 2013, 90 minut
Režie: Alfonso Cuarón
Scénář: Alfonso Cuarón, Jonás Cuarón
Kamera: Emmanuel Lubezki
Hudba: Steven Price
Hrají: Sandra Bullock (Ryan Stone), George Clooney (Matt Kowalski)

Hodnocení: 60%

Premiéra 3.10.2013, distributor Warner Bros, CZ

Foto: distributor, www.hollywoodreporter.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 20

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Jiří Anderle – Láska za lásku

laskazalasku perexBohumil Hrabal řekl:
Vzpomínka je druhá přítomnost.
A někdo jiný řekl:

Divadlo

Bytové divadlo Ferdinanda Vaňka: Blíž už to nejde!

vanka 200Vodičkova ulice v centru Prahy, vchod číslo 32, 2. patro. Na této adrese se několikrát měsíčně scházejí herci spolku Kašpar s diváky, aby společně prožili nebývale intimní, mimořádně intenzivní, nezapomenutelný večer.

...

Film

20 let Projektu100

projekt pernyden perexProjekt 100 byl poprvé uveden do českých kin v roce 1995. Dnes již slaví 20-té výročí. Za jeho působení bylo do kiny uvedeno 179 filmů a vidělo je přes 800 tisíc diváků.