Hledání smyslu podle Petra Weigla

Hledání smyslu podle Petra Weigla

Email Tisk

weigl rusalka perexRežisér Petr Weigl (narozen 1939) si mezinárodní věhlas získal vypravěčsky stylizovanými, výtvarně vytříbenými přepisy zejména oper, ale nejen jich. Získal za ně ocenění v zahraničí i doma (Trilobit, Cena Čs. televize).

 

 

Většinou jsme jeho díla - bohužel ne všechna - mohli spatřit na obrazovce, pouze dva tituly (Radúz a Mahulena, Rusalka) uvedla také kina. Nyní se k zájemcům dostává výpravná kniha Hledání smyslu, poskládaná jednak z početných fotografií, které mapují nejdůležitější snímky (třináct z celkových bezmála pěti desítek), jednak z režisérových úvah, které se týkají jak jednotlivých projektů, tak obecnějších témat. 

weigl obalka

Se svými postoji se Weigl svěřuje hned v úvodní kapitole. Hlásá, že by postačilo, aby se každý řídil heslem "něčiň druhému, co nechceš, aby bylo činěno tobě." Tvrdí, že do této mravní teze se nevejde žádná intolerance - rasismus, šovionismus, třídní boj, stranickost či náboženská nesnášenlivost. A dodává, že zlo není v tom, v čem jsme rozdílní nebo názorově jiní než druzí, zlo je v tom, co v nás tu jinakost v druhých chce zničit. Jenže právě k tomu se lidstvo utíká ve své nedostatečnosti a téměř všechny Weiglovy filmy se vyrovnávají právě s touto záležitostí. A nijak nevadí, že mnohdy tak činí v pohádkovém rouchu. 

První položkou, kterou Weigl do své knihy zařadil, je Radúz a Mahulena, činohra podle symbolistní Zeyerovy předlohy, se Sukovou hudbou a Preislerovým výtvarným vlivem. Právě u tohoto projektu, v němž ještě rezonuje poetika končících 60. let, zdůrazňuje Weigl češství jako důležitý, v nadcházející normalizační atmosféře důležitý pojem. Už v tomto oddílu jsou fotografie vkládány do jakoby rozostřeného pozadí či motivů souvisejících s daným dílem, které vyhlížejí jak impresivní malby. Navíc jsou sem vkládány texty s ukázkami dialogů. 

weigl raduzRadúz a Mahulena

Každou kapitolu uvozuje jak zobecňující úvaha o životě a jeho dilematech, o kráse (též o problematice zfilmovaných oper), tak řekněme konkrétní předmluva či vysvětlivky k dotyčnému dílu, ale nechybí ani úryvky z recenzí, rozborů a ohlasů na něj, ať již byly publikovány u nás nebo v zahraničí. Weigl natáčel své televizní projekty v Praze i v Bratislavě, často to byly projekty koprodukční, některé však výhradně zahraniční, zpravidla německé a anglické. Opery vytáhl z divadelních kulis a zasadil je do reálného prostředí, byť malířsky stylizovaného. Avšak již se nevydal cestou, kterou prosazovali například Saura nebo Zeffirelli - tedy spolehnout se přímo na operní pěvce a vést je k civilnímu výrazu. Obsazoval zhusta tuzemské (čino)herce, často Magdu Vášáryovou a Milana Kňažka, přirozeně "přezpívané" profesionály. 

Weigl dokázal proniknout do rozličných operních předloh: zpracovával tuzemské látky (vedle Radúze a Mahuleny též Rusalku či v knize nezařazenou Zuzanu Vojířovou) i látky zahraniční, často čerpající z neméně slavných literárních zdrojů. Vybírá si klasická i moderní díla, vesměs ovšem vážná, ne-li rovnou tragická. Tak nalezneme Gounodova Fausta a Markétu podle Goetha, Čajkovského Evžena Oněgina podle Puškina, Donizettiho Marii Stuartovnu podle Schillera, Brittenovo Utahování šroubu podle Jamese nebo Šostakovičovu Lady Macbeth z Mcenského újezdu podle Leskova. 

weigl rusalkaRusalka

Už obrazový doprovod ke každému dílu prozrazuje, jak Weigl jedinečně uměl zacházet s prostorem, s přírodním zakotvením i interiéry, jak skvěle zvládal kompoziční i výtvarné rozvržení každého záběru, jak mu vtiskl určité emotivní naladění. Kniha rovněž obsahuje soupis Weiglova celoživotního filmového - či přesněji televizního - odkazu (bohužel jen se stručným připomenutím, že slavného umělce oslovily rovněž přední divadelní scény v Praze, Bratislavě, Berlíně, Mnichově, Seville či Paříži). 

weigl sroubUtahování šroubu

Jen lituji, že u jednotlivých položek scházejí údaje o roku výroby, délce a také o případném uvedení u nás. Snad mohla být rovněž připojena informace o dokumentech jemu věnovaných (Fascinace filmem a hudbou, pořady z cyklu GENUS a Na plovárně). A také je škoda, že kniha neobsahuje DVD - když ne s celými Weiglovými filmy, tak aspoň s ukázkami z nich. Čtenář by tak získal nejen představu o vizuálních hodnotách představených děl, ale také o nakládání s hudbou a zpěvem, což slovy či obrazy lze sotva přiblížit. 

Petr Weigl: Hledání smyslu. Filmy, myšlenky a reflexe.

Grafická úprava: Ondřej Grygar.
Vydal: Petr Weigl v roce 2013
410 stran
Hodnocení: 80% 

Foto: kniha


 
Banner

Rozhovor

„Ohrožený druh“ Trancer se po deseti letech vrací na scénu na parníku Tyrš

trancer 200Před deseti lety hrál po pražských klubech (tehdy jste ho mohli ještě někde zaznamenat pod pseudonymem Pán ostenů), vybudoval si poměrně slušné jméno a trancovými sety bavil mnoho fanoušků a tanečníků. Pak se ale z ničeho nic ztratil a věnoval se...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...


Literatura

Žádný hřích nezůstane nepotrestán, když mrtví promluví

Ostrovkosti perexDetektivky Imogen Robertsonové lákají čtenáře, milující detektivy amatéry v kombinaci s historickým pozadím. Jedná se o volné pokračování historické krimisérie. V pořadí již třetí detektivní případ Harri...

Divadlo

Hosté v zajetí „dobrých“ mravů

Slavnost 200Upřímnost nebo takt. Rozhodně hlavně neurazit.  Za každou cenu stát za svým názorem nebo být součástí stáda a myslet si své pouze pro sebe? Podobné otázky si vzali na paškál tvůrci z pražského Studia Hrdinů a pohráli si s původním scénářem česk...

Film

Filmová přehlídka Studia Béla

altStudio Béla oslavilo čtvrt roku svého provozu filmovou přehlídkou ukázek a tipů na zajímavé filmy. Šéfredaktor časopisu Cinepur Jan Kolář a filmoví kritici Aleš Stuchlý z rádia Wave a Ant...