Režisér Petr Weigl (narozen 1939) si mezinárodní věhlas získal vypravěčsky stylizovanými, výtvarně vytříbenými přepisy zejména oper, ale nejen jich. Získal za ně ocenění v zahraničí i doma (Trilobit, Cena Čs. televize).

 

 

Většinou jsme jeho díla - bohužel ne všechna - mohli spatřit na obrazovce, pouze dva tituly (Radúz a Mahulena, Rusalka) uvedla také kina. Nyní se k zájemcům dostává výpravná kniha Hledání smyslu, poskládaná jednak z početných fotografií, které mapují nejdůležitější snímky (třináct z celkových bezmála pěti desítek), jednak z režisérových úvah, které se týkají jak jednotlivých projektů, tak obecnějších témat. 

Se svými postoji se Weigl svěřuje hned v úvodní kapitole. Hlásá, že by postačilo, aby se každý řídil heslem "něčiň druhému, co nechceš, aby bylo činěno tobě." Tvrdí, že do této mravní teze se nevejde žádná intolerance - rasismus, šovionismus, třídní boj, stranickost či náboženská nesnášenlivost. A dodává, že zlo není v tom, v čem jsme rozdílní nebo názorově jiní než druzí, zlo je v tom, co v nás tu jinakost v druhých chce zničit. Jenže právě k tomu se lidstvo utíká ve své nedostatečnosti a téměř všechny Weiglovy filmy se vyrovnávají právě s touto záležitostí. A nijak nevadí, že mnohdy tak činí v pohádkovém rouchu. 

První položkou, kterou Weigl do své knihy zařadil, je Radúz a Mahulena, činohra podle symbolistní Zeyerovy předlohy, se Sukovou hudbou a Preislerovým výtvarným vlivem. Právě u tohoto projektu, v němž ještě rezonuje poetika končících 60. let, zdůrazňuje Weigl češství jako důležitý, v nadcházející normalizační atmosféře důležitý pojem. Už v tomto oddílu jsou fotografie vkládány do jakoby rozostřeného pozadí či motivů souvisejících s daným dílem, které vyhlížejí jak impresivní malby. Navíc jsou sem vkládány texty s ukázkami dialogů. 

Radúz a Mahulena

Každou kapitolu uvozuje jak zobecňující úvaha o životě a jeho dilematech, o kráse (též o problematice zfilmovaných oper), tak řekněme konkrétní předmluva či vysvětlivky k dotyčnému dílu, ale nechybí ani úryvky z recenzí, rozborů a ohlasů na něj, ať již byly publikovány u nás nebo v zahraničí. Weigl natáčel své televizní projekty v Praze i v Bratislavě, často to byly projekty koprodukční, některé však výhradně zahraniční, zpravidla německé a anglické. Opery vytáhl z divadelních kulis a zasadil je do reálného prostředí, byť malířsky stylizovaného. Avšak již se nevydal cestou, kterou prosazovali například Saura nebo Zeffirelli - tedy spolehnout se přímo na operní pěvce a vést je k civilnímu výrazu. Obsazoval zhusta tuzemské (čino)herce, často Magdu Vášáryovou a Milana Kňažka, přirozeně "přezpívané" profesionály. 

Weigl dokázal proniknout do rozličných operních předloh: zpracovával tuzemské látky (vedle Radúze a Mahuleny též Rusalku či v knize nezařazenou Zuzanu Vojířovou) i látky zahraniční, často čerpající z neméně slavných literárních zdrojů. Vybírá si klasická i moderní díla, vesměs ovšem vážná, ne-li rovnou tragická. Tak nalezneme Gounodova Fausta a Markétu podle Goetha, Čajkovského Evžena Oněgina podle Puškina, Donizettiho Marii Stuartovnu podle Schillera, Brittenovo Utahování šroubu podle Jamese nebo Šostakovičovu Lady Macbeth z Mcenského újezdu podle Leskova. 

Rusalka

Už obrazový doprovod ke každému dílu prozrazuje, jak Weigl jedinečně uměl zacházet s prostorem, s přírodním zakotvením i interiéry, jak skvěle zvládal kompoziční i výtvarné rozvržení každého záběru, jak mu vtiskl určité emotivní naladění. Kniha rovněž obsahuje soupis Weiglova celoživotního filmového - či přesněji televizního - odkazu (bohužel jen se stručným připomenutím, že slavného umělce oslovily rovněž přední divadelní scény v Praze, Bratislavě, Berlíně, Mnichově, Seville či Paříži). 

Utahování šroubu

Jen lituji, že u jednotlivých položek scházejí údaje o roku výroby, délce a také o případném uvedení u nás. Snad mohla být rovněž připojena informace o dokumentech jemu věnovaných (Fascinace filmem a hudbou, pořady z cyklu GENUS a Na plovárně). A také je škoda, že kniha neobsahuje DVD - když ne s celými Weiglovými filmy, tak aspoň s ukázkami z nich. Čtenář by tak získal nejen představu o vizuálních hodnotách představených děl, ale také o nakládání s hudbou a zpěvem, což slovy či obrazy lze sotva přiblížit. 

Petr Weigl: Hledání smyslu. Filmy, myšlenky a reflexe.

Grafická úprava: Ondřej Grygar.
Vydal: Petr Weigl v roce 2013
410 stran
Hodnocení: 80% 

Foto: kniha

< Předchozí		Další >