Před 85 lety zemřela sopranistka světového významu Ema Destinnová
Banner

Před 85 lety zemřela sopranistka světového významu Ema Destinnová

Email Tisk

 

Ema Destinnova 200Umělecké počátky nejslavnější světové sopranistky všech dob Emy Destinnové, od jejíhož úmrtí uplyne 28. ledna 85 let, se v mnohém podobají osudům současných mladých talentů. I operní diva si musela nejprve vydobýt slávu v zahraničí, aby si jí všimli doma.
 



Zatímco v Národním divadle v Praze ji nechtěli, Dvorní opera v Berlíně ji přijala s otevřenou náručí a dvacetiletá diva (* 26. 2.1878) se stala - řečeno dnešní terminologií - hvězdou této scény. To byl čas, kdy přijala své umělecké jméno - Emmy Destinn. Zvolila si je po manželech Loewe-Destinnových, kteří byli jejími učiteli hudby.

V berlínské Dvorní opeře působila jako primadona deset let a už v té době odolávala řadě nabídek z dalších světových operních domů – Metropolitní operu v New Yorku nevyjímaje.

„Táhne mě to domů. V Berlíně mě sice milují a rozmazlují, ale já toužím po něčem jiném. Ještě, že mám na Prahu a Čechy čas alespoň o prázdninách,“ postěžovala si v jednom dopise své sestře umělkyně, která na své cestě ke slávě okouzlila i londýnské publikum. Stalo se tak v roce 1904 na scéně Covent Garden v Leoncavallových Komediantech, kde měla za partnera Enrica Carusa. Byla z toho nakonec taková senzace, že v následujících deseti letech předvedla v Londýně všechny velké role svého repertoáru – Madam Butterfly, Carmen, Salome či Aidu nevyjímaje.

Ema Destinnova kolaz


Bylo jí třicet let, když byla jmenována nejen čestnou členkou Národního divadla v Praze a dekorována titulem „pruské dvorní komorní pěvkyně“. Tehdy také poprvé stanula na prknech newyorské Metropolitní opery. To byl začátek konce jejího desetiletého angažmá v Berlíně a bombastický začátek její závratné kariéry v Americe.

V New Yorku debutovala jako Aida ve stejnojmenné Verdiho opeře a už premiérové představení bylo velkým triumfem tria Destinnová-Caruso-Toscani. Superlativy hýřilo jak publikum, tak tisk.

Když pak o rok později uvedla Metropolitní opera Prodanou nevěstu, kterou dirigoval Gustav Mahler, zpívala Mařenku. Postupně byla Smetanova opera uvedena v několika dalších amerických městech. Že to byla zásluha Emy Destinnové, nemůže být sporu. Ocenil to i recenzent New York Tribune, když napsal: „Učinila zde Smetanu slavným. Kdo z nás ještě před týdnem znal jeho jméno?“

Že se angažovala v odboji, to jí s největší pravděpodobností spočítali už v momentě, když se v létě roku 1916 vracela domů. Ukončila právě sezonu v Metropolitní opeře, těšila se na prázdniny domů, ale nedala na varování.

Jako politicky podezřelé osobě, která je obviněna ze špionáže, jí byl zabaven pas a stanoven policejní dozor.  Uchýlila se na svůj zámeček ve Stráži nad Nežárkou a doufala, že se vše změní. Nezměnilo. Když odmítla účast na koncertě podporující rakouský Červený kříž, padlo jak vycestování do Ameriky, tak veškeré smlouvy zaručující horentní honoráře. Měla prý na rok 1917 dosud nejrozsáhlejší kontrakty – 76 večerů pro Metropolitní operu a pro Newyorskou filharmonii…  

Ema destinnova


Ve svém bezútěšném čekání na svobodu protestovala proti Rakousku alespoň umělecky tím, že zpívala na velkých národních koncertech, obvykle s červenobílou stuhou na šatech a s policejním dozorem v zádech.

Doma sice stále platila za uznávanou zpěvačku, ale nabídek měla žalostně málo. Její příjmy se tenčily, zatímco dluhy narůstaly, a udržet zámek, jakkoliv šla cena zařízení a cenných sbírek do milionů, byl  problém, který ji ničil. Postupně se přidávaly zdravotní neduhy.

Nevyšlo ani manželství s Josefem Halsbachem, ani její tajné přání stát se profesorkou zpěvu na pražské konzervatoři, což by možná krizi vyřešilo. Proto utíkala do přírody, kde se věnovala rybolovu a zahradničení. I psaním her a režírováním ochotníků ve Stráži zaháněla smutek, který provázel poslední roky jejího života. Na zámku ve Stráži ostatně napsala i svůj rozsáhlý historický román Ve stínu modré růže, který vyšel v roce 1924.

Postupně přehlížená a nedoceněná česká pěvkyně zemřela tiše a náhle 28. ledna 1930. Dodejme však, že to bylo v jejích dvaapadesáti letech v dané situaci vysvobození...

Foto: archiv autora

Koláž: Robert Rohál


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Hledat

Mimísek 35

Čtěte také...

Před 280 lety byl dobudován malostranský chrám svatého Mikuláše

historie kostel mikulase perexChrám sv. Mikuláše, nejslavnější barokní chrám Prahy, stojí spolu s bývalým jezuitským profesním domem uprostřed Malostranského náměstí. Na jeho místě stával až do roku 1743 gotický farní k...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Simpsonofilové, zbystřete! Je tu Homerova kniha

HomerovaKniha perexNakladatelství Jota si pro fanoušky a příznivce žluté rodinky ze Springfieldu přichystalo lahůdku ve formě milé knížečky o životě Homera Simpsona. Dozvíte se vše a ještě mnohem víc!...

Divadlo

Barunka is leaving, divadelní esej o paměti a zapomínání

barunka PEREXBabiččin byt, ve kterém se skrývají dávné vzpomínky. Drolící se mysl. Ozvěny minulosti. A ticho. Třetí ročník katedry alternativního a loutkového divadla vstupuje do divadla DISK autorskou inscenací Barunka is leaving. Nezapomeňte přijít!

...

Film

Avatar nemůže své příznivce omrzet

altFilm Avatar (2009) se těšil obrovské popularitě a díky šmoulímu zbarvení mimozemšťanů si na něj dodnes každý vzpomene. Kvůli pěkným vizuálním efektům a nápadité anatomii různých mimozemských příšer se dá sledovat s úžasem. Napodruhé však může působ...