Kolektivní paměť obecně i na konkrétním příkladu

Email Tisk

pamet perexJednoduše řečeno: není vlastně důležité, jak se ta či ona událost odehrála, ale jak si ji pamatujeme, jak ji vnímáme, případně jaký vznikl obecně uznávaný obraz této události. Počítaje v to i památná místa tuto událost připomínající. V tomto kontextu není valného rozdílu mezi pomníčky rozesetými u silnic, aby připomínaly tragickou dopravní nehodu, a třeba náhledem na Komenského vyhnanecké osudy. Blíže o tom všem pojednává jak kniha Kolektivní paměť (opatřená dovětkem K teoretickým otázkám), tak obsáhlý sborník Figurace paměti, věnovaný J. A. Komenskému v kulturách paměti 19. a 20. století, jak praví podtitul.

První jmenovaná publikace vysvětluje, odkud povstala koncepce kolektivní paměti, probírá soudobé teorie a přibližuje též historikův přístup k paměti a historickému vědomí. Z pera Miroslava Hrocha se dovíme, že historické vědomí jako téměř nekonečný soubor informací a představ o minulosti má dvě krajní polohy: na jedné straně kritický historický náhled a proti němu mýtus, vágní povědomí, že v minulosti se "cosi" stalo.

pamet

Důležité a svým způsobem varovné jsou další studie, najmě ta, která se věnuje politice paměti jako nástroji manipulace a morálky. Nicolas Maslowski tu zkoumá téměř orwellovské téma, nakolik se kontrola paměti stává mocenským nástrojem při kontrole společnosti. Další příspěvek Zuzany Kubišové upozorňuje na blízkou souvislost mezi kolektivní pamětí a národní identitou. To třeba vysvětluje oboustranně protikladná stanoviska k česko-německému (a nyní např. k česko-romskému) soužití, kdy se ukazuje, že tatáž událost nebo tentýž jev mohou být vnímány zcela odlišně.

Paměť, a to ani ta kolektivní, ovšem neexistuje jakoby ve vzduchoprázdnu, je nějak sdělována, nabývá nějakých vypravěčských struktur. Tomu se věnují poslední příspěvky, ať již zkoumají paměť a narativitu, nebo se obracejí ke (roz)vzpomínání na vlastní minulost v autobiografiích. A sami se můžeme zamýšlet, nakolik se kolektivní paměť drolí a rozpadá do individualizovaných segmentů, nakolik ji poznamenává zapomínání, jak může na jedné straně osvobozovat a na druhé probouzet (skrytá) traumata - a zda poskytuje nějaké ponaučení pro budoucnost.

Sborník o Komenském nestuduje Komenského život a čin, nýbrž se soustředí na konstrukty, jaké o něm vytvářela další staletí. Nastupuje zde jeho národnostní i náboženské přivlastnění skrze nejrůznější aktualizace, diktované zájmy a potřebami předminulého i minulého století. Přivlastnit si jej chtěli Češi i Němci, hlásilo se k němu dělnictvo, byl vnímán jako bojovník za vzdělání. A také byl zavrhován: zejména katolická církev jej i po třech staletích podezírala z rozkladného vlivu.

pamet Komensky1

Zajímavé a přínosné jsou stati, které zkoumají literární reprezentaci Komenského, kdy se literatura stává jakýmsi symbolickým systémem, skrze který se autoři vyslovují ke své době. Ovšem takto mohla být aktualizována i samotná Komenského díla, zvláště pak v souvislosti se vznikem samostatného československého státu. Nástrojem společné sdílené paměti byla tvorba konkrétních obrazů - interpretací Komenského osobnosti (poutník, světlonoš, učitel národů atd.) i zjednodušování složitých kontextů i významů do hutné, snadno srozumitelné zkratky.

pamet komensky

Stejná slova lze vztáhnout rovněž k výtvarnému pojednání, také k sochařství, kdy i Komenského portrét se ocitá v průsečících mezi autenticitou, politikou a metaforou. A samozřejmě lze přidat divadelní a filmové proměny - včetně pojetí Otakara Vávry, jenž Komenského ve velkofilmu Putování Jana Amose dovedl na práh "vědeckého" ateismu. Bohužel tu není ani náznakem rozebrána struktura, pojetí a dopad tohoto prorežimního díla, spíše se popisují okolnosti jeho vzniku, uvádění i ohlasů. A zcela vynechána je početná televizní tvorba, která se Komenským zabývala opakovaně jak v dokumentech, tak hraných inscenacích (Truchlivý mír, Světlo z temnot, Bude-li mi jíti přes údolí stínu smrti, Via lucis).

Pamet Putovani Jana A

Nicolas Maslowski, Jiří Šubrt a kol.: Kolektivní paměť. K teoretickým otázkám.
Vydalo Karolinum, Praha 2014. 320 stran.

Hodnocení: 100 %

Lenka Řezníková a kol.: Figurace paměti. J.A.Komenský v kulturách vzpomínání 19. a 20. století.
Vydalo Scriptorium, Praha 2014. 508 stran

Hodnocení: 80 %

Foto: knihy, Česká televize

( 2 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Čtěte také...

Krajina paměti. Poválečný architektonický vývoj Lidic a Ležáků

krajina pameti Lidice200V Lidické galerii se od 7. února koná výstava Krajina paměti, která se věnuje vývoji architektonického a krajinného ztvárňování pamětních míst Lidice a Ležáky

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Benjamin Kuras: Poslední naděje civilizace

posledni nadeje civilizace200„Svoboda není nikdy víc než jednu generaci vzdálená od svého zániku. Musí být vybojována, chráněna a předávána dalším generacím, aby mohly činit totéž.“ Citát Benjamina Kurase z května letošního roku je nebe...

Divadlo

Dům kultury Vsetín připravuje komponovaný program k Mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu

baranova novotny perexOd roku 2005 si každoročně 27. ledna připomínáme Mezinárodní den památky obětí holocaustu za druhé světové války. Také letos věnuje této vzpomínce Dům kultury Vsetín komponovaný program. 

 <...

Film

Báseň aneb Skoro úplně vymyšlený film vzniká v Olomouci

Basen bukowski200V březnu 2013 padne v Olomouci poslední klapka nového nezávislého filmu na motivy jedné z básní Charlese Bukowskeho. Své místo v hereckém ensemblu našli jak osobnosti z krajských divadel, tak mladí herci a neherci. Ten...