Studenti připravili putovní výstavu o Janu Zajícovi – pochodni č. 2
Banner

Studenti připravili putovní výstavu o Janu Zajícovi – pochodni č. 2

Email Tisk

janzajicplakat perex25. února uplynulo 45 let od chvíle, kdy v totalitním Československu vzplála pochodeň č. 2 – Jan Zajíc. Studenti Gymnázia Šumperk pod vedením učitele dějepisu Tomáše Hlavsy a ve spolupráci s Občanským sdružením PANT vytvořili u příležitosti tohoto výročí putovní výstavu s názvem Příběh Jana Zajíce. Jde o v pořadí 4. výstavu grantového projektu Moderní dějiny do škol, který je financován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost z rozpočtu České republiky a Evropského sociálního fondu.

 

 

„Výstava Příběh Jana Zajíce je výsledkem půlroční práce 18 studentů, která představovala sběr pramenů, fotografií – často unikátních, rozhovorů s pamětníky,“ upřesňuje Jiří Sovadina z Občanského sdružení PANT. Putovní výstava tak přináší autentický pohled na čin Jana Zajíce v širších souvislostech. Studenti šumperského gymnázia se pokusili svou perspektivou zachytit a pochopit podstatné okolnosti této události a životní příběh Jana Zajíce srozumitelně předložit svým vrstevníkům.

„Základním motivem výstavy je snaha přiblížit osobnost a myšlenkový svět Jana Zajíce. Vykresluje rodinné zázemí vítkovského občana a studenta šumperské průmyslovky. Nabízí podstatnou část jeho básnické tvorby, odhalující autorovo nitro a osobitý duchovní rozměr,“ konstatuje učitel šumperských gymnazistů Tomáš Hlavsa. Výstava se zabývá i činem samotným, cituje dopisy na rozloučenou, zrcadlí atmosféru pohřbu a sleduje mediální odezvu na Janův akt nejvyššího sebeobětování. Opomenuty nejsou ani informace o následcích události pro celou rodinu. „Například matka Jana Zajíce nesměla dále pracovat jako učitelka a Janově sestře bylo zase znemožněno vysokoškolské studium, přestože na střední škole patřila k premiantům třídy,“ vysvětluje Tomáš Hlavsa.

Vernisáž putovní výstavy Příběh Jana Zajíce proběhla v pondělí 24. února v rámci mezinárodního festivalu Mene Tekel v Galerii Karolina UK ve 13 hodin a 27. února ve 14 hodin pak ve Vlastivědném muzeu Šumperk. „Šumperské vernisáži bude předcházet přednáška historika Petra Blažka, projekce filmu z cyklu Sami proti zlu: Jan Zajíc – Pochodeň č. 2 a workshopy, vycházející z práce s výstavou,“ dodává Jiří Sovadina. Součástí vernisáže pak bude i setkání se sourozenci Jana Zajíce Martou a Jaroslavem nebo vystavení Zajícovy busty z dílny Olbrama Zoubka.

Úvodní slovo k výstavě
„Jan Zajíc byl jedním z mála odvážných lidí, kteří po Janu Palachovi vyhlásili svou válku normalizačnímu, kolaborantskému režimu. Podobně jako Gabčík a Kubiš, vojáci spjatí s heydrichiádou, i on obětoval svůj život boji za svobodu a demokracii. Ve své době se tito stateční lidé většinou nedočkali pochopení ostatních. Mnozí považovali jejich činy za zbytečné, provokující státní moc, v důsledku spíše škodlivé. Snad proto, že jejich mocný a tragický protest až nepříjemně připomínal slabost a přizpůsobivost tzv. mlčící většiny. Němé vůči totalitní moci a okupační armádě. Československý komunistický režim se v roce 1989 nezhroutil jen v důsledku uvolnění kontroly Sovětského svazu po Gorbačovových reformách, ani po sílící kritice domácí i zahraniční opozice. Na jaře v roce 1989 (během tzv. Palachova týdne) a v den výročí okupace dne 21. srpna to byly právě nečekaně silné a neustále rostoucí protesty mládeže a studentů, které režimem otřásly. Stalo se něco, co nikdo nečekal. Studenti, připomínající si statečný protest obou Janů, probudili mlčící většinu, a tím přispěli k pádu totalitního komunistického režimu. Činy Jana Palacha a Jana Zajíce tak po dvaceti letech zcela nečekaně ukázaly nejen svůj smysl, ale především svoji obrovskou sílu, která nakonec pomohla zlomit tehdy ještě stále silnou totalitní moc.“ Jaroslav Zajíc, bratr Jana Zajíce, 2014 TISKOVÁ ZPRÁVA

janzajicplakat

Další informace: www.pant.cz, www.moderni-dejiny.cz

Zdroj informací: Petr Pánek předseda Občanského sdružení PANT


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Hledat

Mimísek 35

Čtěte také...

Konference otevřela diskusi o kulturním dědictví a edukaci

pama200Koncem září zorganizovalo územní odborné pracoviště NPÚ v Telči mezinárodní konferenci na téma Edukace jako cesta ke zkvalitňování péče o kulturní dědictví. Konferenci pořádaly Národní památkový ústav, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Peda...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Říkanky a povídačky

rikanky 4Máme malé dítě a chceme ho něco naučit. Všechny babičky a sousedky bedlivě sledují, co ta naše ratolest už umí. Koukají, jestli má ještě dudlík, jestli udělá „pápá“ nebo co už umí říct. A my, matky prvních dětí, zcela nepřipravené, improvizujeme.

Divadlo

Prosincové pražské divadelní události

divadelni tipyAneb přehled toho, co byste si rozhodně neměli nechat ujít, co zaujalo redakci K21 a kam se vypravit zahnat předvánoční stres. Tipy na premiéry i zajímavé akce týkající se divadelního světa. Necháte se nalákat?

...

Film

Kdo si přečte vysoce odborné filmové časopisy?

casop200Mnohé odborné časopisy, které si potrpí na přízvisko "vědecké", se honosí tím, že jsou recenzované. Nemyslí se tím, že by se na ně psaly recenze (jako je třeba tato), nýbrž že sama redakce si nechává recenzovat nabídnuté texty, aby se si tak nechala ...