Byla to tak trochu troufalost, ale i značné riziko, představit veřejnosti, jak se žilo před touto, z hlediska historie velmi krátkou, dobou. Vždyť pamětníků z té doby je stále mnoho a každý má své vzpomínky i názory jiné. Poslední velká výstava ústeckého muzea v minulém roce vznikala od nápadu k realizaci přes tři roky.

 

Ačkoliv se očekávalo, že k této době bude dostatek exponátů, skutečnost byla jiná. Lidé si své domácnosti nově začali vybavovat a to staré končilo v popelnicích. Přesto muzejníci nechtěli od svého záměru ustoupit a ukázat JAK SE ŽILO ZA HUSÁKA, takže se shánělo, kde se dalo. Jak přiznali tvůrci výstavy, nejednou zachraňovali vhodný exponát právě z popelnic, za což od svých kolegů získali označení vetešníci.

Výstava je rozdělena na několik částí a zachycuje běžný život v 70.-80. letech v době tzv. normalizace. V té první se představuje tehdejší mohutně se rozvíjející panelová bytová výstavba, která převažovala nad ostatní občanskou vybaveností. Stěhování do paneláku bylo pro mnohé vyřešením bytové otázky, pro někoho získáním komfortu, byli ale i tací, pro které nucené vystěhování z prostorných starých a již zmodernizovaných bytů to bylo jako přechod do králíkáren.

Již vstup do výstavních prostor, kde přístup suchou nohou umožňují prkna položená přes bláto (než se tam ta prkna dala, někomu tam zůstaly nejen boty, ale i ponožky), připomíná první problémy nových obyvatel sídlišť. Panelový dům se vždy osídloval najednou a tak při tehdejších možnostech měla půlka domu nejen stejné záclony, ale i nábytek. Typizované panely urychlovaly sice výstavbu, ale stejné vnitřní vybavení (sociální zařízení, lina i kuchyňská linka) způsobovalo, že občas si člověk ani neuvědomil, že je vlastně na návštěvě u sousedů.

Ovšem ono se nejen stavělo, ale také hodně bouralo, což bylo ústeckou specialitou. A tak na výstavě dokumenty právě o tom také nemohou chybět. Stará zástavba měla jen jednu vadu, nebyla vůbec udržovaná, protože většinou byla dávno odsouzená ke zbourání. Některé plány se nakonec realizovaly jen částečně a návštěvník si na vystavených maketách sám může ověřit,  jak mělo město vypadat. Další, co do té doby patřilo, byla lidová tvořivost, hlavně pro snahu trochu odlišit byt od sousedů, protože obchody nabízely stále to stejné, bez možností většího výběru, a leccos prostě k dostání ani nebylo.

Další část je věnována právě obchodu. Je možno se podívat nejen co se nabízelo a v jakých cenách (ceny musely být uvedeny už na obalech a byly jednotné pro celou republiku). To, že tam uvidíte pouze jeden druh zboží na regálech, bylo běžné.  Také existovala reklama v televizi, ovšem velmi omezeně a ve vyhraněném čase. Nekouskovala program jako dnes a týkala se jen zboží, kterého bylo dostatek a toho zas moc nebylo.

I v této sekci se návštěvník setká s kutilstvím, dokonce uvidí podomácku vyrobenou sekačku na trávu. Někdo také poprvé pozná bony, kterými se platilo pouze v Tuzexu za zboží z dovozu. Většina lidí však neměla možnost je vůbec někdy vidět, natož získat. Hned vedle návštěvník uvidí tehdejší peníze, jak papírové, tak i mince.

Co se dělalo ve volném čase je náplní další části. Jaká se poslouchala hudba a jak tehdy vypadal gramofon, kam se jezdilo na dovolenou či prázdniny a s jakým vybavením. Přestože cestování bylo omezeno, člověk který se přece jen někam za hranice dostal, se neobešel bez potřebných dokladů, které jsou na výstavě také k vidění. I další zajímavosti z té doby si můžete prohlédnout, než se přesunete do originálně postavené školní třídy s tabulí i básní, kterou se děti tehdy učily.

Sledování reakci návštěvníků, kteří v těchto letech aktivně žili, svědčí o tom, že záměr výstavy se tvůrcům opravdu povedl. Často vyjadřovaným souhlasem potvrzovali, že takto se opravdu tehdy žilo, jejich“ děti“ poznávaly své hračky. Jen generace, která to již nezažila, nevěřícně kroutila hlavou nad domácí chemlonovou výzdobou či drátěnými parádami na zeď.

Nezapomnělo se ani na srpen 1968, který je přiblížen fotografiemi na chodbách před výstavními prostorami, ani na rok 1989, jenž zase připomínají studenti gymnázia z Lovosic osobitým pohledem na tu dobu prostřednictvím své výstavky.

Ústeckým muzejníkům se povedlo přiblížit časy, ve kterých žili naši prarodiče a rodiče, a proto si tento počin zaslouží pozornost široké veřejnosti. Nakonec, každý návštěvník se o tom může sám přesvědčit. Pokud máte zájem o komentovaný doprovod, kdy se, mimo jiné, dozvíte i něco i o tom, jak muzeum exponáty získávalo, je možnost výstavu navštívit 24. 1. 2015 od 15 hodin.

Výstava bude ukončena 1. března 2015.

Foto: autorka

( 1 hlas )

< Předchozí		Další >