V Plzni se každoročně pořádají setkání věnovaná problematice 19. století - a přednesené příspěvky pak zpravidla vycházejí knižně, v posledních letech zásluhou nakladatelství Academia. Tato chvályhodná tradice se odvíjí více než tři desetiletí a jejím nejnovějším výhonkem je sborník Útisk - charita - vyloučení.
Zařazené texty nejsou nijak obsáhlé, většinou nepřesahují deset tiskových stran, takže je lze spíše považovat za jakési glosy k té či oné konkrétní záležitosti. Díky takové stručnosti se do brožované knihy vešlo na tři desítky článků. Editoři je rozčlenili do několika tematicky spřízněných oddílů: první se zabývá dobovými sociálními vizemi a utopiemi, hojná pozornost se věnuje církevní reflexi sociální otázky, ale také se vyskytne zájem o Masarykovy německy vedené debaty s ranými marxisty.
V druhém oddílu nalezneme články, které přibližují sociální každodennost i (sebe)reflexi chudoby. Některé úvahy jsou docela podnětné, třeba o dětské práci nebo o vaření polévek pro chudé (hle, odkud dnes pramení podobné předvolební akce). Probírá se houstnoucí stávkové hnutí i zničující podmínky námezdné práce, které také vedly k odporu.
Zmíněna jsou i některá literární díla, která ostudné sociální poměry zmiňují, ať již tak činí v humorné, satirické poloze (jako u Haška v souvislosti s vařením polévky pro chudé) nebo na pomezí tragiky (Arbesův Advokát chuďasů s motivem sociálního vydědění či Nerudovi Trhani, kteří se odehrávají na stavbě železnice). Škoda jen, že autoři zvolená témata nesledovali dál a nezajímali se o jejich filmovou a televizní podobu, jakou získala v povídkovém projektu Haškovy povídky ze starého mocnářství, v melodramatu Advokát chudých či několikerých přepisech Trhanů. Zde by se naskytla také otázka, jaké obrazy minulosti se nám vlastně uhnízdily v paměti.
Třetí oddíl obsahuje texty věnované charitě, svépomoci, zkoumající tehdejší sociální politiku a všímající si, jak úřady řešily rostoucí bídu i nezaměstnanost, hrozící přerůst v násilné výbuchy bezmoci. Čtvrtý oddíl zahrnuje příspěvky pojednávající o rozličných podobách nerovnosti a sociálního vyloučení. Dovíme se o zacházení s duševně nemocnými, o stavbách chudobinců.
Problesknou zmínky o "padlých ženách", které se neubránily sexuálním svodům, jeden pisatel se dokonce zabýval motivem sociálně, věkem, ale třeba i tělesně či mentalitou nerovného páru v dobových karikaturách. Závěrečné textíky se vztahují k okraji společnosti, a to spíše v prostorovém než sociálním smyslu. Počteme si zde o záměru vybudovat muzeum pro Rakouské Slezsko, ale také se dovíme, co všechno obnášel postrk a kdy docházelo k jeho uplatnění.
Závěrečné slovo, které loňské plzeňské sympozium uzavíralo, pak přináší postřehy, které se týkají celého 19. století - třeba v tom smyslu, že ještě nekončilo, že jeho odkaz si v kladném i záporném smyslu slova stále neseme s sebou, najmě koncept třídní nerovnosti, aktuální i dnes, i když naproti tomu některé jevy, které kdysi byly vnímány jako všední a normální by dnes pobuřovaly (a opačně). A vznáší stále aktuální otázku: "Jak vlastně pojmenováváme základní problémy nerovnosti majetkové na straně jedné a morální na straně druhé." Já bych doplnil - jak takové nerovnosti byly vnímány v minulosti a jak je vnímáme dnes?
Zdeněk Hojda, Marta Ottlová, Roman Prahl (eds.): Útisk - charita - vyloučení. Sociální 19. století.
Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2015. 392 stran.
Hodnocení: 80%
http://www.academia.cz/utisk-charita-vylouceni.html
( 1 hlas )
| < Předchozí | Další > |
|---|