Kultura21.cz

Zlatá lyra. To je název desetidílného dokumentu o historii a hvězdách kdysi populárního  písňového festivalu Bratislavská lyra. Seriál, který připravuje nezávislá produkční filmová společnost Trigon production, by měla uvést v televizní premiéře RTVS už koncem letošního roku. Dokument, jehož autorem a dramaturgem je Robert Valovič, zatímco režisérem je Peter Hledík, uvede i Česká televize. Zajímavé je, že tvůrci chtějí představit i současnost nejen česko-slovenských interpretů, jejichž sláva stále trvá a jejich lyrové písně se dodnes hrají.

Podle Ivety Pospíšilové ze společnosti Trigon production bude seriál o fenoménu festivalu, který i v době budování socialismu přinášel na týden závan svobody - vždyť na něm tehdy vystupovali nejen nejlepší českoslovenští zpěváci, ale rovněž řada zahraničních hvězd první velikosti jako byli Josephine Baker, Gilbert Bécaud,  Mireille Mathieu, Sandie Shaw, Stevie Wonder,  Donovan, Julia Driscoll, Cliff Richard, Drupi, Billy Preston, Umberto Tozzi, Amanda Lear nebo Joe Cocker.

Paradoxem přitom zůstává, že některé exhibiční recitály, třeba zrovna show pohodové, leč polonahé Amandy Lear z roku 1982, odvysílala televize až mnohem později. Festival Bratislavská lyra přitom představil svému publiku i kapely, které tehdy ve světě něco znamenaly ať už šlo o Beach Boys, Les Humphries Singers, Hot Chocolate nebo Boney M.

Na Lyru ale jezdili i slavní dirigenti a skladatelé z celého světa. V roce 1972 to byl například britský hitmaker Les Reed, autor mnoha úspěšných písniček pro Toma Jonese. O rok později složil čtyři písně pro Helenu Vondráčkovou, což jen potvrdilo užitečnost festivalového setkávání, z něhož vyplynula zajímavá spolupráce.

Autor námětu a dramaturg Robert Valovič se vůbec snaží o to, aby se nezapomnělo na dnes už legendární či osudové momenty z kdysi tolik populárního festivalu, kde se v letech 1966 - 1998 scházela špička československé pop music a zněly písně, které se měnily v hity. Snad nejen pamětníkům říkají něco písně jako Mám rozprávkový dom, Oh, baby, baby, Don diri don,  To se nikdo nedoví, Hej, páni konšelé, Mosaznej džbán, Slová, Spoutej mě, Hej, nebuď nesvá, Koukej, se mnou si píseň broukej, Píseň pro tvé dítě, Dobré ráno želám, Slzy tvý mámy, Malovaný džbánku, Láska zůstává dál, Javory, Pár nôt, Lúčenie, Máš chuť majoránky, Motorest, Úsmev, Študentská láska, Vyznanie, Nechodí, Tvým dlouhým vlasům, Spútaná láskou, Věnování, Chlapčenský úsmev, Meteor lásky, Kaskadér, Šaty z šátků, Ten vůz už jel, S láskou má svět naději, Detektívka, Valčík pro Európu, Farbami dýcha noc...

"Mým záměrem bylo hlavně to, aby se na těch třicet let populární hudby nezapomnělo a aby se všechno, co o tom existuje v záznamech, zachovalo. Hudebních dokumentů se u nás zase až tak moc nedělá, možná i to byl důvod, proč jsem se do toho pustil," tvrdí Robert Valovič.

Přiznává, že už jako teenager chodil v Bratislavě na lyrové koncerty, teprve až mnohem později, když náhodou objevil archiv s dokumenty o festivalu, ho už myšlenka připravit o Lyře dokument neopustila. Mezitím připravoval o Lyře nejrůznější rozhlasové a televizní pořady, sbíral materiál, oslovoval další lidi. Trvalo ovšem dalších deset dlouhých let, než se začal projekt realizovat, přičemž se stále zabýval otázkou, bude-li ještě Lyra někoho zajímat.

Nápad připomenout třicetiletou historii Bratislavské lyry a jeho hvězdy s přesahem do současnosti, naštěstí zaujal - a dnes na něm pracuje celý tým lidí v čele s režisérem Petrem Hledíkem. První klapka padla už v roce 2012. K zajímavým momentům dokumentárního seriálu bezesporu patří i návštěvy u někdejších festivalových hvězd, jako jsou například Jožo Ráž, Drupi, Amanda Lear, Miroslav Žbirka nebo Helena Vondráčková.

Právě Helena Vondráčková slaví na Slovensku dodnes velké úspěchy, její koncerty jsou vyprodané. Už v roce 1966 vyzpívala s písní Oh, baby, baby společně s Martou Kubišovou stříbrnou lyru. O rok později soutěžila v Bratislavě s písní slovenských autorů Klúč pod prahom, ale bez úspěchu u poroty. V pořadí druhou stříbrnou lyrou byla oceněna v roce 1968 za  duet s Waldemarem Matuškou To se nikdo nedoví. V roce 1969 odjela do Bratislavy s písní Bonbón, ale žádná cena z toho nebyla. V následujícím roce se objevila na Lyře s blokem svých písniček jako host, což se opakovalo i v letech 1972 a 1973. Zlaté lyry se dočkala v roce 1974 díky písničce Malovaný džbánku, stříbrnou lyru pak získala ještě dvakrát. V již zmíněném roce 1975 a potom v roce 1982 v zahraniční soutěži za skladbu Sblížení. V letech 1977, 1978, 1985 a 1997 se představila na Lyře jako host.

Avšak kromě této interpretky uspěli v Bratislavě také Karel Gott , Hana Zagorová, Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Karel Černoch, Václav Neckář, Věra Špinarová,  Jiří Korn, Marie Rottrová, Lenka Filipová, Karel Zich, Jitka Zelenková, Hana Ulrychová, Lešek Semelka, Petra Janů nebo Martha a Tena Elefteriadu, z českých kapel to byl třeba Olympic. Ze slovenských interpretů slavili úspěchy Marcela Laiferová, Jana Kocianová, Pavol Hammel, Eva Kostoláyniová, Nora Blahová, Karol Duchoň, Eva Máziková, Miroslav Žbirka, Júlia Hečková, Vašo Patejdl, Robo Grigorov nebo Marika Gombitová, z kapel pak Modus, Elán či Banket.

Úspěch u publika jim ale často neodpustila oficiální média. Především stranický deník Rudé právo často kritizoval a jalově lamentoval nad některými vystupujícími. Například 17. června 1977 si vzal na paškál tehdy vítěznou skupinu Modus (jejíž písnička Úsmev vyhrála Lyru), které nepodepsaný autor (pod svým komentářem použil jen zkratku) trapně vyčítá "nepokryté napodobování zahraničních vzorů" a "přemrštěný pohyb", přičemž se zdviženým prstem stačí pokárat porotu, co to za skupinu pustila do lyrové soutěže, a hned nato nabádá televizi, aby této skupině nedávala ve svém vysílání takový prostor. Jistě, normalizace byla v plném proudu a díky tomu to ani "popíci" neměli zase až tak jednoduché, což třeba dnešní lidé nad třicet nikdy nepochopí.

Připravovaný dokument, který by měla odvysílat i Česká televize, chce vzdát hold všem organizátorům, tvůrcům, skladatelům i interpretům, kteří i v časech totality dovedli festivalu "vydupat" a na dlouhá léta obhájit místo na naší kulturní scéně. A jestli se tvůrci nebojí toho, že jejich dokument bude příliš omlouvat tehdejší kulturní politiku?

"Neděláme ho jako sumárum hudebních událostí, dáváme věci do společensko-sociálního kontextu," říká Robert Valovič. "Myšlenka vzniku Bratislavské lyry byla dobrá věc. Chceme ukázat, co ji všechno za ty roky ovlivňovalo, proč byla v daném období taková, jaká byla, a co to dnes znamená. Je zajímavé sledovat například i to, s jakým velkým důvtipem museli její organizátoři přistupovat k získání některých umělců, aby překonali různé překážky režimu. Dnes by to dost možná byla vysoká škola managementu."

Foto archiv autora