Vyšla kniha o sociálním myšlení a sociální praxi v českých zemích od konce 18. století do začátku druhé světové války

Vyšla kniha o sociálním myšlení a sociální praxi v českých zemích od konce 18. století do začátku druhé světové války

Email Tisk

soci200Z pěti rozsáhlých statí - ve většině případů zhruba stostránkových - se skládá sborník příhodně nazvaný Sociální myšlení a sociální praxe v českých zemích 1781-1939 s výmluvným podtitulem Ideje, legislativa, instituce.

 

 

Úvodní stať, která se zabývá bojem proti chudobě v 19. i 20. století, sepsal Milan Hlavačka. Následující příspěvek přinášející stručný přehled chudinského a sociálního zákonodárství v Praze téže doby zpracoval Jiří Pokorný. Třetí oddíl, který se zabývá konkrétním naplňováním těchto zásad, nachystala Olga Fejtová. V předposledním textu, svého druhu případové studii, se Petr Cibulka věnuje chudinské péči speciálně v Brně. Závěrečné pojednání Pavla Beka, zaměřené na pojišťovací systém platný na železnici, vychází z autorovy témuž tématu věnované disertační práce.

Kniha má mimořádný význam v tom, že přehledně shrnuje opatření, která rakouské, rakousko-uherské i československé úřady vydávaly, aby zabránily rostoucímu sociálnímu pnutí, neboť narůstající chudoba čím dál více připomínala časovanou bombu hrozící výbuchem. Problém však spatřuji v tom, že autoři shrnuli předpisy a nařízení, koncepce předních národohospodářů, aniž by hlouběji zkoumali skutečnou situaci, zajisté odlišnou od "shůry" vytyčovaných pravidel.

Přehledová struktura je ovšem vyčerpávající. Tak se třeba dovíme, jak městská společnost organizovala péči o chudé - jsou zakládány chudinské ústavy, chudobince, ale také ústavy pro choromyslné, porodnice (původně svobodné matky, aby mohly v tajnosti porodit), nalezince a chorobince. K potlačení zahálky nepřizpůsobivých vrstev obyvatelstva byly zřízeny donucovací pracovny, které je měly vést k pracovním návykům. Na venkově zase fungoval takzvaný výměnek, kterým si "do důchodu" odcházející hospodář zajišťoval - často velice podrobně - od svého nástupce hmotné zajištění ve stáří. Pro nižší nemajetné vrstvy však byl tento postup sotva schůdný, mnohdy končily v pastouškách odkázány na milodary obce.

soci5

 

Informačně přínosné jsou třeba pasáže pojednávající o dětské práci. Děti měly chodit do školy do dvanácti let věku, případně aspoň tři roky. Avšak zaměstnávaly se také děti mnohem mladší, které přesto čekaly i desetihodinové směny. Ministerský výnos z roku 1851 připouštěl zaměstnávání dětí mladších devíti let, pokud o to rodiče požádali (a ti skutečně žádali, protože každý krejcar byl vítaný).

Ani po vzniku samostatné republiky (1918) nebyla dětská práce odstraněna: v době školní výuky měly pracovat kratší dobu nežli dvě hodiny, o školních prázdninách se připouštěla čtyřhodinová pracovní doba, ovšem v zemědělství nebo v domácnosti mohla být podle potřeby i delší. Jen se požadoval přiměřený čas na dostatečný (noční) odpočinek. Prostě naši předkové věřili, že děti mají být vedeny k práci od nejútlejšího věku.

Přehledně jsou zpracovány údaje o vývoji ochrany nájemníků, placené dovolené, kolektivních pracovních smluv. Jasnou představu o proměnách předpisů poskytují pasáže věnované úrazovému pojištění, nemocenskému pojištění, sociálnímu pojištění, nechybí ani průzkum hornického pojištění, které sahá až do středověku. Po vzniku Československa byly zahájeny práce na reorganizaci systému sociální péče, ale zejména katastrofální hospodářská krize v první půli 30. let obnažila její limity.

Podrobně je prozkoumán pojišťovací systém platící na státní železnici. Pracovat na železnici patřilo už od dob mocnářství mezi prestižní zaměstnání, neboť bylo "pod penzí". Těm, co tam dostatečně dlouho pracovali, vznikal různě odstupňovaný nárok na starobní důchod - pokud sloužili nepřetržitě více než 40 let, získali nárok na částku ve výši posledního platu. Dokonce se vyplácela i vdovská penze - a to nezměnilo ani po rozpadu monarchie. Názornou a vskutku vyčerpávající představu nejen o vyplácených penězích pak poskytují početné tabulky, které celý text doprovázejí, pokrývají více než padesát stran.


Milan Hlavačka, Jiří Pokorný, Olga Fejtová, Pavel Cibulka, Pavel Bek: Sociální myšlení a sociální praxe v českých zemích 1781-1939. Ideje, legislativa, instituce.
Vydal Historický ústav, Praha 2015. 636 stran.

Hodnocení: 90%

Foto: kniha, www.en.wikipedia.org


 
Banner

Rozhovor

Fleret je lék, říká autor knihy Umělci na šňůře Jakub Malovaný

200rozInspicient Městského divadla Zlín Jakub Malovaný je autorem knihy Fleret - Umělci na šňůře. Podařilo se mu nashromáždit obdivuhodné množství informací o kapele a muzikantech, kteří jí prošli (a není jich málo), které pak šikovně prošpikoval historkami ze z...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (24)

Čtěte také...

Od doby Karla IV. k dnešnímu Jablonci

karel200Rok 2016 se nese ve znamení výročí 700 let od narození Karla IV.  Nicméně v Jablonci nad Nisou si zároveň připomínají, že právě za jeho vlády, před 660 lety, se o Jablonci objevuje první písemná zmínka. Na město pak byl Jablonec povýšen přesně před 150...

Z archivu...


Literatura

Ze zahrádky rovnou na talíř

moje zahradni kucharka 200V nakladatelství CPress ve společnosti Albatros Media v květnu vyšla Moje zahradní kuchařka lákající na recepty v duchu hesla: ze zahrádky rovnou na talíř! Stojí tato barevná příručka s podtitulem Sezónní recepty za...

Divadlo

Nadační fond Kolowrátek slaví páté narozeniny

200 fondNadační fond Maximiliana, Francescy a Dominiky Kolowrat-Krakowských si v letošním roce připomíná páté výročí svého založení. Mezi nejvýznamnější projekty patří spolupráce s Národním divadlem,

Film

Zlodějka knih – skvělý zážitek v knižní i filmové podobě

zlodejka 200Konec třicátých let v Evropě, Hitler u moci, nad mnoha skupinami lidí se stahují mračna. Tou dobou se matka dvou dětí rozhoduje je dát do pěstounské rodiny, protože její vlastní bytí je ohroženo. A tak se setkáváme s Liesel, které začíná úplně ...