Vyšla kniha o sociálním myšlení a sociální praxi v českých zemích od konce 18. století do začátku druhé světové války

Vyšla kniha o sociálním myšlení a sociální praxi v českých zemích od konce 18. století do začátku druhé světové války

Email Tisk

soci200Z pěti rozsáhlých statí - ve většině případů zhruba stostránkových - se skládá sborník příhodně nazvaný Sociální myšlení a sociální praxe v českých zemích 1781-1939 s výmluvným podtitulem Ideje, legislativa, instituce.

 

 

Úvodní stať, která se zabývá bojem proti chudobě v 19. i 20. století, sepsal Milan Hlavačka. Následující příspěvek přinášející stručný přehled chudinského a sociálního zákonodárství v Praze téže doby zpracoval Jiří Pokorný. Třetí oddíl, který se zabývá konkrétním naplňováním těchto zásad, nachystala Olga Fejtová. V předposledním textu, svého druhu případové studii, se Petr Cibulka věnuje chudinské péči speciálně v Brně. Závěrečné pojednání Pavla Beka, zaměřené na pojišťovací systém platný na železnici, vychází z autorovy témuž tématu věnované disertační práce.

Kniha má mimořádný význam v tom, že přehledně shrnuje opatření, která rakouské, rakousko-uherské i československé úřady vydávaly, aby zabránily rostoucímu sociálnímu pnutí, neboť narůstající chudoba čím dál více připomínala časovanou bombu hrozící výbuchem. Problém však spatřuji v tom, že autoři shrnuli předpisy a nařízení, koncepce předních národohospodářů, aniž by hlouběji zkoumali skutečnou situaci, zajisté odlišnou od "shůry" vytyčovaných pravidel.

Přehledová struktura je ovšem vyčerpávající. Tak se třeba dovíme, jak městská společnost organizovala péči o chudé - jsou zakládány chudinské ústavy, chudobince, ale také ústavy pro choromyslné, porodnice (původně svobodné matky, aby mohly v tajnosti porodit), nalezince a chorobince. K potlačení zahálky nepřizpůsobivých vrstev obyvatelstva byly zřízeny donucovací pracovny, které je měly vést k pracovním návykům. Na venkově zase fungoval takzvaný výměnek, kterým si "do důchodu" odcházející hospodář zajišťoval - často velice podrobně - od svého nástupce hmotné zajištění ve stáří. Pro nižší nemajetné vrstvy však byl tento postup sotva schůdný, mnohdy končily v pastouškách odkázány na milodary obce.

soci5

 

Informačně přínosné jsou třeba pasáže pojednávající o dětské práci. Děti měly chodit do školy do dvanácti let věku, případně aspoň tři roky. Avšak zaměstnávaly se také děti mnohem mladší, které přesto čekaly i desetihodinové směny. Ministerský výnos z roku 1851 připouštěl zaměstnávání dětí mladších devíti let, pokud o to rodiče požádali (a ti skutečně žádali, protože každý krejcar byl vítaný).

Ani po vzniku samostatné republiky (1918) nebyla dětská práce odstraněna: v době školní výuky měly pracovat kratší dobu nežli dvě hodiny, o školních prázdninách se připouštěla čtyřhodinová pracovní doba, ovšem v zemědělství nebo v domácnosti mohla být podle potřeby i delší. Jen se požadoval přiměřený čas na dostatečný (noční) odpočinek. Prostě naši předkové věřili, že děti mají být vedeny k práci od nejútlejšího věku.

Přehledně jsou zpracovány údaje o vývoji ochrany nájemníků, placené dovolené, kolektivních pracovních smluv. Jasnou představu o proměnách předpisů poskytují pasáže věnované úrazovému pojištění, nemocenskému pojištění, sociálnímu pojištění, nechybí ani průzkum hornického pojištění, které sahá až do středověku. Po vzniku Československa byly zahájeny práce na reorganizaci systému sociální péče, ale zejména katastrofální hospodářská krize v první půli 30. let obnažila její limity.

Podrobně je prozkoumán pojišťovací systém platící na státní železnici. Pracovat na železnici patřilo už od dob mocnářství mezi prestižní zaměstnání, neboť bylo "pod penzí". Těm, co tam dostatečně dlouho pracovali, vznikal různě odstupňovaný nárok na starobní důchod - pokud sloužili nepřetržitě více než 40 let, získali nárok na částku ve výši posledního platu. Dokonce se vyplácela i vdovská penze - a to nezměnilo ani po rozpadu monarchie. Názornou a vskutku vyčerpávající představu nejen o vyplácených penězích pak poskytují početné tabulky, které celý text doprovázejí, pokrývají více než padesát stran.


Milan Hlavačka, Jiří Pokorný, Olga Fejtová, Pavel Cibulka, Pavel Bek: Sociální myšlení a sociální praxe v českých zemích 1781-1939. Ideje, legislativa, instituce.
Vydal Historický ústav, Praha 2015. 636 stran.

Hodnocení: 90%

Foto: kniha, www.en.wikipedia.org


 




Přihlášení



Anketa


Chat s osobností

Partneři

Hledat

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (7)

Čtěte také...

Když v Čechách zuřily antiklerikální boje

antik200Proti vlivu římsko-katolické církve se už od 19. století, kdy doznívalo úzké sepětí mezi nejvyššími státními a církevními strukturami, vymezovali volnomyšlenkáři, bojující ze všech sil s klerikální hydrou, jejíž početné hlavy - jak naznačuje už výmluvný ...


Literatura

Strhující závěr trilogie se nekoná

venla 200Trilogii Prokletí městečka Palokaski připodobňuje marketingové oddělení ke kultovnímu americkému seriálu Twin Peaks. Myslím, že kdyby si Lauru, Nooru a Venlu, jak se jmenují jednotlivé části knižní trilogie, přečetli fanoušci zmiňovaného seriálu, začal...

Divadlo

...Až přestaneš Krakatit

krakatit200V prosinci letošního roku měl v divadle Inspirace premiéru poměrně netradiční projekt. V zahraničí velmi úspěšné Pantomimické duo MIMeGRAM (Tomsa Legierski a Radim Vizváry) přizvalo ke spolupráci studenta DAMU, režiséra Ja...

Film

Willem Dafoe vypráví o horách a lidech

hora perexDokumentární symfonie Hora režisérky Jennifer Peedomové, nominované na cenu BAFTA za film Šerpa, vstupuje péčí Asociace českých filmových klubů 22. února do kin. Monumentální obrazy doprovází hudba Beethovena, Vivaldiho či Chopi...