Letos slavíme sedmdesáté výročí konce druhé světové války a díky tomu se objevuje na pultech knihkupectví mnoho knih zabývajících se touto tématikou. Některé z nich už jsme vám na našich stránkách představili a dnes se budeme zabývat třetím vydáním knihy s příznačným názvem Holocaust – slepá kolej dějin.

Autor Roman Cílek se zaměřil na soudní proces s Karlem Wolffem, přátelsky vyhlížejícím mužem, který byl však během války generálem Waffen-SS (ozbrojené jednotky SS) a pobočník Hendricha Himmlera. Ač tak blízko jednomu z hlavních mužů nacistické suity, nebylo proti Wolffovi po válce vzneseno žádné obvinění, pouze vypovídal v jiných soudních procesech.

Musel to být tedy velký šok, když jej v roce 1962 předvolali a obvinili z válečných zločinů. Pravidlem je, že pokud už byl někdo po válce vyšetřován, nesmí se proces znovu otevřít. A i když si někteří mysleli, že vypovídáním u dalších případů je Wolff ze hry, nebylo tomu tak.

A tak se rozběhl několikaletý proces, při kterém se snažil soudce dobrat pravdy. Wolffovi známí a přátelé ho popisovali jako srdečného člověka, který rád vypomůže. On sám se považoval za čestného člověka a veškeré spolky okolo SS vnímal jako rytířský řád.

Během své služby navštěvoval společně s Himmlerem koncentrační tábory, pomáhal koordinovat vlakovou dopravu „na Východ“ kvůli „přesídlení“. Wolff, stejně jako jiní svědci, tvrdil, že neznal pravý význam předchozích slov a prý věřil, že Židé budou opravdu pouze přestěhování na společné místo někde na východě.

Sám autor nazývá výpovědi svědků i samotného Wolffa trefně „Festival mistrné zapomětlivosti“. Nikdo nevěděl o vyhlazování Židů (přesto, že navštívili různé koncentrační tábory), nikdo neznal Hitlerovy plány, všichni jen plnili příkazy a na nic se neptali.

 

Mimo proces jsou v knize zaznamenány ještě tři další příběhy. František Krause zde hovoří o tom, jak budoval Terezín a jak nakonec válku přežil. Avšak mnoho let žil s otázkou, proč zůstal naživu zrovna on, až jednou pochopil, že zůstal na světě proto, aby o celé tragédii mohl podat svědectví.

Richard Glasar zase vyvrací informace o tom, že by se židovské obyvatelstvo naprosto podvolilo nacistické zvůli – sám byl účastníkem a svědkem povstání v Treblince 2. 8. 1943. A je zde i rozhovor s Emou Šternovou, která vzpomíná především na dobu ke konci války, kdy s dalšími ženami putovaly z jednoho táboru do druhého při pochodech smrti.

Přestože se Wolff snažil hájit také tím, že ke konci války sloužil v Itálii a snažil se urychlit její konec, v roce 1964 si vyslechl rozsudek, který ho odsoudil k 15 letům vězení za napomáhání k vraždě tři sta tisíců Židů a dalším zločinům.

Fotografická příloha na konci knihy je velice výmluvná. Dobové fotografie ukazují věci, tak jak byly. Nesnaží se nic přikrášlovat, jdou až na dřeň a působí velice emotivně. Jak píše Arnošt Lustig v předmluvě knihy: „Je to krásná kniha o hnusných věcech, jichž jsme na slepé koleji dějin byli svědky.“

Holocaust - slepá kolej dějin
Autor: Roman Cílek
Žánr: literatura faktu - historie
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2015
Počet stran: 360
Hodnocení: 90 %        

        
Zdroj foto: www.kosmas.cz
www.mobaknihy.cz

< Předchozí		Další >