České země jsou zmítány vojenským konfliktem. Evropa se před husitskými "božími bojovníky" doslova třese. Husitská doba znamenala převrat v historii vojenství. Nekonečné pochody polních vojsk, kolony vozů, jež se proslavily jako nepřemožitelná vozová hradba, korouhve se symboly kalicha i českého lva.

 

Autoři knihy, kteří se dlouhodobě věnují rekonstrukci vojenského života 15. století, předkládají tentokrát čtenářům zcela nový pohled na středověké vojenství a na život husitských bojovníků. Ožívají před námi šest set let staré události, ale trochu jinak, nežli jsme byli zvyklí v klasických dílech tradiční historiografie; seznámíme se s organizací bojových jednotek, jejich výzbrojí a výstrojí, s životem na válečném tažení, se způsoby oblékání i se způsobem vedení boje, taktikou a pochopitelně i s klíčovými událostmi a bitvami husitské doby.

Pohled očima vojáka je zasazen do širšího historického kontextu. Výsledkem je čtivá, moderní kniha na hranici knižních militarií a tzv. living history. Husitští válečníci se před námi objevují v novém světle: nejen jako cepy vyzbrojený lid, ale také jako dobře organizované a vybavené vojsko, které reprezentovalo kromě šlechty i sílící měšťanský stav.                                                                          

V knize navíc čtenář najde (kromě bohatého dobového obrazového materiálu) i původní a na základně historických pramenů vytvořené kresby válečníků 15. století, doplněné aktuálními fotografiemi z historických rekonstrukcí husitských bitev. Vojenské umění husitů, přineslo zvláštní, zcela novou epochu v dějinách vojenství, kdy získalo převahu nad do té doby neporazitelnými, rytířskými vojsky. Uplatňovaly se nové taktické prvky, jakými byly vozová hradba, převaha pěšáků vyzbrojených zbraněmi střelnými, bodnými a údernými, lehké a pružné jezdectvo, obléhací a polní dělostřelectvo, rychlé a pružné manévrování, útok z ústupu a podobně.

 

Převaha husitských vojsk se projevovala i v jejich vysoké bojové morálce. Všichni šli do boje s přesvědčením, že zápasí za spravedlivou věc. Proto měl husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci mocný bojový účinek a jeho zpěv nezřídka obrátil nepřítele na útěk dříve, nežli došlo k boji. Husitská vojska se řídila zvláštním vojenským řádem, jenž zaručoval dokonalou organizaci a kázeň, kterou nikdy nemohla mít vojska protihusitská, naverbovaná z nejrůznějších končin Evropy a dychtící jen po válečné kořisti.

Zbraně božích bojovníků

Pokud jde o výzbroj, v době husitské byla kuše (samostříl) hlavní ruční střelnou zbraní husitských vojsk. Kuše nevyžadovala zvláštní výcvik, byla dostatečně účinná i proti lehčí zbroji, mohla být delší dobu natažena a připravena k okamžité střelbě. K dalším husitským zbraním patřily halapartna, kopí, sudlice, sekera, meč, okovaný cep, kropáč, nebo řemdih. Bojový cep z 15. století měl jen málo společného se zemědělským náčiním; byl totiž vyroben jako zbraň. Od venkovského cepu se lišil nejen svým okováním, ale také svými rozměry.

Za husitských válek došlo také k velkému rozšíření ručních palných zbraní. Objevují se tarasnice a houfnice. Velký pěchotní štít (pavéza) je často vnímán jako jeden ze symbolů husitství. Jeho základní funkcí byla ochrana před nepřátelskou střelbou. Většími štíty než pavézy byly tarasy, sloužící k zakrytí mezer v polním opevnění nebo v bitvě pro ochranu skupiny bojovníků. 

V knize se mimo jiné čtenář dozví jak se lidé v té době oblékali, jaká byla válečná výbava husitských bojovníků, nebo jaká byla tradice a mentalita husitských vojsk. Nechybí ani podrobný seznam literatury a pramenů.

Autoři: Matěj Matuška, Jan Syka, 168 stran, brožované, bohatě ilustrované, vydalo nakladatelství Grada Publishing, www.grada.cz

Hodnocení 90 %

< Předchozí		Další >