Nakladatelství Lidové noviny již vydalo několik publikací, rozměrných svou vahou, velikostí i počtem stran: věnovány byly významným českým královským i šlechtickým rodům. Vlastně to byly sborníky, sestavené z (několika) desítek různorodých příspěvků, sepsaných plejádou převážně mladých historiků, často se vymezujících vůči starším názorům. Knihy se vyznačovaly kvalitně vytištěným obrazovým doprovodem a jako celek působily dojmem úctyhodného vědeckého počinu.
Nyní následuje kniha HABSBURKOVÉ, věnující se poslednímu panovnickému rodu, ovládajícímu své mnohonárodnostní říši (v posledku rakousko-uherské) i české území. Proti očekávání se jedná o druhou část monumentálního projektu, který zachycuje dění od nástupu Habsburků na český trůn v roce 1526. Tohoto úvodního dílu bychom se dočkat snad na podzim roku 2017. Nyní vydaní Habsburkové, jak oznamuje již údaj na obálce, pokrývají události mezi lety 1740 a 1918, tedy od nástupu císařovny Marie Terezie k rozpadu mocnářství po prohrané první světové válce v roce 1918.
Na knize, editované Ivem Cermanem, se autorsky podílelo pětadvacet historiků, kteří prozkoumali nejrůznější dějinné aspekty, dodnes mnohdy přehlížené či nedoceňované. Třeba si všímají židovské emancipace v českých zemích, různých vrstev antisemitismu od náboženských předsudků k národnostním a sociálním, postavení cikánského obyvatelstva, jednou trpěného, jindy pronásledovaného. Zpravidla si vybírají dílčí, časově sevřenější témata, vyhýbají pouhým přehledovým výčtům. Na zajímavých jednotlivostech se jim tak daří lépe postihnout mentalitu i smyšlení, které v monarchii – jmenovitě v českých zemích – vládly a ovlivňovaly dění.
Náměty si vybírají takříkajíc napříč společnosti - od nejvyšších sfér (panovnických) až k nejnižším vrstvám. Nahlédnou do právního postavení nevolníků, dotknou se zrušení poddanství, měnícího se pojetí zbožnosti, josefínských reforem, právních otázek. Nejčastěji se zabývají osmašedesáti lety panování Františka Josefa I. (vládl 1848-1916), kdy v Čechách rozkvetly měšťanské spolky, politická kultura, vzdělanost i kultura. Jednotlivé texty se týkají úlohy církve v časech sekularizace, všímají si rozvoje žurnalistiky, obhlédnou prohlubující se sociální pnutí, přibližují osobnost T.G.Masaryka, jak působil ve veřejné sféře a účastnil se náboženských, politických i publicistických pří.
Autoři se i tentokrát pokoušejí bořit ustálené mýty, třeba idealizaci prostého venkovského lidu. Dozvíme se, že sám nejvyšší purkrabí nařídil na základě příkazu z Vídně, že se mají všude po českých krajích sbírat lidové písně – jenže přisprostlé ani německy psané texty nebyly akceptovány, obrozenci vlastně vyloučili vše, co by v jejich očích diskreditovalo předpokládaný vznešený duch národa, jak se odrážel v písňové tvorbě. Ostatně stačí si připomenout povyk, který se rozpoutal, když dosud uctívané „staročeské“ rukopisy (Zelenohorský a Královédvorský) prohlásili odvážní badatelé na padělky.
Zájemci se ovšem mohou dočíst také o slavnostních počinech, třeba korunovacích. A případně takové události lze porovnat s jejich literárním, případně filmovým ztvárněním – kupříkladu jako korunovaci Leopolda II. popsali historici, jak ji vyobrazil Alois Jirásek v epopeji F.L.Věk a následně pojednali televizní tvůrci ve stejnojmenném seriálu. Posledním korunovaným českým králem byl Ferdinand zvaný Dobrotivý – psal se rok 1836 a v zemi včetně Prahy se začala šířit smrtonosná epidemie cholery. Okázalá korunovace se přesto konala, byť mnohé rodiny z řad vysoké šlechty chyběly.
Také Habsburkové zaujmou velkým množstvím někdy až celostránkovými ilustracemi, často reprodukcemi původních obrazových zdrojů: vedle maleb, které zachycují důležité události, vedle dobových fotografií a tiskovin se dočkáme zejména portrétů nejen panovníků (od Marie Terezie po Karla I.), ale také nejrůznějších osobnosti sledovaného období. Zařazeny jsou ukázky dobového umění, zejména výtvarného. Samozřejmě nalezneme názorné plánky (měst, bitev) i současný vzhled významných sousoší či budov, které nějak vstoupily do dějin.
Habsburky bez váhání řadím mezi publikace nejpřínosnější, které byly loni vydány, čtenář, který si tuto knihu se zaujetím přečte, bude netrpělivě očekávat vydání zbývajícího (prvního dílu) dílu.
Ivo Cerman (ed.): Habsburkové 1740-1918. Vznikání moderní společnosti.
Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 2016. 831 stran.
Hodnocení: 100 %
Foto: kniha
| < Předchozí | Další > |
|---|
Povídali, že mu hráli – tak se jmenuje nová supraphonská kompilace složená z pecek Michaela Kocába – originálního skladatele, textaře, zpěváka, instrumentalisty a šoumena. A když se řekne Kocáb, všichni víme, že je...
Březen, měsíc knihy nebo měsíc čtenářů? Vždyť je to jedno, jak tomuto měsíci budeme říkat, hlavní je, že „oslavujeme“ příběhy psané na papíře. I když vlastně v dnešní době si ty příběhy můžeme číst i v elektronic...
V nakladatelství Universum vyšla kniha 100 perliček pro (ne)milovníky češtiny, která je dílem Červené propisky.
Bez mučení přiznávám, že jsem v neděli vstupovala do Vinohradského divadla v Praze poněkud skepticky. První, čeho si ovšem k mému velkému překvapení všímám, je velké množství lidí, které se tu ten den sešlo. Hmatatelné napětí prostupuje ...
Od chvíle, kdy – díky akci pro filmofily ´Fresh Film Fest´ - do naší distribuce vpadl snímek Klip, se ozývá ze všech stran Klip! Klip! Hurá!, anebo Klip! Klip! Fuj! Jak kdo do divácké veřejnosti volá, tak se pak z div...