Čtenáře přitahuje pátrání, co vlastně jídávali naši předkové v minulosti nedávné i vzdálené, a to napříč sociálními i stavovskými vrstvami. Řada publikací na toto téma již vyšla, upozorním aspoň na Magdalenu Beranovou a její spis Jídlo a pití v pravěku a ve středověku, leckdy experimentálními pokusy zjišťující možnou stravu, a Milenu Lenderovou, jež do knihy Z dějin  české každodennosti zpracovala kapitolu o stravování zejména měšťanských rodin v “dlouhém“ 19. století. Lenderová se jako jedna z editorek rovněž podílela na nedávno vydané publikaci Pardubické univerzity KRAJINY PROSTŘENÝCH I PRÁZDNÝCH STOLŮ I.

 

Ve čtrnácteru příspěvků (některé jsou ponechány ve slovenském znění) prozkoumali jejich autoři stravu a stolování napříč staletími, napříč evropským prostorem, napříč nejrůznějšími prostředími. Ostatně podtitul knihy přesně postihuje zacílení – evropská gastronomie v proměnách staletí.  Některé studie si všímají poměrů na šlechtických dvorech – u hornoslezských knížat, uherské šlechty, ale třeba také na císařské (rakouské) ambasádě v Petrohradu. Jistě se vyskytovaly rozdíly, avšak společným byl důraz na (sebe)prezentaci, kdy absence či nedostatek čehokoli žádoucího či předpokládaného mohly být vnímány jako prvek narušující důstojnost postavení i moci. Dokonce i zdánlivé vojenské ležení, jak dokazuje rozměrný obraz nacházející se v drážďanské Obrazárně starý mistrů, mohlo posloužit jako dějiště přepychové hostiny.

Aby bylo možné přiblížit složení a průběh určitých stravovacích poměrů, je nezbytným požadavkem, aby se dochovalo dosti archivních materiálů – jídelníčky, recepty, hmotnostní vyčíslení užitých potravin a nápojů, účty za nakupované zboží.  Proto patří mezi z tohoto hlediska nejdostupnější položky, které si vedly – řečeno dnešním termínem – organizace. Třeba taková armáda, ať již se jednalo o „mírová“ vojenská ležení nebo přímo válečný konflikt. Máme zde tudíž prozkoumánu vojenskou stravu v průběhu 19. století, ale právě tak dopad první světové války na stravovací zvyklosti v rámci celé takto postižené společnosti. Docela výstižně jeden z textů hned ve svém názvu oznamuje „Kdo si v létě nesušil ovoce a houby, bude v zimě sušit hubu.“

Tematický rozptyl článků je ještě širší: seznámíme se s proměnami svatebního stolování v dlouhém období 19. věku a první části století následujícího (ovšem jen v městském prostředí), vypravíme se do školních jídelen a obhlédneme, jak se tam děti a mládež (pokud si nenosily jídlo z domova) stravovaly´v období socialismu – není ovšem příliš pochopitelné, proč vhled není doveden až posledních dnů režimu, nýbrž jen do roku 1980. Schází tudíž poslední desetiletí jeho existence. Jinou prozkoumávanou oblastí je průnik gastronomických zásad do odborného školství (což jako by chronologicky předcházelo předchozí stati, když výklad je tentokrát uzavřen rokem 1948, kdy se komunisté zmocnili vlády).  Jinou probíranou oblastí je vytváření představ o zdravé životosprávě, a to na pozadí soudobých lékařských věd včetně nekonvenčních léčebných směrů.

Konečně se můžeme začíst do úvah o dostupnosti i užívání dlouho exklusivních či přímo luxusních potravin, mezi které patřívala i sůl – z její těžby (v dnes polské) Věličce profitoval samotný panovník rakouského mocnářství. Přiřadit lze průzkum obchodu s kořením a jižními plody v raně novověké Praze, tedy orientačně v 16. století – málokdo dnes tuší, že třeba exotické koření se tehdy prodávalo v lékárnách. A už tehdy bylo známo falšování cenného a drahého zboží, určeného nejen aristokratickým kruhům, ale také bohatému měšťanstvu. Nádavkem nechybí ani zamyšlení, jak učená literatura téhož období vnímala a posuzovala takové výstřední pochutiny, jakými jsou dnes běžné káva, čaj a čokoláda.

Krajiny prostřených i prázdných stolů lze tudíž označit za sborník, do něhož byly sesypány nejspíš příležitostné, čtivě napsané texty, které vlastně nic nespojuje, vyznačují se značným tematickým i metodologickým rozptylem.  Vynechávají ovšem vesnické prostředí, kam zatím nikdo nepohlédl.  Protože se však jedná o první díl zamýšleného cyklu odborných pojednání o gastronomii, snad se v dalších částech dočkáme i výprav do jiných sfér, než kam byly dosud směrovány.

 

Blanka Jedličková, Milena Lenderová, Miroslav Kouba, Ivo Říha (eds): Krajiny prostřených i prázdných stolů I.

Vydala Univerzita Pardubice, 2016. 344 stran

Hodnocení: 70 %

Foto: kniha, www.stoplusjednicka.cz

< Předchozí		Další >