Rostliny naší přírody – štětcem Anny Skoumalové a perem Lubomíra Hroudy

Rostliny naší přírody – štětcem Anny Skoumalové a perem Lubomíra Hroudy

Email Tisk

Rostliny perexOdjakživa se lidé zajímali, co kolem nich roste, ať již to bylo možné hned sníst, vyrábět z toho potraviny, případně použít jako léčivo. Uplynuly však věky, než největší učenci své doby pocítili touhu rostlinstvo nějakým způsobem utřídit, popsat je a doprovodit obrázky. Nad některými středověkými rukopisy dodnes váháme, o jaké rostlině vlastně pojednávají. Nejdál zašel tzv. Voynichův rukopis z první půle 15. století, podle některých teorií vzniklý v českém prostředí, který zpodobňuje byliny, keře a stromy, které se na tomto světě patrně vůbec nevyskytují, a navíc je psán neznámým písmem i jazykem. Však také vstoupil do Strachovy mysteriózní detektivky Ztracená brána. Jistě ji znáte s několikerého televizního uvedení…

 


Zpřístupnění a rozšíření botanických poznatků výrazně napomohl knihtisk. V Praze pobývající italský lékař Pietro Andrea Mattioli - neboli Petr Ondřej Matthioli - sestavil dodnes ohromující, mnoha názornými dřevoryty provázené dílo, do češtiny přeložené Tadeášem Hájkem z Hájku, jenž zvolil výstižný název Herbarz: ginak bylinář welmi užitečný (1562). Jeho titulní stranu vidíme na přiloženém snímku. Odborníků zabývajících se tehdy rostlinopisem bychom nalezli vícero, třeba Adama Zalužanského ze Zalužan, rovněž lékaře. Zcela přelomový význam má ovšem v době národního obrození Jan Svatopluk Presl – sestavil nejen přehledné členění rostlin, ale důsledně se je snažil opatřovat i českými názvy, jak dokládá zejména spis Počátkowé rostlinoslowí (1848). Některá pojmenování přežila podnes: kopretina, kukuřice, lebeda, šťovík…

Rostliny 2

A pak již následovali vážení univerzitní učitelé, kteří znalost rostlin dále šířili: Ladislav Josef Čelakovský (syn významného českého básníka), František Polívka, Josef Dostál, Slavomil Hejný. Často jsou podepsáni před objemnými ilustrovanými svazky, které třídily bezpočet poznatků o všemožném (i exotickém) rostlinstvu. Největší pozornost je ovšem věnována květeně tuzemské – a do této linie se řadí rovněž nejnovější počin nakladatelství Academia  Rostliny naší přírody. Lze jej považovat za volné pokračování před několika měsíci vydaného Atlasu fauny České republiky. Jen namísto zvířat nastoupily rostliny.

Obě knihy se vyznačují obdobným pojetím: celostránkové ilustrace (v případě rostlin je až fotograficky přesně namalovala Anna Skoumalová) provázejí český a latinský název, obohacené stručnou slovní charakteristikou, zpravidla přibližující vzhled dotyčné rostliny, kořenový systém, ale najmě podobu listů a květů. Nalezneme rovněž údaje o nejčastějším výskytu, nechybějí ani zmínky o případné jedovatosti. Jednotlivé rostliny jsou seskupeny podle čeledí. Výběr jednotlivých zástupců limitoval požadavek, aby zahrnuty byly takové rostliny, které rostou takříkajíc divoce, bez zásahu a podpory člověka, nejsou tedy šlechtěné pro hospodářské, léčivé či jen okrasné účely.

Kniha sice mapuje řekněme všední rostliny, na které můžeme snadno narazit na lukách, v blízkosti lesů, kolem cest i na rumištích, ale rovněž se snaží postihnout i nežádoucí plevele, třeba mimořádně obtížný bolševník (i když třeba takový svízel přítula umí také potrápit). Jako laik stěží mohu posoudit, do jaké míry je tento atlas úplný. Ostatně už v úvodu knihy se dočteme o rozpacích, co vše by se mělo zařadit. Avšak z vlastní zkušenosti musím upozornit, že tu schází několik rostlin, které se vysemenily (zajisté prostřednictvím ptačího trusu) samy od sebe – nesázel jsem je a ani o ně nijak nepečuji, Přesto zdárně rostou. Mám na mysli nejen mahon s pichlavými listy (a vůbec celou čeleď dřišťálovitých), ale též hojně rozšířený ptačí zob.

Podíl „textového“ autora Lubomíra Hroudy tedy spočívá především ve výběru, protože několik řádků stručného doprovodu lze stěží považovat za špičkovou vědeckou činnost. Academia si je zjevně vědoma možných omezení, protože připravuje další svazky, ať již věnované endemickým rostlinám (tedy vyskytujícím se jen na omezené ploše a vůbec zřídkavě) nebo prozrazující, jak lze určit příslušnou rostlinu, aniž bychom museli listovat celou knihou a hledat vhodné vyobrazení. Chystaný Klíč ke květeně České republiky by se tudíž mohl rovněž stát nezbytnou publikací pro každého zájemce o svět rostlin.

Rostliny 1

Rostliny naší přírody štětcem Anny Skoumalové a perem Lubomíra Hroudy
Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2018. 850 stran
http://www.academia.cz/rostliny-nasi-prirody--hrouda-lubomir--academia--2018
Hodnocení: 90 %


 
Banner

Rozhovor

Jan Bílý: Zapomínáme, že čas je cyklický

janbily perexKdyž jsem četla knihu Jana Bílého Živoucí kruh, poněkud jsem se tématu obávala. Už v prvních chvílích mne však neuvěřitelně nadchla a přečetla jsem ji na jeden zátah. Návrat do cyklického času se ukázal jako logická cesta duše, ...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

VEŘEJNÉ KNIHOVNY PRO POUČENÍ A ZÁBAVU

vedecka knihovna 200Knihovnictví má u nás dlouhou tradici a lidové knihovny, které vycházely z potřeb městského a venkovského obyvatelstva, vznikaly zejména v první polovině 19. století.

...

Z archivu...


Literatura

Bratříček

bratricek200Bratříček je první tištěná kniha mladého autora Marka Hnily, na základě které si založil i své stejnojmenné nakladatelství s plánem vydávat novinku ročně. Jaká je tato prvotina?

 

Divadlo

Prohlídky s herci, výklad pro neslyšící i jízda na popelářském voze. Švandovo divadlo zve na Den otevřených dveří v rytmu Popelářů

3 Miroslav Hruska perexOblíbený Den otevřených dveří proběhne ve Švandově divadle ve čtvrtek 10. září od 9 do 19 hodin. Prohlídkový den bude tentokrát laděn podle not muzikálu Popeláři s hudbou Romana Holého. Protož...

Film

Válečný hrdina jinak: Příběh muže, který rozluštil kód Enigmy

Kod enigmy 200Film Kód Enigmy (The Imitation Game) přináší do kin příběh trochu netradičního hrdiny druhé světové války. Profesor Alan Turing vedl tým vědců, kteří rozluštili šifrovací kód Enigmy, a později položil základy moderní informatiky.