I když pro návštěvníky bylo uzavřeno, věnovalo se dál svým běžným  činnostem a přece jen na návštěvníky nezapomnělo a našlo si k nim cestu. Nakonec není to poprvé co takovou situaci řešilo a vyřešilo. Nebylo to tenkrát kvůli karanténě, ale kvůli rekonstrukci budovy.  Od té doby se mnoho změnilo, zejména technika. Dnes se dá využívat internet a tak brzy si lidé mohli prohlédnout v 3D jejich zajímavé sbírkové  skvosty. Mělo to tu výhodu, že se to dalo opravdu důkladně prohlédnout, do rukou se to nepůjčuje.

 

Připravená výstava k 75. výročí osvobození také proběhla, jen si ji návštěvníci mohli prohlédnout díky internetu doma. A protože mají vždy něco překvapujícího navíc, tak to byly Paměti z karantény, které byly vyhlášeny v tisku, na webui v rádiu pro seniory. Pamětníci se našli a posílali své příspěvky zejména z dob svého mládí. Nejstarší byl z ročníku 1927, několik příspěvků předválečné generace žijící v Čechách, ale i v Německu, a pak poválečná generace, jejíž rodiče se přistěhovali z různých míst republiky. Všechny příběhy spojuje osobní a jedinečný pohled na dobu, v níž tito lidé žili a jak jí vnímali, proto stojí za to se i s  touto pamětnickou historií seznámit.

Ani návštěvníci na své muzeum nezapomněli a věnovali mu své osobní skvosty. Mezi těmi prvními, ještě v akci Poklady nejen z půdy, byl výherní automat Forbes. Vynález z roku 1925 uskladněný na půdě hospody v jižních Čechách se přestěhoval na sever, byl opraven a je stále funkční. Když chce, umí reagovat i na dnešní mince. Jeho vynálezce a továrník Josef Vaněk ze Semil měl s výrobkem úspěch až do roku 1936, kdy byla výroba zakázána. Pan Vaněk se zapojil do odboje a byl v roce 1943 popraven nacisty.

Mezi exponáty 3D modelů byla i plastika reklamy z 30. let na místní likérku a muzeu byla nabídnuta stejná v německé verzi. Trojice maskotů mnicha (Klášterní tajemství), myslivce (Stará myslivecká) a Rusa (Ruská kmínka) v plastické scénce z papírmaše je ručně kolorovaná. Navíc muzeum k tomu ještě získalo další dva mnichy šeptající si do ucha tajemství zhotovené stejnou technikou.

Dalším přírůstkem do sbírek je obraz Českého středohoří od malíře Alfréda Kunfta. To byl hlavně reklamní výtvarník firmy Schicht a vlastních děl po něm moc nezůstalo.

Z ústecké hospůdky muzeum získalo dvě reklamní cedule, které byly vyměněny za  kopie v době jejího uzavření. Plakát na krásnobřezenskou kmínku z roku 1910 a ručně malovanou ceduli  pekaře z Neštěmic z roku 1925.

Celý soubor 325 fotografii věnoval syn významné ústecké operní pěvkyně Ludmily Škorpilové-Grošové z její pozůstalosti. Mapují její dlouhou pěveckou kariéru (1959-1998), její sametový hlas  mimořádného rozsahu, umožnil zpívat  altové, mezzosopránové i sopránové role. Fotografie zachycují divadelní zkoušky,práci s různými dirigenty i ze soukromí. Přes zahraniční nabídky, vystupování v Národním divadle a jinde ,zůstala ústecké opeře věrná.

 
Někdy se stává, že ani muzejníci si nejsou jisti co vidí, k čemu předmět  původně sloužil. Jako to zařízení s tlakoměry z doby meziválečné označené zkratkou S B, což byla firma Schäffer Budenberg z Předlic (po válce Severočeská armaturka). Možná, že později sloužilo při nějaké domácí činnosti. I v tomto případě počítají muzejníci s vaší pomocí při rozlousknutí záhady. Bližší informace najdete na webu a facebooku muzea.  

fota: ústecké muzeum
www.muzeumusti.cz

< Předchozí		Další >