V Lidické galerii se od 7. února koná výstava Krajina paměti, která se věnuje vývoji architektonického a krajinného ztvárňování pamětních míst Lidice a Ležáky, přičemž se zaměřuje jak na dobový kontext snah o různé formy připomínání a zpřítomňování historie, tak na jejich motivy. Každá ze sekcí výstavy je drobnou sondou do jednotlivých projektů a jejich uskutečňování. Záměrem je divákovi přiblížit, jakým způsobem různé generace a různé zájmové skupiny pohlížely a pohlížejí na pamětní místo v národní historii a na jeho fyzickou podobu.

Připomínání si minulosti je v Lidicích i v Ležákách ztvárněno hned v několika formách a úlohách, přičemž zde mají zásadní roli formy architektury a krajiny. Samotné místo paměti člověku často pro uchování vzpomínky nepostačuje, symbolicky nad ním vztyčuje své pomníky a památníky. Ty mu umožňují prožívat sebe sama jako součást komunity a pomocí tohoto prožitku se dokáže ztotožňovat i s místem, kde žije.

Od počátku přemýšlení nad ztvárněním poválečných Lidic bylo zřejmé, že prostor bývalé obce bude zachován prázdný, bez větších úprav, ponechaný tak, jak jej okupační síla vymýtila. Řešený prostor se tak při obnově rozdělil do několika celků, a to takzvané pietní území, památník, novou obec; takto je vnímáme doposud. Ač jsou samozřejmě mezi sebou tyto části provázané jak významově, tak vztahově, můžeme každé z nich přiřknout její úlohu: pro lidický žalov je to stále pro mnohé místo bezprostředních vzpomínek; památník v sobě obsahuje ustálení, vyprávění a kodifikaci historie; v obci pokračuje život dále.

V Ležákách bylo, na rozdíl od Lidic, zpočátku pomýšleno na proměnu samotného místa tragédie buď výstavbou nové obce či několika domů, ohlas měla i myšlenka výstavby obecně prospěšného zařízení. Tento úmysl zazněl i ve vládním usnesení z června 1945, „pokud k tomu bude vůle obyvatelstva“. Navrhována byla například ozdravovna pro pracující lid, domy pro pozůstalé po ležáckých obětech, škola. V prosinci 1945 byl však přijat návrh věnovat státu a československé společnosti projekt na úpravu pietního území vypracovaný architektem Ladislavem Žákem, který výjimečným způsobem propojuje krajinu a její užívání lidmi. Toto unikátní ztvárnění ležáckou krajinu definovalo až do dnešních dní.

Na obou pamětních místech také bylo pomýšleno na výstavbu kaple či kostela ekumenického charakteru. V Ležákách měla kaple na vrchu Zárubka být dominantou území a završením Žákova projektu, k její výstavbě však nikdy nedošlo. Ani v Lidicích kostel nestojí, ač o jeho výstavbě bylo v minulosti uvažováno hned několikrát. Výstava proto představí různé návrhy na ztvárnění kaple či kostela v obou lokalitách, včetně nedávno skončené architektonické soutěže na dostavbu ležácké kaple, jíž se účastnilo 80 architektonických ateliérů. Vystavené exponáty byly zapůjčeny z několika institucí a běžně nejsou takto pohromadě prezentovány.

Krajina paměti. Poválečný architektonický vývoj Lidic a Ležáků
Datum a místo konání: 7. 2. – 30. 4. 2013 Lidická galerie, Lidice
Pořadatel: Památník Lidice, Tokajická 152, Lidice
Zdroj informací: lidice-memorial.cz

Zdroj foto: autorka článku

< Předchozí		Další >