Stěží bychom našli v dějinách lidstva větší hrozbu než morové epidemie provázené vysokou úmrtností. V minulosti bývaly v podstatě neléčitelné a hromadné umírání vytvářelo až jakési apokalyptické očekávání. Jak byl mor vnímán, jak na něj pohlíželi lékaři, o tom pojednává kniha Karla Černého Mor 1480-1730 opatřená podtitulem Epidemie v lékařských traktátech raného novověku.
Morové rány se vyskytovaly snad odjakživa: řádily před pětadvaceti staletími na počátku peloponéské války, jak píše očitý svědek Thukydides, o tisíciletí později dolehly na východořímskou říši, v polovině 14. století udeřily na bezmála celou Evropu, vyskytovaly se i ve staletích následujících. Není přitom jisté, zda se pokaždé jednalo o onu pověstnou "černou smrt" nebo nějaké jiné prudce nakažlivé onemocnění. Mor v užším slova smyslu, způsobený bakterií Yersinia pestis, se dělí na dýmějový provázený nestvůrným zduřením mízních uzlin, septikémický s postižením krve a plicní. Ať se projevoval jakkoli, vcelku spolehlivě zajišťoval rychlý přesun na onen svět.
Ovšem autor není lékař (vystudoval historii, na lékařské fakultě přednáší dějiny lékařství), a tím je určeno i jeho zaměření. Nezabývá se tudíž morem jako nemocí, která mohla zahubit i polovinu obyvatelstva a vylidnit celé kraje, ale jako předmětem učeného přemítání. Proto své pojednání začíná obhlídkou dochovaných písemných pramenů, přibližuje diskuse dobových autorit, připomenu aspoň v mnoha oborech vzdělaného jezuitu Kirchera.
Karel Černý rekonstruuje obraz moru v odborných spisech, kterým byla společná víra v praktiky do jisté míry pověrečné, třebaže obsahovaly i reálné postřehy o přenosu nemoci a samozřejmě jejích projevech. Kniha postihuje celoevropský kontext, ale začleňuje rovněž průhledy do českého prostředí (například skrze Jana Jesenia, popraveného mezi 27 českými pány za pobělohorského teroru, nebo skrze jezuitskou kolej v Klatovech).
Černý načrtává, jak minulé věky - renesanční i barokní medicina - vnímaly fungování lidského těla, jak se rozpracovával antický odkaz čtyř tělesných šťáv (krev, žluč, hlen a černá žluč), tvořících v těle vyvážený systém, jehož jakékoli porušení mohlo mít osudné následky. Lékaři tehdy (teoreticky) předpokládali, že každý, kdo své tělo udržuje v čistotě a dbá na rovnováhu šťáv, nákaze nepodlehne, jenže mor kosil své oběti bez ohledu na to, zda se těmito radami řídili. Přistoupila tedy souběžná možnost, založená na teologické koncepci moru měnícího se v boží trest, kterému z vůle Všemohoucího podléhají dobří i zlí, slabí i silní.
Pisatel se snaží co nejnázorněji přiblížit mentalitu, která ve středověku a raném novověku vládla, a to včetně leckdy bizarních představ o zdravé výživě. Tak třeba čerstvé ovoce bylo považováno za vysloveně škodlivou potravu, protože snadno hnilo, jako kdyby tak symbolizovalo podstatu morové nákazy. Koho by napadlo, že za všechno mohou blechy a přemnožení potkani.
Další kapitoly se zabývají patologií moru, jeho předcházení a rovněž rekonvalescencí po případném (velice zřídkavém) uzdravení.
Budiž přičteno k dobru, že Černý nenahlíží své líčení dnešními mravními aspekty ani kontrastem mezi pokrokovým a zpátečnickým. Pokouší se v úplnosti a bez předpojatosti rekonstruovat myšlenkový obzor jednotlivých staletí. Vychází ze stanovisek a doporučení tehdejších autorit, které pracovaly jak s vlastními domněnkami, tak s odkazem svých antických i arabských předchůdců.
Dovíme se třeba, že klasifikace chorob vycházela hlavně z jejích příznaků - mohlo se tudíž přihodit, že tatáž nemoc s různými příznaky mohla být chápana jako nemoci rozličné a spolu nesouvisející. A mor mohl zavinit už pouhý strach z něho. Také bylo rozšířené mínění, že ženy jsou náchylné k mnoha nemocem v důsledku "skrytého pachu dělohy". Děloha byla tehdy vnímána jako velice důležitý orgán, který ovládal ženské tělo a zavinil přitom mnohé neplechy, zejména ztrátu sebeovládání neboli hysterii. Původ tohoto slova snadno vysvětlí řecké pojmenování dělohy - hystéra...
Karel Černý: Mor 1780-1730. Epidemie v lékařských traktátech raného novověku.
Vydalo nakladatelství Karolinum, Praha 2014. 560 stran.
Hodnocení: 100%
Zdroj foto: Contagions,ChicagoReader
www.cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&;id=233688
( 3 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Před slušnou řádkou let se stal Ondřej Müller objevitelem Harryho Pottera pro český knižní trh. Jak to tenkrát celé probíhalo, se dozvíte z následujícího rozhovoru.
Jana Vyskotová
Představení Fifty Dejvického divadla bylo vrcholem čtvrtého dne zlínského divadelního festivalu Setkání Stretnutie, jehož cílem je upozornit na aktivní vztahy českých a slovenských divadel a divadelníků a ukázat výsledky jejich spolupráce.
Když skončila doba výhradně tištěných médií s pisateli řekněme předem vybranými a do popředí se prodrala éra internetová, proměnil se i způsob psaní. Na internetových platformách – ať již písemných nebo audiovizuálních – se totiž může up...