Vandit Nights je taneční akce, která má dlouhou tradici a po celém světě se těší vysoké návštěvnosti. Proto není divu, že když bylo ohlášeno, že se uskuteční i v Praze, mnoho fanoušků si okamžitě šlo koupit lístek. A v poměrně magické datum 12. prosince 2014 (12-12-14) pak vyrazilo do Fóra Karlín, kde se celá událost odehrála.

 

Začínalo se již ve 20:00, kdy se za pult postavil český DJ Thomas Coastline, jehož o šedesát minut později vystřídal Němec Stefan Dabruck. Od 22:00 pak odehrál svůj set poslední tuzemský zástupce, Michael Burian. Na těchto vystoupeních jsem ještě nebyl, takže je zmiňuji pouze telegraficky pro pořádek.
Dorazil jsem na jedenáctou hodinu večerní, kdy byl na programu mladý britský DJ Jordan Suckley, jenže došlo k neplánované situaci. Jeho let byl odložen, tudíž musel narychlo zaskočit náhradník v podobě prakticky neznámého Chrise Bekkera, jenž zvolil v současnosti populární „vrzavý“ house, čímž ty, kteří očekávali nálož tvrdšího trancu, rozhodně nepotěšil. Po půlhodině se ale konečně na pódiu objevil zmíněný Suckley, který si svůj set vyloženě užil a naplnil ho po okraj pro sebe typickým zvukem psy- a hardtrancu, čímž dostal už slušně zaplněnou halu do varu. Sympatické bylo to, že nedošlo ke zkrácení, ale Jordan odehrál stanovenou hodinu, čímž tedy celý následující program posunul.

Až o půl jedné tak nastoupil klasik Woody van Eyden, od něhož nikdo moc nevěděl co očekávat, protože patří k nemnoha chameleonům, kteří jsou schopni zahrát naprosto výborně stejně jako dost šíleně. V onen páteční večer naštěstí nastal první případ, kdy se nebál pouštět tvrdší tracky, ale i některé známé skladby v zajímavých remixech. Mimo hudební stránku ale stojí za pozornost i fakt, že jeho set byl jednou velkou show, kde Woody předváděl roztodivné (ale melodické) pohyby, uzmul mikrofon, burcoval publikum a neváhal ani zazpívat (mimo jiné absolutní klasiku od Sonique It Feels So Good), což zní možná směšně, jenže v jeho podání to bylo naprosto trefné a nijak to nevadilo. V neposlední řadě naprosto fascinovala jeho energie, ačkoli nepatří k nejmladším. Jeden z vrcholů večera.

Třicet minut před druhou hodinou ranní přišel čas na samotného šéfa labelu Vandit a dnes už legendárního německého DJe Paula van Dyka, který slíbil exkluzivní tříhodinový set. Musím přiznat, že pro mě osobně šlo asi o největší zklamání. Nedá se rozhodně říci, že by hrál vysloveně špatně, jen zkrátka střídal věci melodické s těmi nemelodickými, často sáhl k trousu až housu a jeho setu bohužel silně chyběla absence známějších věcí. Když už zvolil nějakou svou absolutní klasiku, odehrál ji buď ve zbytečném tzv. mashupu (pro neznalé: minimálně dvě věci smíchané dohromady velmi netradičním způsobem), nebo v housovém remixu, což těm, kteří nepodléhají trendům, radost neudělalo.

Velice brzy tak jeho vystoupení upadlo do monotónnosti, z níž ke vší škodě už do konce nevystoupilo. Vzhledem k výše zmíněnému zpoždění ukončil Dyk set o čtvrt hodiny dřív a přenechal své místo Maartenu de Jongovi, který nakonec „odnesl“ zdržení nejvíc, protože hrál jen čtyřicet minut. V jejich průběhu nijak nepřekvapil a odehrál housový set, na němž nebylo nic zajímavého, ale sloužil jako rychlý průlet současnou taneční muzikou, kde jednoduchý „vrzavý“ house hraje prim.
Pravý opak pak předvedl „britský řezník“ Ben Nicky, který celou Vandit Nights uzavíral od pěti hodin ráno. Ten na nic nečekal a po celou dobu se udržoval na úrovni zhruba 142 bpm a většinu jeho setu tvořily jeho vlastní remixy poměrně známých tracků, kterým on sám říká Head*ucks. Už prořídlá hala se tak dočkala tvrdého a nekompromisního nářezu, jenž sebral poslední zbytky energie a všem fanouškům podobného stylu způsobil takřka extázi. Naprosto dokonalé zakončení velmi dobré akce.

Sluší se pochválit i její technické řešení, neboť až na malé výjimky u začátku van Dykova setu nebyly žádné zásadní problémy se zvukem, z celého prostoru bylo dobře slyšet, vokály nezanikaly a nedocházelo ani k jinak častému přebasování, takže si nebylo nač stěžovat. Je sice pravda, že slibovaných vánočních dekorací, jsem si nevšiml a to, že se blíží svátky, jsem poznal prakticky jen z těch, kteří měli na hlavě blikající „santaclausovské“ čepice, to ale vlastně nevadí, protože kvůli tomu tam člověk přece jen nešel. Dá se tak říct, že čeští příznivci taneční hudby mohou být jednoznačně rádi, že Vandit Night zavítala i k nám a nabídla každému něco, takže si troufám říct, že nikdo neodešel vysloveně nespokojen a nelitoval utracených peněz za lístek. Proto díky Citadele a BTL Agency, které si organizaci vzaly pod svá křídla a důstojně se rozloučily s rokem 2014.     

Vandit Nights, 12. 12. 2014, Fórum Karlín Praha
Hodnocení: 70%

< Předchozí		Další >