Album L. A. Woman legendárních The Doors se v souvislosti se 40. výročím vydání desky dočká speciálního vydání, a to koncem tohoto měsíce. Remasterované album bude doplněno také o disk  druhý, jenž bude obsahovat alternativní verze písní a především dosud nevydanou skladbu She Smell So Nice. Podle krátké ukázky, kterou si lze poslechnout na webových stránkách časopisu RollingStone, můžeme soudit, že se nebude jednat o pouhou vycpávku. Do konceptu alba by nová skladba skvěle zapadla.

Jsou věci, které znáte, a jiné, které ne - známé a neznámé - a mezi nimi jsou dveře. To jsme my. (Ray Manzarek)

Americká kapela The Doors byla založena roku 1965, mezi hudební vrstevníky skupiny patřil kytarový superhrdina Jimi Hendrix, bluesově-rockoví Cream, Creedence Clearwater Revival či psychedeličtí Pink Floyd. Tvorba The Doors se hudbě zmíněných velikánů v lecčems podobá, v lepších momentech však zní ojediněle a nenapodobitelně, ba přímo magicky. Zvuk The Doors je charakteristický jazzovými klávesami Raye Manzarka, bluesovou slide kytarou Robbieho Kriegera, přesnou hrou na bicí Johna Densmora a zejména uhrančivým zpěvem Jima Morrisona. Písně jsou dobře stavěné, časté jsou odlehčující přechody a mezihry. Písně plynou „odněkud někam“. L. A. Woman je šestým studiovým počinem kapely. Debutové album z roku 1967 přineslo výtečnou směs temného psychedelického rocku, několika popových popěvků a také kontroverzní skladbu The End. Morrisonovy ezoterické texty jsou plné bizarních obratů a výjevů.

Ty písničky na mě byly vážně trochu mimo... Moc jsem tomu nerozuměl, pak jsem si ale řekl, že nejsem textař, ale bubeník. (John Densmore)

Šesté album je spíše bluesové než psychedelické. Je to také poslední album, na němž si zazpíval Jim Morrison. Čtyři bouřlivá léta plná sexu, drog a alkoholu si vybrala svou daň. Morrison si nechal narůst vousy a oblékal se jako vandrák. Skupinu opustil během dokončovacích prací na novém albu. Odstěhoval se do Paříže, kde 3. července 1971 zemřel na srdeční záchvat.


Šlo o návrat k základu, ke kořenům. Dali jsme mikrofony a nahrávací zařízení přímo do zkušebny. Místo abychom použili profesionální studio, řekli jsme si: „Hele, natočme tohle album tam, kde zkoušíme, a udělejme ho spontánní, v podstatě naživo.“ (Ray Manzarek o albu L. A. Woman)

Na albu L. A. Woman zní Morrisonův hlas mnohem hruběji než na předchozích plackách. Více prostoru dostala také Robbieho kytara, která kvílí, kváká, zkrátka provádí psí kusy. Výsledkem je blues toho nejdrsnějšího ražení. Album uzavírá sedmiminutová jazzová jízda Riders On The Storm. V této poklidně plynoucí skladbě zazářil především Ray se svými klávesami. Album se dnes řadí mezi klasiku a patří k tomu nejlepšímu, co The Doors během své existence vytvořili.

zdroje: HOPKINS, Jerry. Nikdo to tu nepřežije. ISBN 80-7287-015-7, http://en.wikipedia.org/