40 let uplynulo od vydání alba Tago Mago - majstrštyku západoněmecké progresivní kapely Can. Toto dvojalbum vyprovokovalo pestrou škálu reakcí, a to od nekritického nadšení až po nechápavé kroucení hlavou. Tvorba experimentátorů z Can zněla podivně a nepřístupně, ovlivněna avantgardou, světovým folklórem, klasickou hudbou, jazzem i ranou tvorbou Velvet Underground či Franka Zappy. Neobvyklý zvuk Can ovlivnil mnoho pozdějších interpretů, jako jsou kupř. Joy Division, David Bowie, Brian Eno, Talking Heads, Talk Talk, Primal Scream, Radiohead či Sonic Youth.
Jádrem seskupení se stal baskytarista Holger Czukay, jenž se staral také o editaci, výběr a vrstvení stop, kytarista Michael Karoli, hráč na bicí a perkuse Jaki Liebezeit, klávesista Irmin Schmidt a v době vzniku alba také japonský zpěvák Damo Suzuki. Can nebylo seskupení jednoho či dvou hudebníků, hráči byli rovnocenými partnery. Kapela zkrátka fungovala jako celek. O sehranosti skupiny není možno pochybovat, důkazem je řada archivních záznamů z živých vystoupení, při nichž hráči dlouze improvizovali na témata jednotlivých skladeb.
Album Tago Mago vznikalo poměrně netradičním způsobem. Písně jsou sestříhány z dlouhých studiových improvizací, přičemž hudebníci sami si často nebyli vědomi faktu, že jsou právě nahráváni. Výsledkem je více než sedmdesátiminutový pečlivě sestavený duševní výplach, jenž je charakteristický monotónním bušením bicích, řezavou minimalistickou kytarovou hrou v kombinaci s prapodivným "zpěvem". Suzuki zpívá nesrozumitelnou angličtinou, často však přechází do své mateřštiny, šeptá, kvílí, komolí slova, drmolí či přestává artikulovat docela. Rytmická sekce slouží jako základní kostra, na tu jsou vrstveny další stopy, elektronické vrstvy atd.
Posluchačsky nejpřístupnější je hned první část alba, která je tvořena trojicí skladeb Paperhouse, Mushroom a Oh Yeah. Následuje dvacetiminutová mozaika Halleluwah, Aumgn je instrumentální skladba, která by skvěle posloužila jako podkres němého hororu, soustředěný poslech však vyžaduje pevné nervy. Do podobné kategorie patří také Peking O. Závěrečná Bring Me Coffee or Tea je poměrně stravitelnou tečkou na závěr. Album je typické hutnou schizofrenní atmosférou, která dokáže řadu posluchačů spolehlivě odradit. Cílem hráčů však nebylo nahrát album chytlavých melodií a veselých popěvků. Za zmínku stojí množství zvukových experimentů, jako jsou převrácené vokály či nejrůznější elektronické smyčky. Při příležitosti čtyřicátého výročí alba byla vydána speciální edice doplněná o záznam živého vystoupení z roku 1972.
Zdroj: wikipedia.org
| < Předchozí | Další > |
|---|
Na televizních obrazovkách České televize běžel cyklus Tajemství rodu, který představuje, jak pátraly po svých předcích nejrůznější známé osobnosti. Odbornou konzultantkou pořadu je Helen...
Nemusí se spisovat sáhodlouhá pojednání, aby bylo postiženo to, co je skutečně důležité – postačí i krátká, ale hutná zamyšlení, která sdělí vše podstatné. Pak stačí takové texty vztáhnout k jednomu zastřešujícímu tématu a případně – js...
Středověký hrad Sovinec nacházející se v krajině Nízkého Jeseníku je proslulý nejen svou dlouhou minulostí, ale i historickými hrami v podání různých divadelních souborů. Mnoho návštěvníků zavítalo o víkendu na tradiční oblíbenou rodinnou akci s...
Ve středu 6. května se konala v pražské kavárně Campus novinářská projekce k novému typu Cross žánru Situační drama s názvem Dovolená v protektorátu od tvůrců České televize. Přítomní byli nejen autorka projektu, scénáristka Zora Cejnkov...