Jarda Svoboda, Traband: “Naše fanoušky systematicky připravujeme na konec světa.“
Reklama
Banner

Jarda Svoboda, Traband: “Naše fanoušky systematicky připravujeme na konec světa.“

Email Tisk
ImageNázev tohoto hudebního uskupení se odvozuje jednak od faktu, že začínali hrát ve třech (troj-band) a druhak od původního významu slova trabant. Tento výraz kdysi znamenal něco jako ochránce a dobrý průvodce. A kapela Traband své fanoušky provází už nějaký ten rok. Její tvář se v průběhu času proměňovala a vyvíjela podle toho, jaké hudební i životní vlivy působily na takřka výhradního autora hudby a textů Jardu Svobodu. Od rockových začátků přes úspěšné a oceňované tzv. balkánské období plné “dechna“ až po lyricky laděné písničky s harmoniem. Svým předposledním albem Domasa se Traband vrátil ke své původní zemitější podobě. A pak přišlo zatím  poslední “žižkovské“ CD Neslýchané! plné poetických příběhů. Toto album je obohaceno o bonusový disk DVD Neslyšené? s unikátními videoklipy, ve kterých je dvanáct starších písní Trabandu přetlumočeno do znakového jazyka. Náročný projekt tvoří velmi emotivní a nevídanou podívanou. (O tento komplet měli čtenáři K21 možnost soutěžit začátkem června 2011.)

Kritiky na jednotlivá alba se nesly vesměs v pozitivním tónu a shodovaly se v tvrzení, že Traband je na  českém hudebním poli výjimečným zjevem. Ale také si pamatuju, že svého času jim rádia hrála pouze jednu písničku a tou byl Černej Pasažér. Ano, tu jedinou jsem tehdy od nich znala. Z toho je jasné, že se nepočítám mezi znalce historie skupiny ani skalní fanoušky. Jenomže při pročítání jak zmíněných recenzí, tak komentářů na fanouškovských stránkách nebo na facebooku, se tu nápadně často objevuje jedno společné slovo – radost. Traband svou muzikou přináší na koncertní či festivalová pódia a hlavně pod ně, radost a to není vůbec málo. Ostatně můžu to potvrdit zážitkem na vlastní oči, uši i duši z několika koncertů. Také proto vám tady nabízím rozhovor s leaderem skupiny, vystudovaným učitelem češtiny a výtvarné výchovy, muzikantem a výtvarníkem Jardou Svobodou:

Hned na začátku rozhovoru, který se konal po skončení koncertu v rychnovském Hudebním klubu Bažina, mě Jarda Svoboda požádal, jestli by mohli odpovídat všichni členové kapely. S tím jsem pochopitelně ráda souhlasila. Kapela však měla za sebou už třetí koncert v řadě (Plzeň 15.2., Praha 16.2.), trumpetistka Jana byla indisponována ztrátou hlasu a tak to nakonec stejně zbylo na Jardovi.


Co dělá Trabandu v poslední době radost?


Jarda: Janinko, co dělá Trabandu v poslední době radost?
Jana: Moje dcera.
Jarda: No, vidíš...
Jana se smíchem: Nám všem dělá radost...
Jarda se smíchem: Nám všem dělá radost, to je pravda.


Traband je držitelem tří sošek Andělů. Nemrzí vás, že jste nebyli nominovaní na cenu “Anděl 2011“ za své poslední CD Neslýchané?


Jarda, Jana, Robert sborově: Ne, naopak!
Jarda: To už vloni...
Jana: Už vloni nám to bylo podezřelý.
Jarda: Nám to bylo podezřelý...Tahle soutěž už ztratila tu prestiž, kterou měla. Stává se z ní takovej ceremoniál pro hvězdičky, co vidíme v televizi...  Ale pro tzv. žánrové kapely, který vlastně nikdy v přenosu nebyly, to nemá smysl. Je to hezký, že tě ocení, to je vždycky hezký, ale tahle soutěž sama o sobě nemá reputaci. To si víc cením cen Apollo, co teď vznikají. To jsou lidi, kteří tu muziku poslouchají a umí ji ocenit. Bonus, to získal, to se mi líbí. (Jedná se o rappera a písničkáře Bonuse - dodatečná pozn. Jardy.)



Ví se, že tě k psaní textů, mimo jiné, inspirují tvoje bývalá bydliště a  místní obyvatelé na ulici.  Docela by mě zajímalo, o čem bys zpíval, kdybys bydlel na samotě v horách?


Jarda: No tak, já myslím, že třeba texty z desky Domasa jsou hodně blízký pocitu člověka, který žije  sám někde v přírodě nebo na samotě. A ta nová deska Neslýchané je zase z ulice a města. To jsou takové sociální příběhy. Myslím,že znám oba póly tý existence. Obě ty polohy v sobě pořád máme a pořád se mezi nimi pohybujeme.
Přichází Vašek prozpěvujíc si variace na skladbu od kapely Vltava: Já čekám v Čechách, život už je blízko, já čekám v Čechách, život už je blízko...
(Robert odchází.)

Image


Co teď posloucháš za muziku a dává ti impulsy k tvoření písniček na další CD?


Jarda: Teď poslouchám severskej jazz, norskýho saxofonistu a skladatele, jmenuje se Trygve Seim. Strašně krásný. Je to mimo jakýkoliv škatulky a žánry.  Je to čistě instrumentální muzika. Člověk si představuje tu zasněženou krajinu, pustej sever...je to takový náladotvorný. Ale že by mě to nějak inspirovalo ke psaní, to ne. Já se inspiruju příběhama.


Včera jsem potkala zpěváka jedné začínající regionální kapely hrající big-beat-rock. Když jsem mu říkala, že s tebou budu dnes dělat rozhovor, řekl: “Tý jo, Traband, to jsou dobrý blázni!“ Znělo to uznale. Co na to říkáte?


Jarda: Smích. No, tak ho pozdravuj, toho blázna, co si myslí, že jsme dobří blázni. Co to je za kapelu?


Jmenují se Těsně Vedle.


Jablonečáci?


Z okolí Železného Brodu.


Jarda: Železňák? Tam jsme hráli v muzeu, v takový roubence Na Bělišti. Já tam jezdím za kamarádem. Chodíme lézt na Sušky. (Suché skály – pozn.red.) Taky jsem o tom složil písničku, jmenuje se Kantorovy varhany, tak se totiž dřív Suškám říkalo.
(Jana se loučí a odjíždí.)


Trabandí cédéčka mají originálně ilustrované obaly, pod kterými je převážně uváděno tvoje jméno. Je zajímavé, že při vyskládání cédéček vedle sebe, na mě jednotlivé obrázky působí  jako díla mnoha autorů. Čím to je?


Jarda: No, tak člověk se vyvíjí. Muzika je taky pokaždý trochu jiná, tak jsou jiný i kresby. Obaly jsou vlastně užitá grafika, slouží to nějakýmu účelu. Vždycky se snažím najít nějakej výtvarnej prostředek, kterej bude sedět k muzice. A volná tvorba, myslím tím, co si maluju sám pro sebe, nějaký objekty nebo obrázky – to zase vypadá jinak.


To jsem si právě všimla, že se na “videokanalizaci“ (Jardův výraz pro youtube) objevil tvůj nový příspěvěk: Trabandita – Listening. Ty obrazy jsou úžasný! Chystáš nějakou výstavu, podobně jako tomu bylo s tvými kolážemi ze starých nepotřebných věcí?

Obrazy malovaný na podklad z lipovýho listí teď visí v Českých Budějovicích v kavárně Horká vana. A pak se přesunou do Prahy ke Kaštanu na Prahu 6 (vernisáž + koncert 5.3.2012 od 18 hod – pozn. red.), kde jsem vloni vystavoval věci z rezatejch plechů. Někdy to má ráz placatýho obrazu,
koláže nebo  asambláže z plechů a pak je to domalovávaný. Někdy z toho vystupuje plastickej tvar. Vždycky jsou to většinou vyhozený, zdánlivě mrtvý věci, který se snažím nějak oživit.

Image


Prozradíš nám, kde vznikla trabandí fotka parodující asi nejslavnější fotografii skupiny Beatles? Něco mi říká, že to asi nebude přechod pro pěší na Abbey Road v Londýně:-)


Jarda se smíchem: To je v Dejvicích. Na křižovatce cest, z nichž jedna je od “R“ a druhá je od “Č“. Nebo jinak, mezi slavnejma hospodama Na Slamníku a Kabinet.


Chystáte pro fanoušky něco speciálního v souvislosti s dokola omílaným, prý magickým  letopočtem 2012?


Jarda: Ne, my naše fanoušky systematicky připravujeme na konec světa už po celou dobu naší existence, takže nic speciálního...Bylo by divný, kdyby naši fanoušci byli překvapení, že je tu konec světa, když jsme je na to připravovali.


Děkuji ti za rozhovor.


Koncert v Hudebním klubu Bažina měl překvapivý happy end. Fanoušci Adam a Kačka, kteří se seznámili právě na koncertu Trabandu v Rychnově u Jablonce nad Nisou před 7 lety, přišli kapelu pozvat na svatbu. Z toho je patrné, že Traband nepřináší pod pódia jen radost, jak bylo napsáno v úvodu, ale i šťastné začátky a konce.

Nejbližší termíny, kde můžete Traband vidět a slyšet:

2.3. Litoměřice, hospoda U letního kina
8.3. Liberec, Lidové sady
9.3. Nová Paka, Sklepy
10.3. Tišnov, kino, festival Jeden svět
15.3. Olomouc, Divadlo hudby
16.3. Nový Bor, kino, festival Jeden svět

Image

Něco málo z historie aneb hlavní trabandití mezníky:



1995 – 1999


Spřízněná punková kapela Znouzectnost představuje publiku na jednom ze svých koncertů v roce 1995  skupinu Traband ve složení: Jarda Svoboda - autor písní, kytara, foukací harmonika, mandolína, zpěv. Michal Kliner - baskytara. Václav Pohl - bicí. Po nějaké době se připojuje Evžen Kredenc - banjo. Traband hraje jednoduché písničky nezařaditelného žánru s důrazem na text. Koncem roku 1997 vychází první oficiální album O čem mluví muži? obsahující pár písní z repertoáru kapely Otcovy děti, ve které Jarda dříve účinkoval. Hudební projev skupiny je charakterizován pojmy “country-punk“ či “dvoutaktní rock“ ve spojitosti s  legendárním bakelitovým vozítkem z NDR.

1999 - 2006


Traband se dostává do povědomí posluchačů a paradoxně s touto skutečností přichází změna stylu. Nový rozměr dostává kapela také díky příchodu Jany Modráčkové. O něco později do rozjetého vlaku naskakuje i Robert Škarda. Naopak odchází basista Michal Kliner a probíhá také výměna bubeníků. Václava Pohla střídá Petr Vizina. Nový zvuk skupiny tvoří trubka, tuba, klarinet, akordeon, banjo a bicí. Tím vzniká typické trabandí “dechno“. Trumpetový “trojbend“ nasává různé, často i exotické vůně a výsledkem je kritiky dobře hodnocené album Kolotoč (2000).
Traband se vydává koncertovat nejen po Evropě, ale zavítá i do Japonska. Ve své domovině je kapele velmi přínosná spolupráce s písničkářem Václavem Koubkem a česko-francouzským Divadlem Na voru s hercem Vladimírem Javorským. V létě také Traband pravidelně účinkuje na festivalu v Jimramově.

Kapela se rozrůstá o baskřídlovkáře Jakuba Schmida. Rozličné zážitky z cest po světě shrnuje CD Road movie (2002). Po opětovné výměně bubeníků – Petra Vizinu nahradil původní Václav Pohl, trabandité přitvrzují a v roce 2004 vzniká album Hyjé! mapující jejich krasojízdu napříč všemi různými žánry. Kapela získává cenu Akademie populární hudby "Anděl 2004" v oblasti "world music" a cenu "Akropolis Live Music Awards" (ALMA) za nejlepší živé vystoupení roku 2005. Účastní se mnoha zahraničních prestižních festivalů a pokračuje i v domácím nepřetržitém koncertním turné. Své desetileté hudební působení slaví Traband velkým výročním koncertem, jehož záznam vychází na CD i DVD pod názvem "10 let na cestě"(2005). Spolu s albem vychází i komiksový zpěvník s názvem "Kontraband“. Po oslavách výročí kapela ohlašuje roční koncertní pauzu a odpočinek.

2007 – 2012

Počátkem roku 2007  začíná Traband znovu koncertovat a jak jinak, než s novým repertoárem, v tomto složení: Jarda Svoboda - harmonium, kytary, baskytara, cimbál, zpěv. Jana Modráčková - kytara, trumpeta, harmonium, zpěv. Václav Pohl - bicí, beatbox, zpěv.  Návratem Roberta Škardy - tuba, suzafon, se band rozšiřuje na čtyřčlenný. Na řadu přichází úspěšné lyrické album Přítel člověka (2007), za které kapela obdržela cenu Hudební Akademie “Anděl 2007“ v kategorii Folk & Country. V roce 2008 se vdává Jana Modráčková a stává se tak Janou Kaplanovou a rok později i maminkou dcery Emilky. To už se ale pomalu dere na světlo CD Domasa (2010) představující další  kvalitní českou muziku. Toto  dynamické album bylo opět oceněno “Andělem 2010“v kategorii folk & country. O rok později ho následuje zatím nejnovější album Neslýchané! (2011) plné všedních i nevšedních zhudebněných vyprávěnek na jednotné téma – Žižkov. Toto CD  vychází v kompletu s ojedinělým DVD Neslyšené?, na kterém překladatelé z České komory tlumočníků znakového jazyka  vizuálně i pohybově přibližují starší písně Trabandu neslyšícím ve formě videoklipů.

Traband 2012:


Jarda Svoboda – kytary, klávesy, harmonium, cimbál, zpěv
Jana Kaplanová – harmonium, klávesové nástroje, trumpeta, zpěv
Václav Pohl – bicí, zpěv
Robert Škarda – tuba, suzafon

Diskografie:

O čem mluví muži? (1997, Apac)
Kolotoč (2000, Black Point)
Road movie (2002, Black Point)
Hyjé! (2004, Indies records) 
10 let na cestě (2005, Indies records)
Přítel člověka (2007, Indies records)
Domasa (2010, Indies Scope)
Neslýchané! (2011, Indies Scope) + DVD Neslyšené?

Členové skupiny Traband také hojně spolupracovali při nahrávání alb různých kapel či na sólových projektech. Například Jarda Svoboda  v roce 2003 zhudebnil texty Michala Horáčka na společné desce Tak to chodí. Podrobnější informace najdete na oficiálních stránkách trabanditů.

Zdroj historie kapely: traband.net
Autor oficiálních fotografií: Tomáš Setikovský
Foto z koncertu v Rychnově u Jbc: Honza Moravec


Videoklip Ve zlatém kočáře z posledního CD+DVD Neslýchané!



Zdroj videoklipu: http://indies.eu

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 29

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Útěk od hrůzné minulosti

imamova dceraToto je pravdivý příběh – i když některé detaily, které by usnadňovaly identifikaci, byly kvůli bezpečnosti změněny – a není v žádném případě znevažováním islámu všeobecně… Jde o osobní líčení, jsou to tedy mé vlastní životní zkušenosti, a...

Divadlo

Rudolf Hrušínský v obrazech všedních i nevšedních

hrus200Divadlo Na Jezerce otevřelo unikátní výstavu z cyklu „Paměť divadla a filmu“, která připomíná nedožité 95. narozeniny velkého českého herce Rudolfa Hrušínského. „ Na Jezerce“ jsou k vidění jak jeho fotografie z divadla a natáčení, tak i dosud nepublikovan...

Film

První pořad pro slyšící i neslyšící děti a dalších 10 nových formátů na Déčku

ceska televize 200Během tří let odvysílala Česká televize na svém dětském programu takřka 16 tisíc premiérových pořadů a výrazně rozšířila nabídku zábavně vzdělávacích pořadů. Právě v tomto trendu bude Déčko pokračovat i v následující sezoně, kdy před...