Těžko se ubráníte sentimentu, když vám někdo pustí písně z doby, kdy jste brali rozum. Třeba nahrávky Jaromíra Nohavici z let 1982 a 1984. Edice nazvaná Archivy se otevírají, v níž vyšly záznamy koncertů oblíbeného písničkáře, je skvělý nápad.
Pamětníci si zavzpomínají, zatímco ti mladší prozkoumají historii. Nahrávka z dvaaosmdesátého roku byla pořízena v sále restaurace Zátiší v Orlové. Pět z deseti písniček se po letech až nyní dočkalo svého prvního vydání. Proč je Jaromír Nohavica v nedávné minulosti nenahrál ve studiu, to je spíše otázka pro něj.
Humorně pojatá Svatava by určitě obstála na poli televizní zábavy a Píseň o té revoluci 1848 by zase zabodovala na výchovných koncertech pro žáky, kteří milují dějepis. Za raritu lze považovat dvacetivteřinový motiv skladby Podzemní prameny. Protagonista si tenkrát bůhvíproč rozmyslel, že tuto píseň hrát nebude a namísto ní nabídnul dobovou premiéru jiného zajímavého kousku Možná že se mýlím. Nejkrásnější moment? O Jakubovi. Tuto píseň Jaromír Nohavica věnoval svému tehdy čerstvě narozenému synovi. Na archivním disku posluchač najde ještě tři bonusy, to aby mohl porovnat původní verze s těmi pozdějšími (vydanými v roce 1998). A tak kromě zmíněných Podzemních pramenů jsou tu zastoupeny novější verze hitů Bláznivá Markéta a Když mě brali za vojáka.
Kouzlo třicet let staré nahrávky spočívá nejen v Nohavicově nepřeslechnutelné mladosti, ale hlavně v autenticitě a syrovosti. Pamětníkům je zbytečné připomínat, že hlavním znakem těchto koncertů bývala spiklenecká sounáležitost publika s písničkářem, že lidé napínali uši a byli vděčni za každý jinotaj v textech. To v oněch časech bylo obvyklé.
Druhý disk, na němž najdete nahrávku pořízenou ve čtyřiaosmdesátém roce v Delta klubu Ostrava-Poruba, představuje Nohavicu ještě o něco pestřejšího. Mezi třinácti skladbami jsou totiž dvě lidovky (ostravská V jednym dumku na Zarubku a Našel jsem já pytlíček) a také „cizokrajná“ Písnička o moskevském metru, vypůjčená od Bulata Okudžavy. Kdybyste chtěli spočítat, kolik z těchto písní je vydáno poprvé, dojdete k číslu devět. Bonus je tu jediný: Zatímco se koupeš (z roku 1996).
Píseň o ženách by se i dnes hodila pro terapeutické setkání do manželské poradny a Velký umění (s krylovskou melodickou linkou) pro změnu připomíná životní styl, který není pouze včerejší. Téma lhostejnosti se mihne v neveselé skladbě Dezertér. O maloměšťáky se Nohavica otře v Písni spokojeného člověka. Skutečným finále koncertního bloku je Pochod marodů, písnička, která později zlidověla. Jen si všimněte – ohlas diváků v Porubě už tehdy cosi naznačoval…
Pokud tedy chcete nasát atmosféru dávnověku, poslouchejte „starého“ Nohavicu. Písničkář oddaný vděčnému publiku je opravdovější, než leckterý písničkář „vychytaný“ a uhlazený studiovými mašinkami.
Je moc dobře, že se archivy otevírají. Vždyť posluchačské výlety ke kořenům nikomu z vás neuškodí.
Koncerty 1982 a 1984 (edice Archivy se otevírají)
Interpret: Jaromír Nohavica
Žánr: Folk
Skladby:
CD1 – Koncert 1982: 1/ Bahama rum, 2/ Bláznivá Markéta, 3/ Svatava, 4/ V bufetě, 5/ Když mě brali za vojáka, 6/ O Jakubovi, 7/ Píseň o té revoluci 1848, 8/ Láska je jako kafemlýnek, 9/ Motiv z písně Podzemní prameny, 10/ Možná že se mýlím. Bonus: 11/ Bláznivá Markéta 2, 12/ Když mě brali za vojáka 2, 13/ Podzemní prameny.
CD2 – Koncert 1984: 1/ Zatímco se koupeš, 2/ Rakety, 3/ Husita, 4/ V jednom dumku na Zarubku, 5/ Píseň o ženách, 6/ Velký umění, 7/ Píseň spokojeného člověka, 8/ Dezertér, 9/ Písnička o moskevském metru, 10/ Psohlavci, 11/ Píseň o manželství, 12/ Našel jsem já pytlíček, 13/ Pochod marodů. Bonus: 14/ Zatímco se koupeš 2.
Stopáž: 38:32 + 37:14
Vydavatelství: EMI, 2012
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto /obálka: www.emimusic.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|