Útok smíchem může být někdy účinnější, než sdílení deprese a mrazivých pocitů. Publikum osobitého písničkáře Pavla Dobeše tohle vědělo už před mnoha lety. Ostatně nedávno vydaný disk s názvem Koncert 1984 (edice Archivy se otevírají) je výmluvným svědectvím.

 

 

Historická nahrávka pochází z veřejného vystoupení v Orlové, přesněji z restaurace Zátiší. Dobešovi bylo tehdy pětatřicet let a zřejmě netušil, že se pozvolna blíží doba, ve které mu bude umožněno svobodně vydávat desky, magnetofonové kazety a cédéčka. Rodák z Frýdku-Místku už možná plánoval, že se z rodného kraje brzy přestěhuje do východočeské metropole. Než se stal královéhradeckým písničkářem, dobyl srdce mnohých folkových příznivců. Málokdo z nich asi tušil, že kníratý černovlasý chlapík, jehož poznávacím znamením byl silný ostravský přízvuk, měl za sebou bigbítovou průpravu z mladých let.

Koncert 1984 je ukázkou dobové atmosféry. Diváci byli vděčni za každé trefné slovo v textu, za každou drobnou narážku na poměry, za každý náznak vzdoru. Pavel Dobeš psal písničky o všem možném a často spoléhal na posluchačovu fantazii.

Když například zpívá o červech, můžete si představit nějaké nezvané hosty, kteří tehdy politicky utlačovali většinu obyvatelstva. Skladby inspirované obyčejným životem jsou přiměřeně vtipné, ironické a laskavé. V jednom z největších Dobešových hitů Jarmila se objevuje téma nevěry, autor však neváhal zakomponovat do textu frekventované slovo „soudruh“.

Oblíbené výrazy předlistopadové propagandy najdeme i v dalších písních. Objevuje se v nich také „doktor politických věd“ (Seděli jsme v zadní lavici) nebo „se soudružským pozdravem“ (Krtci). Hrdinou jedné z písní (Oko ztratíš ve chvíli, když pracuješ bez brýlí) je pozoruhodná figurka jménem Alois Crha, podle všeho velmi pracovitý člověk. Dobeš zde uplatnil svůj pozorovací talent a znalost „proletářského“ prostředí tehdejších státních podniků.

Nezaměnitelný písničkář si troufnul i na ekologická či zemědělská témata (Dálnice č. 35, Zum Zum). Za zmínku stojí i Píseň o starobylém hradu, kde se zpívá o žranici. No schválně zkuste hádat, koho si popularizátor ostravského dialektu vzal v roce 1984 na mušku. Prvek nadčasovosti je zakódován v písničce Blažek, která přibližuje situaci, kdy se kozel stane zahradníkem. Krása některých Dobešových písní spočívá ve schopnosti zazvonit jedním či několika málo slovy – třeba když vizionářsky tvrdí, že „parazitům bude odzvoněno“ (Ať mi nikdo neříká, že ne).

Bonusem koncertu je mluvené slovo, Pavel Dobeš totiž proložil svůj písňový blok čtením čtyř krátkých povídek. Základem pro jejich vznik byla inspirace rubrikami dobového tisku. Písničkář si dělá legraci z problémů svěřujících se čtenářů a přitom vtipně poukazuje na poměry ve společnosti. Diváci se smějí, protože vědí, o čem je řeč. Alchymie mezi folkovým zpěvákem a vnímavým publikem zkrátka funguje. Cenné je, že záznam koncertu poskytuje nejen svědectví o málem zapomenuté době, ale zároveň nutí k úvaze, zda se někteří lidé z Dobešových písní uplatňují i v současném světě.

Koncert 1984 (edice Archivy se otevírají) 
Interpret: Pavel Dobeš
Žánr: Folk
Skladby a mluvené slovo:
1/ Zátiší s červy, 2/ Jarmila, 3/ Mangalia, 4/ Seděli jsme v zadní lavici, 5/ povídka „Milá Sally“, 6/ povídka „Milá schránka“, 7/ Sci-fi song, 8/ Vrabec, 9/ Dálnice č. 35, 10/ Oko ztratíš ve chvíli, když pracuješ bez brýlí, 11/ Zum zum, 12/ Hrušky, 13/ povídka „Milý sloupku“, 14/ Píseň o starobylém hradu, 15/ Ať mi nikdo neříká, že ne, 16/ Interhotel Čutora, 17/ povídka „Z ohlasů na dopisy“, 18/ Krtci, 19/ Blažek, 20/ Zapomenutý trumf
Stopáž: 47:20
Vydavatelství: EMI, 2012
Hodnocení: 85 %
Zdroj foto /obálka: www.emimusic.cz

Recenzi na další album z edice Archivy se otevírají (Jaromír Nohavica: Koncerty 1982 a 1984) si můžete přečíst ZDE.

< Předchozí		Další >