Kdo se dneska chytá, když zaslechne cosi o kapele Mezzanin? Snad jen pamětníci českého undergroundu či sběratelé rarit by zareagovali. U ostatních lidí s vyslovením názvu zapomenutého folkového seskupení nejspíš začíná hledačská cesta. Radím vám: začněte u Neduhy!

 

Muzikanta a zpěváka Jaroslava Jeronýma Neduhu (ročník 1945) si leckdo spojuje především s kapelou Extempore, která v sedmdesátých letech dvacátého století patřila k pozoruhodným (a silně inspirativním) zjevům a jevům hudební scény. Tvorba seskupení Mezzanin však není o nic méně důležitá. Neduhův tvůrčí duch se na albu Pavilon č.2 projevuje sice trochu jinak, ale to podstatné se nemění – snaha žít v pravdě a vymezit se vůči společenskému zlu je slyšitelná víc než dost.

Nahrávka, kterou osvícené vydavatelství po mnoha letech přibližuje posluchačům, byla pořízena v únoru 1981 na faře v Luštěnicích (Mladoboleslavsko). Materiál, který nahrál Robin Hájek, měl být původně vydán v exilu u společnosti Šafrán ´78, jenže záznam zmizel kdesi v archivech rozhlasové stanice Svobodná Evropa a několik let se zdálo, že vlastně neexistuje. Ostatně příběh Mezzaninu si můžete přečíst v informačně sytém bookletu, jehož úroveň svědčí o nadstandardní péči, která byla tomuto vydavatelskému počinu věnována.

V současné společenské atmosféře, kdy jsou fakta minulosti cynicky relativizována, se obtížně vysvětluje osud kapely, která v březnu 1981 slavila velký úspěch na folkovém festivalu v polské Lodži, avšak v tehdejším Československu musela čelit šikanózním tlakům komunistických úřadů. Není divu, že někteří členové kapely (včetně protagonisty) odešli do exilu (Rakousko, Německo, Švédsko…).

Nahrávka Mezzaninu má po těch dlouhých letech zvláštní kouzlo. Většinou posmutnělá nálada písní jakoby chtěla předat nepřenosnou zkušenost z období, kdy tíseň měla navrch. Za pozornost stojí fakt, že celá polovina repertoáru pochází ze šedesátých let.

„Tak až budeš mít kvartýr ze svých snů/ a poznáš pak prázdnotu svých dnů/ potom za mnou přijď/ a já ti řeknu, co ti schází…,“ zpívá se v jedné z Neduhových písní Malá žlutá kytka. Vliv amerických dětí květin je zde jasně čitelný, vlna „hippies“ se pro hlavního tvůrce kapely stala trvalou inspirací. Nebyla však jedinou a dominantní.

Při pozorném pročítání textů, které také najdete ve zmiňovaném bookletu, vás upoutají tvůrčí reflexe člověka ovlivněného vírou. Například v písni Je láska z darů Božích nebo ve skladbě Víra, naděje a láska. V této souvislosti se sluší zmínit i Baladu č. 1, kterou Neduha věnoval evangelickému faráři a písničkáři Sváťovi Karáskovi.

Kdybych měl z dvanáctipísňového alba teď hned vybrat jednu ukázku, která by posloužila jako návnada pro nového posluchače Mezzaninu, pustil bych píseň s názvem Ta nová. Vznikla v roce 1978, má krásný text, melodii i chytlavé aranžmá: „Světem bloudí smutný pán/ na nárožích stává/ do výkladů dívá se/ na senících spává/ jeho smutná ponožka/ dírou na svět mžiká/ kdysi bílá pokožka/ bledne, když se svlíká/ z šatů smutná hromádka/ za závějí leží/ pán u lesa ustlal si/ hustě na něj sněží…“

Mezzanin na někoho může působit jako sentiment, jinému však řekne víc než mnohé novinky současnosti. Věřte – nevěřte, v těch písních je něco „navíc“ – a vám zbývá jediné: buďto se chytnete nebo nebo ne. (Přeji vám to první!)

Název: Pavilon č. 2 
Interpret: Mezzanin
Sestava: Jaroslav Jeroným Neduha (zpěv, kytara), Karel Kryštof Navrátil (zpěv, kytara), Jiří Šmejkal (housle, zpěv), Tomáš Kuča (perkuse, zpěv), Vlastislav „Wasil“ Šnajdr (flétna, aranžmá)
Žánr: Folk
Skladby: 1/ Malá žlutá kytka, 2/ Je láska z darů Božích, 3/ Ta nová, 4/ Balada č. 1, 5/ Víra, naděje a láska, 6/ Z nouze ctnost, 7/ Bílá pouť, 8/ Koberec snů, 9/ Vejdeš se mi, 10/ Blues pavilonu č. 2, 11/ Send To The Lord, 12/ Zázrak na seně.
Stopáž: 49:13
Vydavatelství: Galén, 2012
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto /obálka: www.galen.cz

< Předchozí		Další >