Koncem listopadu vydali švédští powermetalisté Bloodbound své páté řadové album s třetím zpěvákem za mikrofonem. Ti, pro něž tato kapela s odchodem Urbana breeda přestala existovat, ať radši dál nečtou, protože skupina jede skvěle i bez něj. Díky vánočnímu volnu jsem se konečně dostala k tomu, abych si novinku pořádně pustila do hlavy a rozdělila se s vámi o své dojmy.

Album mě na první poslech trochu překvapilo, protože kapela od minule dost přitvrdila. Je to znát hlavně ve zpěvu. Poslední, snad už stálý zpěvák a dlouholetý kamarád skupiny Patrik „Pata“ Johansson tady hodně klame tělem. Za stojanem mikrofonu ho skoro není vidět - ale slyšet ho tedy sakra je. Ve srovnání s prvním albem, které s Bloodbound nazpíval - Unholy Cross z roku 2011 - je jeho zpěv ještě výraznější, dynamičtější a jistější hlavně ve výškách.

Je znát, že autorský tým pracuje ve stále stejném složení. Hlavními skladateli jsou kytarista Tomas Olsson a klávesák Fredrik Bergh a jejich rukopis se prostě nezapře. Nová deska perfektně navazuje na své předchůdce, někdy až trochu příliš doslova (hlavně to vynikne v písni Monstermind, jejíž refrén se liší od Book Of The Dead opravdu jen tempem a několika málo tóny).

Když jsem se v létě 2012 dozvěděla název nového alba a na MOR z něj slyšela ukázku Metalheads Unite, obávala jsem se, že skupina zapomněla na své oblíbené upíry, démony a jiné zlé příšery a sklouzla do textové tématiky o ničem, oblíbené mnoha desítkami kapel. Leč nestalo se tak. Už z obalu alba se na nás zubí náš starý známý kamarád Nosferatu, tentokrát ozdobený pankáčským čírem, a i když se zde objevují jisté civilizační atributy, nijak nám kluk nezměšťáčtěl a stále nám do hlavy drtí svoje megadávky zla. Ale je to takové zlo pro radost. Hudba Bloodbound je v podstatě pořád stejná - baví, chytne a strhne své posluchače. Jejich nejsilnější stránkou jsou chytlavé refrény a melodie. Při prvních několika posleších mi album trošku splývalo, ale časem se vylouply opravdové lahůdky, asi nejvíc mi zachutnaly When Demons Collide a King Of Fallen Grace. Texty jsou zde osekány opravdu jen na nezbytné minimum, ale o to líp se pamatují. Bloodbound nám naservírovali svou obvyklou porci temnoty, zla, lamačů kostí a nemrtvých zlounů, bez rozpaků smíchali dohromady Babylon, Sirény a Svatý Grál, nenajdeme tu ani stopu jakýchkoliv pozitivních emocí (snad kromě solidarity metalheads), vše je temné, pochmurné a zlé - ale přesto je jejich hudba maximálně pozitivní. Pobaví, potěší a nabije kladnou energií až na maximum. A vůbec nevadí, že se po téhle desce metalový svět neotřásl v základech. Moc se na ně těším na Metalfestu 2013.

Bloodbound hrají už třetím rokem v sestavě
Patrik Johansson - zpěv
Tomas Olsson - kytara
Fredrik Bergh - klávesy, doprovodný zpěv
Pelle Åkerlind - bicí, doprovodný zpěv
Henrik Olsson - kytara
Anders Broman - baskytara, doprovodný zpěv

Bloodbound - In The Name Of Metal.
Žánr: heavy/power metal
Vydavatelství: AFM Records

Tracklist:
1. In The Name Of Metal - 4:16
2. When Demons Collide - 4:11
3. Bonebreaker - 3:05
4. Metalheads Unite - 4:58
5. Son Of Babylon - 3:19
6. Mr. Darkness - 3:15
7. I'm Evil - 3:55
8. Monstermind - 3:34
9. King Of Fallen Grace - 3:19
10. Black Devil - 3:47
11. Bounded By Blood - 4:07
12. Book Of The Dead (2012 version) - 3:54

Hodnocení: 89 %

Zdroj foto: bloodbound.se

< Předchozí		Další >