Je radostné pozorovat, kolik písničkářů si v posledních letech vydobylo místo na domácí hudební scéně. Album Démon v Paříži je dalším důkazem nadějného trendu. Třináct písní vzniklo v tvůrčí dílně firmy Cermaque. Za ní se skrývá Jakub Čermák, mladý muž s kořeny v Teplicích, který se tak trochu potatil.

 

 

Pokud to nevíte, tak otcem básníka a muzikanta narozeného v roce 1986 je Miroslav Wanek, spojený s legendárními kapelami FPB a Už jsme doma. Cermaque (Jakub Čermák) je tedy jablkem, které nepadlo daleko od stromu. Knižně vydal tři sbírky poezie (Resumé sedmnáct, Padavčata, Stroboskopy) a nahrál tři autorská alba svých písní (Krajiny bez rytíře, Dům slzí, Přítel holubů). K tomu nutno připočítat dílko s názvem Divozemí, které v roce 2011 vydala skupina Cirkus Cermaque. Nejčerstvějším počinem je album Démon v Paříži.

Asi by nevzniklo, kdyby Cermaque nepobýval na jaře loňského roku ve francouzské metropoli. A že mu studijní pobyt náramně svědčil, to dokazuje tvůrčí bilance: za tři měsíce napsal čtrnáct skladeb! A pak většinu z nich nahrál společně s francouzským kytaristou Rémym Reberem a s francouzsko-brazilskou zpěvačkou Raisou Franca Bastos. Rychlovka? Tak trochu. Ale výsledek není vůbec špatný. Zkrátka autentický záznam pocitů, které může člověk načerpat v prostředí, které ho zajímá a inspiruje. A možná, že dočasné přesazení přispěje k sebepoznání…

„Když jsem šel do pekel/nic jsem tam nenašel/jen řady zrcadel/koho tím zavraždím/že už se nesnažím ani vyjít ven?/mám v sobě kromě bílé/ještě černou kostru/a čím dál vzácnější jsou chvíle/kdy vím, kolem které rostu…“ (Do pekel!)

Jakub Čermák hrne do posluchačova ucha cosi jako intimní deník. Nestydí se za své běsy, vášně i rozpaky. A co víc, umí vytvořit atmosféru. Na albu jsou totiž k zaslechnutí městské zvuky a ruchy. Když se zaposloucháte, pohltí vás Paříž. Chvílemi máte dojem, že byste tam taky měli vyjet a nasávat „ten jiný“ vzduch.

Cermaque je skvělý pozorovatel, přesvědčí vás syrovostí v hlase a je si určitě vědom, že má smysl čerpat z vyzkoušených zdrojů (Karel Kryl, Filip Topol…). Poetická síla textů je na tomto albu víc než hudba, ta jen dokresluje atmosféru. O to víc je zřejmé, kam chtěl tvůrce dát důraz. Slova mají význam. Nejsou jen kaší či blátem jako jinde. Slova míří do živého!

V písni Agitka, v níž probublává krylovština, se například zpívá: „…pro samé omlouvání/neumíme už ani žádat to, co se patří/a proto prosím…/vyměňme korektnost za slušnost/a legalitu za to, co je správné/a sáčky z igelitu za barevné šátky/chraňme svobodu před trhem/a jedním vrhem/chraňme trhy před mamonem/a lijme honem/čistou vodu mezi řádky…“ Jakubovi Čermákovi se výtečně daří střídat role moralizující rebela a básníka. V obou případech funguje jeho naléhavost a důvěryhodnost. Žádný kalkul, žádná póza. „Den je noc schovaná za bílým závojem/horká tvář opřená o chladnou pelest/široké postele a malé pokoje/a velký nepokoj v moc těsných tělech…“ (Ofélie).

Název: Démon v Paříži
Interpret: Cermaque
Žánr: Alternativní folk
Skladby: 1/ Pendulum, 2/ Agitka, 3/ Do pekel!, 4/ Entre chien et loup, 5/ Ofélie, 6/ Zahradník a Evžénie, 7/ Opasek, 8/ Pitbull, 9/ Lítost, 10/ Sylvia P., 11/ Hypertext, 12/ Paris, 13/ Il est encore lá
Stopáž: 53:59
Vydavatelství: Indies Scope, 2012
Hodnocení: 75 %

Zdroj foto/obálka: www.indies.eu

< Předchozí		Další >