Kultura21.cz

Který fanoušek moderního metalu by neznal DevilDriver? Do naší zemičky jezdí hojně a jejich koncertní vystoupení bývají lahůdkou pro uši i duši. Tito zabijáci si pro nás, jako ostatně každé dva roky, připravili novinkové, už šesté album s názvem Winter kills.

A pokud někdo nezná DevilDriver, tak původní kapelu zpěváka Deze Fafary znát musí - jedná se o Coal Chamber. Tak to vlastně všechno začalo, Coal Chamber se rozpadli a kolem Deze se v roce 2002 v Kalifornii vytvořilo uskupení, které nese název DevilDriver. 

Nyní funguje v této formaci: Dez Fafara – zpěv, Jeff Kendrick – kytara, John Boecklin – bicí, Mike Spreitzer – kytara, Chris Towning – basa. Kapela se činí a s železnou pravidelností nám každé dva roky servíruje porci pořádného metalu: Devildriver (2003), The Fury of Our Maker's Hand (2005), Tla Last Kind Words (2007), Pray for Villains (2009), Beast (2011)
a nyní Winter kills (27. 8. 2013).

Název alba, Zima zabíjí, odkazuje na symboliku zimy jako přerodu v něco nového. Pro DevilDriver se jedná už o šesté studiové album, mají nového stálého basáka a nové vydavatelství (k mému údivu vyměnili Roadrunner Records za rakouské Napalm Records) a zas a znova dokazují, že na poli metalových hvězd září velmi jasně a jen tak se neztratí.

Pro mě Devildriver vždy znamenali intenzivní hudební zážitek – nespoutaný zvuk, zabijácké kytarové rify, prestižní hra bicích a vhodné perkuse a taky - Dez má super hlas. Hnidopiši můžou namítnout, že příliš lpí na jedné poloze hlasu, ale jeho projev je osobitý a já bych na něm nic neměnila. Jejich styl je nezpochybnitelný a má stále co nabídnout.

Řekla bych, že první tři alba sdílí podobné znaky, ale od alba Pray for Villains jde v jejich hudbě slyšet touha po tom, jak chtějí hudebně růst a pomoct utvářet novodobou metalovou scénu. To se jim s tímto albem rozhodně povedlo.

Oath of the Abyss je první úvodní písnička od této kapely, kdy mi čelist při poslechu nespadla okamžitě. Písnička jakoby na člověku roste a vyvíjí se, až jej celého pohltí.
Ruthless je sice prvním singlem, má povedený text, ale mně připadá jaksi utopená v hudebním hluku a lomozu, který k sobě dohromady nesedí.
Jednou ze skočnějších, veselejších a rychlejších písní je píseň Desperate Times. Zoufalé časy si žádají zoufalé řešení - to se těším, až to uslyším na koncertě!
Winter kills je zase těžkotonážní a ze začátku by se dala splést s temnější odnoží metalu. Ale nezaměnitelné kytarové vyhrávky dávají jasně najevo, kdo je autorem hudby.
V písničce The Appetite jako by se vraceli nejen ke kytarovým vyhrávkám ve stylu End of the Line, ale taky k energickým peckám. Taky k této písni vydali vtipný videoklip.
Další song v pořadí, Gutted, mě nepřesvědčil. Netuším, jestli zkoušeli nějaké hokusy pokusy nebo oč jim šlo, ale experimenty s djentem si mohli odpustit. Dezovo vyštěkávání, nepříjemně rozhozená rytmika – to je možná moderní a žádané, ale ke kapele to nesedí.
Curses and Epitaphs začíná pomaloučku, ale rychle transformuje v ražnou vypalovačku,
která je občas podbarvována melodickými tóny. Pohodové ozvláštnění písničky.
Z Carings Overkill mám drásavý pocit, jako by to píseň znamenala omen pro něco špatného. Hudební podkres je tíživý a tím se odlišuje od ostatních písní na albu. I když parádní vyhrávky kytarové sekce to všechno navrací do normálu.
V Haunting Refrain se nechávám pohlcovat kytarovými riffy a vůbec celou kytarovou sekcí. Správně rázná, přesto i valivá, píseň oplývající emocemi. Ráda slyším, že v metalu mají takové kytary pořád své místo a stále dovedou muziku obměnit a dostat ji na další level.
V Tripping Over Tombstones se rozpoutává správné hřbitovní peklíčko. Všechno, co mám na kapele a jejím zvuku ráda, lze najít i tady. A ještě krapet víc!
Sail je cover od indie kapely Awolnation. A taky je to nejpodivnější a nejexperimentálnější výtvor DevilDriver. Kapela se cítí natolik etablovaná a silná v kramflecích, že tento song nedala jako bonus track, ale jako regulérní písničku. Můžou si to dovolit. Mně se hodně líbí, jak na písničce zapracovali a co z toho vzniklo.
Limitovaná edice nabízí dvě písně navíc: Shudder a Back Down to the Grave. První jmenovaná vás doslova kopne do hlavy, jakou má sílu a razanci. Dostalo mě šíleně podmanivé tempo a celková kompozice písně. Výtečná lahůdka pro metalové gurmány. Zavírá nám bouřlivá písnička s rychlým tempem, a kapela se s námi na tomto albu loučí na vrcholu a v plné síle.

Očekávala jsem něco prudšího, ráznějšího a agresivnějšího, nebo nějaký prvoplánový hudební klenot jako na ostatních deskách. Ale tato nahrávka mi připadá propracovanější. Je silná a rázná, ale tyto emoce jsou v hudbě až pod povrchem a objeví se mnohdy až po několikátém poslechu. Pro mě zatím jedno z alb roku.

Dejte kapele šanci i vy a podívejte se aspoň na videoklip k písni The Appetite: 

Název nosiče: Winter kills
Interpret: Devildriver
Žánr: „California Groove Machine“
Skladby: 01. Oath of the Abyss, 02. Ruthless, 03. Desperate Times, 04. Winter Kills, 05. The Appetite, 06. Gutted, 07. Curses and Epitaphs, 08. Carings Overkill, 09. Haunting Refrain, 10. Tripping Over Tombstones, 11. Sail, 12. Shudder (limited edition), 13. Back Down To The Grave (limited edition)
Vydavatelství: Napalm Records
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto/obálka: devildriver.com