Reklama
Banner

Post-grungoví Seether v Praze

Email Tisk

200huddV pražském Roxy se 10. listopadu díky Fource Entertainment objevili afričtí Seether, v čele se Shaunem Morganem, se svojí emotivní muzikou. Nástupci slavných předchůdců žánru, jakými byla například Nirvana nebo stále existující Alice In Chains, nastoupili s několikaminutovým zpožděním. Tuším, že když jsem naposledy kontroloval hodinky, tak už měli hrát bezmála 30 minut. To ale ovšem nijak extrémně nevadilo, protože sice kapela měla hrát od 21 hodin, areál klubu Roxy byl však otevřen už od 20 hodin a bylo tedy aspoň co pít, popřípadě si povídat s dalšími příznivci této bandy.

 

Potom, co si fanoušci asi potřetí spletli zvukaře s hudebníky, se konečně dostavili Seether na scénu s drinkem v ruce a přiznáním, že jsou sami trochu pod parou – zkrátka správní muzikanti. Vzali do ruky nástroje a navodili příjemnou atmosféru. Melancholie, pesimismus, bolest, ale i naděje, touha, víra, síla. To vše lze nalézt v jejich hudbě. Jelikož hráli bez elektrické kytary, tak akustika skvěle doplňovala texty pronikající do hlavy. Při jedné písni, Broken, jsem se do jednoho textu dokonce tak zaposlouchal a vžil, že jsem se sám sebe musel ptát: „Kolik musel prožít bolesti, aby něco takového napsal?“ Bylo to kouzelné. Připadal jsem si jako Alenka, která prošla norou do jiného světa, čas se zastavil a já se nechal unášet na vlnách Tichého oceánu daleko do dálky spolu s dalšími posluchači.

hudd1

Nabídka setlistu byla velice pestrá a široká napříč alby. Já jsem doufal v to, že zazní hlavně mé oblíbené, což se mi i splnilo. Fake It, Country Song a hlavně Remedy pro mě byly úžasným zážitkem. Zazněly i další klasiky jako The Gift a jiné. Abych byl upřímný, cítil jsem se na jejich vystoupení, jako bych byl součástí alba One Cold Night z roku 2006, které je celé v akustickém provedení.

Takto vypadá zkušená kapela s talentovanými hudebníky. Je jim jedno, co si kdo myslí. Jedou si svoje a všechno ostatní je druhořadé. Takových kapel by potřeboval hudební průmysl víc. Protože pak vznikají nové styly a kapely, které se za žádnou cenu nezaprodají mainstreamu, jako tomu bylo i v případě mých velkých oblíbenců, crossoverových Ugly Kid Joe. Je veliký rozdíl, jestli kapela získá slávu prodejem svých idejí a názorů, které jsou stejně potom přetransformovány k libosti manažera, studia et cetera, pouze za cenu peněz nebo když si získá slávu právě díky svým idejím a názorům s výslednou odměnou v podobě peněz, které přijdou od věrných fanoušků se schopností rozeznat originalitu od všudypřítomného plevele.

hudd

Navíc už za roky a roky a roky ježdění po koncertech, ať už do hal, open airů, nebo klubů musím vyzdvihnout fakt, který nemusí být úplně všem znám. Klub vždy upřednostněte před koncertní halou. Zvuk je kvalitnější, vidíte líp na kapelu a máte daleko větší šanci chytit si trsátko nebo paličku od hudebníků.

Foto: seether.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 20

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Mami, kdy už konečně umřeš?

kdy umres 200Když jsem poprvé držela v ruce titul s názvem Mami, kdy už konečně umřeš?, byla jsem plná rozporů. Ten název mě lákal i odpuzoval zároveň. Připadal mi morbidní a nepatřičný, ale chtěla jsem vědět, proč autorka nazvala knihu zrovna takhle. T...

Divadlo

Autentická vzpomínka na devadesátá léta aneb punk’s not dead v brněnském HaDivadle

roky 90 200Jaká byla devadesátá léta pro generaci dnešních třicátníků? Jak jsme prožívali a vnímali dobu, kdy se naši rodiče opět stali dětmi v prchavém ráji divokého kapitalismu? Ondřej Novotný nám ve své nové divadelní inscenaci představuj...

Film

Antropologický výzkum v kuchyních starých mládenců

kitchen 200Nedávno jsem se přesvědčila o tom, že inspirace může přijít opravdu kdekoliv a kdykoliv. Na přednášce o antropologii nám byl v rámci metod zkoumání doporučen norsko-švédský film Povídky z kuchyně. A jako správný zapálený fanoušek antropologick...