V pátek 7. 12. se všichni čarodějové, čarodějnice a démoni sjeli do pražské O2 Areny, a to jen z jednoho jediného důvodu – aby mohli spatřit na vlastní oči všechny otce infernálních mocností v podobě nesmrtelných Black Sabbath.

 

 

 

 

Na začátku večera jsem ale neměl moc dobrou náladu. A byly k tomu pádné důvody, kdy i ostatní fanoušci mi dali za pravdu. Ve frontě u vstupu do samotné haly jsem byl s hodinovým náskokem před vystoupením předskokanů Uncle Acid & The Deadbeats. Nic mi to však nebylo platné, protože po čtyřicetiminutovém čekání jsem byl poslán spolu s mnoha dalšími na konec lajny s tím, že si máme odložit naše batohy a věci do depozitu. Když jsem byl v O2 Areně naposledy, byla možnost nechat batoh i kabát uvnitř haly v šatně. Samozřejmě za všechno můžeme děkovat pořadateli. Jeden fanoušek dokonce prohlásil po koncertu: „Do O2 Areny už nepůjdu, a to ani, kdyby tady hráli AC/DC.“
Právě ve frontě na batohy, ruksaky et cetera, jsem měl možnost setkat se s dalšími fanoušky z Chorvatska, kde mi jeden z nich vysvětluje, že byl na koncertech po celé Evropě, ale takovéto zbytečné komplikace zažívá poprvé.

Další nádherné příklady nesmyslného vedení koncertů jsou ty, na které jsem ve svých dřívějších reportech již upozorňoval – nemyslete si, že si stoupnete s pivem před stage a zapomeňte na to, že pro davy fanoušků bude otevřeno více dveří při odchodu, abyste se dostali rychle ven. Neexistuje!

Tato nedořešená strategie pořadatele může také za to, že vám nemohu přinést report o, již zmíněné, předskokanské kapele Uncle Acid & The Deadbeats, protože většinu jejich krátkého setu jsem strávil znovu před vstupem do haly a konec jsem slyšel pouze v tlumených ozvěnách. Nicméně jsem rozpoznal skladbu Over & Over Again a znělo to opravdu dobře. Více ale pro vás bohužel o této slibné kapele vypovědět nemohu. Víte, komu děkovat.

To, kvůli čemu jsme se ale všichni v pátek do haly vypravili, bylo ono kouzlo. Magie kapely, jež nemá v dnešním hudebním světě obdoby! Black Sabbath na to vlítli vskutku velice zostra. Jako první flák na talíři do nás kapela napumpovala, podle mého, jeden z nejlepších songů o válce vůbec, War Pigs. Během večera zazněly třeba i Black Sabbath, Iron Man, God Is Dead?, Dirty Woman, při níž bylo promítáno video s vnadnými ženami, což ocenila zvláště mužská část publika, úderka Children Of The Grave nebo závěrečný přídavek Paranoid.

Set začal zhruba ve 21:00 a trval úžasné dvě hodiny, po nichž se ale Ozzy netvářil vůbec unaveně, zato diváci se zdáli být vyčerpaní, což Prince temnot pochopitelně štvalo. Sice všem nám říkal: „Love you all,“ ale spíše jiné slovo se schovávalo za slovesem miluji. Nasvědčovaly tomu i průpovídky mezi Ozzym a neuvěřitelným kytarovým mágem, Tonym Iommim. Mimochodem, zdálo se, že když měl Iommi sólo, trošku kradl pozornost od královského postu Ozzymu. Ozzy se totiž snažil všechny rozskákat a roztleskat, ale všichni byli udiveni kytarovými zkušenostmi Tonyho. Co se týče Geezera Butlera, tak tento muž nemá zaručeně coby basový kytarista na světě konkurenci. Jeho styl bude dávat směr budoucím hudebníkům ještě dlouho a dlouho po jeho smrti. Jeho prstoklad i preciznost dosahují neuvěřitelných rozměrů a imaginací.

Takže závěr je více než jasný. Black Sabbath potvrzují, že láska k muzice je silnější než věk nebo spokojené či nespokojené reakce, protože hudba je nekonečná jízda na vesmírné dráze a s více než velkou radostí bych je určitě rád viděl brzy znovu. Jen tedy doufám, že to už nebude v pražské O2 Areně.

Foto: Karel Šanda

< Předchozí		Další >