Letopočet letošního roku je zakončen číslem čtyři a to znamená, že je opět celý rok věnován české hudbě. Tato tradice se datuje již od roku 1924, protože právě na tu čtyřku připadá celá řada významných výročí českých osobností. Jména Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů či Josefa Suka mají stále vysoký kredit ve světě. A u nás se nezapomíná na Bedřicha Smetanu. 

 

Oficiální zahájení Roku české hudby bylo na Nový rok v pražském Rudolfinu koncertem České filharmonie, provedením Dvořákových Písní milostných v orchestrální podobě, což bylo světovou premiérou. Na koncertě vystoupila i Magdalena Kožená, která se stala patronkou Roku české hudby společně se Sirem Simonem Rattiem. Čestným prezidentem celé akce se stal Jiří Bělohlávek a politickou záštitu poskytl prezident republiky Miloš Zeman. Je připraveno na osm set různých akcí (z toho tři sta v zahraničí) a to nejen hudební, ale i divadelní a baletní vystoupení, výstavy i festivaly. Národní galerie chystá výstavu pět století hudby ve výtvarném umění (např. Mánes, Filla, Kupka), výstavu připravuje i České muzeum hudby. Český rok hudby zahrnuje životní výročí na osm desítek hudebních skladatelů, teoretiků i institucí, známých a připomene i méně známé. 

Galakoncert v Praze 17. prosince Rok české hudby zakončí. 

Není v našich silách upozornit na všechny akce, které se letos budou konat, ale pokusíme se přiblížit vám na našich stránkách měsíčně alespoň některá důležitá výročí. 

V měsíci lednu začneme tím nejstarším narozením. 450 let uplynulo od narození Kryštofa Haranta z Polžic, šlechtice, cestovatele, diplomata a spisovatele. Málo se už ví, že byl také hudební skladatel renesanční hudby. Z jeho tvorby se dochovaly pouze čtyři skladby a Qui confidont in domino z roku 1598 tvořila přílohu jeho pro veřejnost nejznámějšího cestopisu. A z hodin dějepisu si pamatujeme, že patřil k 27 pánům popravených v roce 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. 

Josefa Suka, skladatele, houslistu, zakladatele Českého kvarteta, které svou vysokou uměleckou úrovní získalo věhlas po celém světě, není nutno zvlášť představovat. Od jeho narození uplynulo 140 let, byl žákem a později i zetěm Antonína Dvořáka, což se projevilo i na jeho tvorbě. 

Před 120 lety se narodil Miloš Šafránek, hudební spisovatel a diplomat ve Francii, kde prosazoval českou kulturu. Byl přítelem Bohuslava Martinů, kterému pomohl se prosadit v USA, napsal o jeho činnosti mnoho článků a jeho první životopis. Uspořádal a vydal literární odkaz v knize Bohuslav Martinů – Domov, hudba a svět. Podílel se na založení Divadla hudby v Praze. 

110 let uplynulo od narození Theodora Schaefera, hudebního skladatele a pedagoga. Od 4 let hrál na housle a brzy začal komponovat. Studoval skladbu a dirigování v Brně a v Praze. Přes hudební školu v Kutné Hoře se vrací do Brna, kde se stal profesorem hudební teorie a kompozice. Mezi jeho žáky patřila i skladatelka Vítězslava Kaprálová, jejíž skladby během války ukrýval. Skládal orchestrální, komorní i vokální skladby a také hudbu pro divadelní představení. Věnoval se i organizační činnosti a popularizaci hudby. Byl také první předsedou výboru při organizování Mezinárodního hudebního festivalu v Brně. 

Ostravský rodák Rudolf Kubín, od jehož narození uplynulo 105 let, byl violoncellista, hudební skladatel a rozhlasový hudební režisér. Mimo studií v Praze a účinkování v Pražském rozhlasovém orchestru byl věren svému rodnému městu. Za svůj život zkomponoval na tři sta skladeb a získal  uznání u odborné kritiky. Shromažďoval a aranžoval beskydský a hlavně havířský folklor pro různé sbory. Široký ohlas u obecenstva získala jeho opereta Děvčátko z kolonie na libreto Václava Rumla a Vladimíra Poláčka o havířské kapele. Řada písní z ní zlidověla a ústřední melodií hraje dodnes zvonkohra na staré ostravské radnici. Podílel se na vzniku Vyšší hudebně-pedagogické školy i na vzniku Ostravského symfonického orchestru. 

85 let uplynulo od narození Petra Ebena, varhaníka a skladatele, jehož tvorba zasahuje do všech žánrů. Působil i jako klavírní korepetitor a byl mistr v registraci varhan, což je zvláštní alchymie, jak použít a zkombinovat rejstříky tak, aby zněly dokonale. Složil přes 200 skladeb, poslední dobou se věnoval zejména hudbě duchovní. Jeho první Koncert pro varhany a orchestr Symphonia Gregoriana byl letos uveden po 60 letech v Obecním domě v Praze. A jeho skladby se uvádí nejen v Evropě, ale také v zámoří. Stal se i nositelem francouzského titulu Rytíř umění a písemnictví i čestným předsedou Společnosti pro duchovní hudbu. Mezinárodní varhanní soutěž v Opavě nese od roku 2004 jeho jméno. Se svým synem Markem se podílel na realizaci projektu Elce Pelce a Labyrint světa a ráj srdce. 

Osmdesáté narozeniny už neoslaví Eva Olmerová, svérázná zpěvačka šansonu a jazzu, která byla považována za jazzový klenot. Svůj talent obětovala démonu alkoholu . 

Do hudebního nebe před 45 lety odešel Ladislav Vycpálek, pokračovatel v rodinné hudební tradici, který již od čtyř let hrál na housle a klavír. Jako skladatel zhudebňoval nejen své texty. V Univerzitní knihovně v Praze se podílel a dlouhá léta i vedl hudební oddělení. Hrál na violu a stále studoval skladbu. Věnoval se organizační činnosti, byl členem České akademie věd a umění (1924), vedoucí Umělecké besedy a stále pilně komponoval orchestrální, komorní, klavírní skladby, ale i kantáty a písně. Věnoval se i skladbám pro sbory. 

Ve stejném roce odešel i Jaroslav Křička, dirigent, organizátor, pedagog, publicista, skladatel a sbormistr Hlaholu. Jeho skladatelské začátky ovlivnil pobyt v Rusku. Na pražské konzervatoři byl profesorem skladby a později i rektorem. Dokázal obsáhnout všechny hudební druhy a žánry písně, symfonie, opery i filmovou hudbu.

50 výročí patří Janu Rychlíku, skladateli zejména jazzu, jehož kompozice byly v neoklasicistickém stylu. Věnoval se hudbě k filmům – Limonádový Joe, Hudba z Marsu či Stvoření světa. V orchestru Karla Vlacha hrál na bicí nástroje. 

Otakar Ševčík odešel před 80 lety. Byl vynikajícím houslistou a zakladatelem novodobé výuky hraní na housle. Jako pedagog působil v Charkově, Praze, Vídni i v USA a stal se tak světovým učitelem houslistů. Na většině konzervatoří po celém světě se stále uplatňuje jeho výuka. 

Autorem převážně chrámové tvorby, od jehož úmrtí uplynulo 240 let, byl František Ignác Tůma. Jeho meditativní ráz v barokní kompozici nepatří mezi často hrané, ale skládal sonáty a symfonie, v nichž se hlásil k nastupujícímu klasicismu. Jako dvorní kapelník a skladatel působil u hraběte Kinského, později ve Vídni působil u císařovny Alžběty. Po její smrti odchází do důchodu, věnuje se skladbě a vyučování hudby v klášterech. 

Významné jubileum 60 let má Janáčkova filharmonie v Ostravě. Již krátce po svém vzniku si získala publikum nejen u nás, ale i v zahraničí a zařadila se mezi přední česká symfonická tělesa. Propaguje nejen české skladatele Janáčka, Dvořáka, Smetanu a Martinů, ale také další velikány světové hudby.  Na svých koncertech uvádí i mladé skladatele z celého světa. Významná je také spolupráce s umělci světových jmen, jak z řad dirigentů, sólových hudebníků tak zpěváků. 

Prameny: ministerstvo kultury ČR a Wikipedie

< Předchozí		Další >