Mimetičtí hadi - recenze
Banner

Mimetičtí hadi - recenze

Mimeticti hadi 200Povídkový soubor Evy Hölzelové s názvem „Mimetičtí hadi“ je klasický příklad knihy z kategorie „na dovolenou“. Chcete-li čtivý, nenáročný text plný zvláštních, ale vždy tak nějak povědomých postaviček, sáhněte po tomto titulu.

 


Kdo zná autorčin rukopis, nebude zklamán, „Mimetičtí hadi“ do její tvorby zapadají jako dílek skládačky. Proud textu vás unáší zápletkami, které jsou nejen zábavné, ale zároveň také ironizují skutečnost kolem nás. Někdy jsem při čtení měla dojem, že mě ten proud unáší trochu rychleji, než bych chtěla. Knihu jsem tak přečetla jedním dechem a byla jsem z textu příhodně „vyklopena“ – povídkou o sjíždění rozvodněné řeky. Povídky jsou však pro rychlé tempo stvořeny, snad krom „Pana Broučka“ a „Sochy svatého Šebestiána“, jež v sobě kumulují více melancholie až tísnivosti, než je pro sbírku charakteristické.

Mimeticti hadi
Kniha je vyvážená. Jsou v ní jak místa, jež vás rozesmějí, tak i taková, která vás až zarazí na místě svou náhlou konfrontací s realitou postav, které ji prožívají.

Zastavme se ještě krátce u postav jako takových. Takřka každá je nějakým způsobem výrazná, ať svým způsobem života (muž chovající mimetické, tedy stejně vypadající, avšak odlišné druhy hadů) nebo tím, co prožívají (pár starající se o podivnou neznámou rostlinu). Většinou však reagují na skutečnost zvláštně. Nechávají se velmi často svést na falešnou stopu nebo za správné považují něco jiného, než byste od běžných postav očekávali. Anebo, jako v případě vodácké povídky „Dráchov nebrat!“, se situace obrací. Takřka nezkušení vodáci vzdor strachu z prakticky nesjízdné řeky pokračují dál a dál po proudu, ač by se ve skutečném světě obrátili na podpatku a při pohledu na vodu vařící se v peřejích jeli domů.

Je takovéto chování promyšleným záměrem, který nám má sdělit cosi hlubšího o tom, jak se my sami stavíme k situacím, jež nás potkávají? Má název souboru „Mimetičtí hadi“ odkazovat na to, že dvě podobně vypadající situace nemusejí vždy být obě stejné a v jedné by možná bylo nasnadě se bát trochu více? Nebo jde jen o pouhou povídkovou nadsázku, aby došlo častěji k humornějším situacím? Rozhodnutí už nechám na čtenářích. Jisté však je, že se u této knihy určitě nudit nebudete.

( 1 hlas )


 

Rozhovor

Dramaturg festivalu Contempuls: „Zajímavé věci se dějí pořád, ale nejzajímavější jsou ty koncerty“

unnamedNěkolik otázek jsme položili dramaturgu festivalu současné komponované hudby Contempuls Petru Baklovi. Ten nám prozradil zajímavosti o koncertech, ale také o práci dramaturga obecně. Festival Contempuls se koná 21., 2...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Zchlaďte se krimi z Aljašky

chladny den pro vrazdu 200V Mystery Pressu vydali severskou krimi, ne však ze Skandinávie, jak bývá zvykem, ale z Aljašky. Jmenuje se Chladný den pro vraždu a napsala ji Dana Stabenow.

 

...

Literatura

Ukulele jam, válka očima dospívajícího dítěte

ukulele jam perex
Pamatujete si na kazety v kazeťáku? Devadesátá léta, která byla těsně před těmi tanečními zlatými devadesátkami? Už do téhle doby je situována předchozí kniha z Arga, Abych přežila, ze Severní Koreje, a pokud si dobře vzpomínáte...

Divadlo

Studio Hrdinů předvede Sněhurku

snehurka 200Ve svém (post-pohádkovém) dramatu „SněhurkaRobert Walser rozvíjí komplexní usmiřovací fantazie, které vedou ke kolektivnímu vytěsnění traumatu Sněhurky, myslivce a královny. Otrávené jablko a 7 trpaslíků poté...

Film

Cobain – člen Klubu 27

cobain uvodkaKurt Cobain, rocková legenda, která patří do slavného Klubu 27 (Forever 27 Club), po boku Jimiho Hendrixe nebo Amy Winehouse a dalších. Mluvčí jedné generace – pozice, o kterou Cobain nikdy nestál. V novém dokumentu se otevírají dosud zamkn...