Reklama
Banner

Jak se žilo na černé listině

Email Tisk

cerne 200Na přelomu 40. a 50. let, kdy naplno hořela studená válka, se v USA rozpoutal hon na komunisty, prý ohrožující americkou bezpečnost, z pohledu postižených připomínající dávné pronásledování čarodějnic. Počínání "vrchního inkvizitora" senátora McCarthyho, vyhovující antikomunistickému smýšlení takzvaně spořádaného obyvatelstva, uvrhlo do soukolí podezírání a bojkotu každého, kdo se ocitl v podezření, že by mohl mít blízko k levicovým postojům. Snadno se k nim mohli lidé propracovat během ničivé hospodářské krize či následné druhé světové války, kdy Amerika byla spojencem bolševického Ruska (a odrazilo se to rovněž v tehdy natáčených filmech). Daniel Srch se v knize Na černé listině ovšem zabývá vyšetřováním, vězněním i zavrhováním těch filmařů, kteří se ke komunistické víře - zpravidla v ostře stalinském nálevu - skutečně hlásili.

 

 

 

Podtitul knihy Hollywoodští rudí a hony na čarodějnice v americkém filmovém průmyslu (1947-1960) vcelku přesně odpovídá tomu, o čem autor zasvěceně i poutavě pojednává. Nejprve Srch osvětluje historické pozadí, zkoumá dobové kontexty. Přibližuje pnutí v americké komunistické straně, upozorňuje na špionážní aféry, v některých případech vrcholící trestem smrti (manželé Rosenbergovi odsouzení za předávání tajených jaderných informací Sovětskému svazu).

Zamýšlí se nad dopadem protikomunistického šílení v USA a represemi v komunistickém systému, které byly nesrovnatelně brutálnější. Americké umělce, kteří se netajili svým "neamerickým" smýšlením, aniž by si sebeméně připustili hrůzy bolševismu, postihl zpravidla "jen" zákaz povolání, takže jim nezbylo, než aby pracovali na cizí jméno, pokud se své profesi chtěli dál věnovat. Svým způsobem to připomíná "pokrývání" z dob československé normalizace, kdy docházelo k obdobným případům, zakázaní autoři také psali pod jménem někoho, kdo cenzuře nevadil.

Zavržení umělci - pověstná hollywoodská desítka - hlásící se ke komunismu (a patřili mezi ně přední spisovatelé, scenáristé i režiséři) reagovali na svou situaci rozdílně: někteří hledali práci v Evropě (Jules Dassin, Joseph Losey), jiní vytrvali ve vlasti (Herbert Biberman), odhodlaní všem navzdory natočit film podle vlastních představ. Složitý vznik i šíření jednoho z takových děl Srch líčí jako svého druhu dokladový případ. Zmiňuje jak ty, kteří ve svém odporu vytrvali, tak jedince, kteří nátlaku podlehli a udávali (režisér Elia Kazan). Odhaduje, že počet lidí z filmového průmyslu, kteří se ocitli na "černé listině", se pohyboval kolem tří set.

cerne 1

 

Záhy se ukázalo, že leckteří zavrženci (např. scenáristé Dalton Trumbo nebo Carl Foreman) patřili ke špičkovým profesionálům, takže několikrát došlo k absurdní situaci, když při předávání Oscarů byla oceněna fiktivní osobnost, za níž se skutečný autor skrýval - a tudíž sošku nemohl nikdo převzít. K prolamování zákazů docházelo postupně: jen váhavě producenti zveřejňovali, kdo doopravdy napsal scénáře k mimořádně ceněným filmům jako Most přes řeku Kwai, Exodus nebo Spartakus.

Na vážný neduh zajisté pozoruhodného a informačně důkladného pojednání, které pracuje s olbřímím množstvím archivních materiálů a snaží se postihnout náhledy obou stran, však upozornit musím. Ačkoli občas probleskne i český titul amerického filmu (konkrétně krátkého dokumentu Hollywoodská desítka), ve většině případů se Srch neobtěžuje zjistit si, pod jakým názvem se dané dílo u nás uvádělo. Takže vyvzdorované Bibermanovo sociální dílo Salt of the Earth (1953), kterému věnuje rozsáhlou kapitolu, se promítalo jako Sůl země. Pozdější kritické průhledy na antikomunistickou hysterii jsme také viděli: k nejznámějším patří Chaplinova satira Král v New Yorku (A King in New York, 1957), Pollackovo melodrama Takoví jsme byli (The Way We Were, 1973) a zejména Rittova hořká komedie s Woody Allenem Na černé listině (The Front, 1976).

cerne 2

 

Srchova práce není prvním v tuzemsku vydaným textem o daném tématu. Dotkla se jej také Jindřiška Bláhová ve své anglicky psané disertaci. Rovněž vyšly přeložené práce: např. Hon na čarodějnice 1947-1957 od Marie-France Toinetové. Za bývalého režimu byly vydány knihy napsané postiženými, Lawsonův Film v boji idejí a Coleův Rudý z Hollywoodu. Srchův spis, na němž je patrné, že autorem je obecný historik, a nikoli filmový odborník, se vyhýbá jednostrannému či zaujatému pohledu, i když v posledku uznává, že jakkoli vážně chybující zřízení USA pořád představuje lepší variantu než sebesvůdnější utopie, která prozatím měla pokaždé blíž k pozemskému peklu než k slibovanému ráji.


Daniel Srch: Na černé listině. Hollywoodští rudí a hony na čarodějnice v americkém filmovém průmyslu (1947-1960).
Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2015.
298 stran

Hodnocení: 90%

Foto: kniha, www.austinfilm.org      www.nypost.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 20

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

O lásce, o mužích a o šatech

trimetryvasne perNebylo vždy snadné vynikat svým vzhledem mezi všemi vrstevníky, potýkat se s prvními láskami a přitom se ještě starat o to, jestli jsou zrovna tyhle šaty dost dlouhé na to, aby zakryly širší stehna! Ale nakonec přišla na to, že ke svém...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Batman a syn

batman a syn 200Jak to asi dopadne, když se na scéně vynoří Batmanův ztracený synek a rozpoutá tu pravou apokalypsu? Batman a syn vás přesvědčí o tom, že rodinné problémy v podání známých superhrdinů nabírají poněkud divočejší obrátky. N...

Divadlo

Gazdova krv vás dostane korektními i nekorektními vtipy

altDivadelní festival Střetnutí Stretnutie zahájila hra Gazdova krv, ve které excelovala tvář festivalu Szidi Tobias a nejen ona.

 

...

Film

Mladí ostravští umělci natočili film. Veřejnost žádají o podporu

ostravica 200Prostory bývalého módního domu Ostravica – Textilia se na konci května proměnily ve filmový ateliér. Někdejšímu skvostu mezi prvorepublikovými obchodními domy vdechli nový život ostravští tanečníci z MOVE Dance Company spolu se studenty Jan...