Štěpán Kopřiva na mě v české moderní literární tvorbě působí docela jako chameleón- nejen že překládá z angličtiny, píše kvalitní řežby a scifárny, ale i fantasy, nyní se dokonce pustil do boje s detektivkou. Jak dopadl jeho nejnovější počin, detektivka ze současné Prahy s názvem Rychlopalba?
Detektivnímu žánru příliš neholduji, tedy až na čestné výjimky (Lehane, Bruen, Červenák, Granhus). Proč? Nemůžu vystát prvoplánovitou nalajnovanou formu a zejména hlavního hrdinu, který bývá často prezentován jako někdo mezi bezchybným všeználkem a polobohem. I proto mě Rychlopalba oslovila – hrdina se sice snaží, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost - je tedy morálně na výši - avšak prostředky užité k tomuto cíli už tak etické a morální nejsou.
Nechci rozpitvávat a řešit žánr detektivky jako takový, jelikož zastávám názor, že pro každého čtenáře je přístup k tomuto žánru individuální. Rychlopalbu bych klasifikovala jako temný moderní detektivní příběh. Neonoir je pro mě jen další fajnová škatulka. Ale co člověk, to názor.
Kopřiva opět ukazuje různorodost a nemůžu si pomoct, ale považuji ho vpravdě za renesančního autora. Jeho tvorbu sleduji již řadu let a tímto kriminálním románem má u mě další body navíc. Navíc je pro mě po přehláškovaném Aktivním olovu příjemné vidět, že humor a specifický cynický pohled na svět je stále jasně daný, i když ne zas tolik v popředí.
Mezi hlavní přednosti Rychlopalby bezesporu patří její mistrovské zpracování. Obávala jsem se, že příběh z policejního prostředí bude působit vyumělkovaně a nepatřičně – že z celého příběhu vznikne za vlasy přitažený kýč. Opak je ale pravdou; atmosféra i zápletka působí organicky a hlavně uvěřitelně. Podobně mě uchvátila i forma vyprávění, rozdělení do kapitol.
Střípky věcí, událostí a popisů, které jsem nečekala a které mě překvapily: policejní služba ze života, autentické prostředí posiloven, čestná zmínka o francouzském buldočkovi, závislost na redbullech (nebo čirý product placement?), nezapomenutelný fanoušek Milušky Šplechtové a negativní názor na Pražáky.
Přijde mi zajímavé, jak se české literární podhoubí mění a jak mnoho autorů začalo holdovat detektivním románům - za všechny uvedu historické detektivní příběhy Juraje Červenáka. K radosti by mi stačilo, aby se Kopřiva rozhodl vydat další detektivku, od které se až do přečtení do dvou ráno neodtrhnu. Pokud chcete zakusit fiktivní moderní policejní svět a úskalí vyšetřování temného zločinu, směle se do Rychlopalby pusťte. Nemluvě o tom, že čtenářům Kopřivy tento klenot v knihovně samozřejmě nesmí chybět!
Název: Rychlopalba
Autor: Štěpán Kopřiva
Žánr: detektivka
Nakladatelství: Crew
Rok vydání: 2015, pevná vazba
Počet stran: 376
Hodnocení: 99 %
| < Předchozí | Další > |
|---|