Reklama
Banner
Banner

Ten, kdo odešel

Email Tisk

Ten kdo odesel 200„Po přečtení této knihy už pro vás Facebook nikdy nebude tím, co dřív“ – to je ústřední myšlenka knihy Ten, kdo odešel, kterou jsem zhltla za tři večery. Jako by mi připomínala můj vlastní příběh. Vlastně – ne jako by. Hlavní hrdinka Molly (stejně jako já) zažila něco, co jí rozhodně klidu nepřidalo a určitě ji to neobohatilo. A i kdyby možná ano, určitě z toho vůbec nebyla šťastná. Stejně jako já.

Britská autorka Lucy Dawson tak úplně nezapadá do skupiny autorek, které píšou oddychové romány protkané romantikou, u nichž si se sklenkou vína nebo šálkem kávy odpočinete. Přiznám se, že jsem trochu lechtivé romantiky čekala, ale žádné jsem se nedočkala. Žádná něha, žádný zamilovaný příběh. Ne, že bych byla zklamaná, naopak, život přeci není jen růžový a každý z nás ho žije po svém. Chtěla jsem se dozvědět, jaký život žije právě tahle Molly. Příběh měl spád a opravdu ani chvíli jsem se nenudila. Ale už v polovině knihy jsem si přála, ať už to skončí. Ne kniha, ale to, co ta žena prožívala. „Lucyini hrdinové zažívají věci, které se můžou přihodit každému z nás,“ přečetla jsem si na zadní záložce. „Stačí však docela málo a zprvu banální situace se zamotá do neřešitelné změti.“ A to se teda zamotala.

Na přední záložce jsem si přečetla, že hlavní hrdinka románu nechce nic měnit a naopak chce, aby všechno zůstalo tak, jak je. Její manžel Jack (a tady jsem chvíli tápala, neboť její manžel se jmenuje Dan, ale drobná chyba se odpouští) má jiný názor. A protože jsou milující pár, jistě najdou řešení. Byli by ho bývali našli dřív, nebýt jednoho neuváženého činu Molly. Ve slabé chvilce, z blíže nevyjasněných příčin, poslala svému bývalému příteli zprávu do facebookové schránky. V té vteřině, kdy stiskla Odeslat, toho litovala. Ale není cesty zpět. Ach, ta zpropadená sociální síť. Umí pomoci, ovšem umí i ublížit, zkomplikovat život a dovést člověka až na samé dno.

Stačila jedna nevinná zpráva a Molly měla rázem ze života peklo. Zprvu se to ani nezdálo. Jedna krátká a dočista nezávazná zpráva. O tom, jaký roztočí kolotoč, neměla Molly nejmenší představu. Z tenké nitky se začala splétat pavučina a z té nebylo cesty ven. Říkala jsem si, proč to ta hloupá holka udělala. Proč takhle bezhlavě provokovala a zbytečně riskovala. Nakonec byla ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. Mohlo to všechno ale taky dopadnout mnohem hůř. Já vím, že nejsem příliš konkrétní, ale já ani nemohu, protože tohle si musíte přečíst celé a vnímat ty souvislosti, aniž byste věděli, o čem je řeč. Kdyby mi to někdo vyprávěl, klepala bych si na čelo, jak je to celé absurdní. Ale když jsem to četla, třásla jsem se a dlaně mi vlhly potem, protože jsem s Molly prožila její příběh.

Ten kdo odesel

A proč jsem na začátku říkala, že mi připomínal můj vlastní příběh? Taky mám zkušenost s tím, jak může být Facebook nebezpečný. Taky jsem měla strach, když jsem četla na veřejné zdi útočné a pomlouvačné zprávy na moji osobu od člověka, kterému jsem věřila a kterému jsem se svěřila se spoustou věcí. Jeden den jsem byla milovaná a druhý den jsem měla strach o život svůj a svých bližních. Ale nechci, aby to vyznělo tak, že sociální sítě jsou jen špatné a nebezpečné. Sociální síť je pouze nástroj, jeden z těch moderních a novodobých, třeba mi dáte za pravdu. A my, lidé, ho ovládáme. A jen na nás samotných záleží, jak ho využijeme. Zda ku prospěchu, nebo k ublížení (si). Proto bychom měli včas zvážit, co a v jaké míře zveřejníme, protože na tom přímo úměrně závisí, koho a jak blízko si k sobě pustíme.

Naše Molly prožila svůj příběh, na který budu jistě dlouho vzpomínat. Díky tomu, že má kolem sebe lidi, kteří ji milují, ctí ji a věří jí, se rány jistě časem zahojí. Ale taky nemusela mít takové štěstí a mohlo to všechno dopadnout jinak. Ale to už jsem říkala. Jestli máte rádi horory, napětí a strašidelné příběhy, trochu hlouposti i absurdity, tak tenhle skvost z nakladatelství Domino byste určitě neměli minout bez povšimnutí.        

Název: Ten, kdo odešel
Autor: Lucy Dawson
Žánr: beletrie pro dospělé
Z anglického originálu přeložila: Dita Kelbelová
Odpovědná redaktorka: Karin Lednická
Jazyková redaktorka: Lenka Vymazalová
Korektura: Kateřina Žídková
Sazba písmem Minion Pro: Rajka Marišinská a Jiří Ryška
Ilustrace obálky: Denisa Jánská
Grafické zpracování obálky: Rajka Marišinská  
Vydalo: Nakladatelství DOMINO, Ostrava
Rok vydání: 2015, vydání první, vázaná
ISBN: 978-80-7498-067-1

www.dominoknihy.cz 
              


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Hledat

Mimísek 15

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Deník třídního otloukánka aneb Jak jsem zvítězil nad šikanou

Deniktridnihootloukanka perex"Pravidla, jimiž se řídí druhý stupeň základních škol, nám často zůstávají záhadou. Ale pro Erika Haskinse je to záhada, kterou potřebuje vyřešit a velmi rychle. Do šesté třídy to byl normální kluk, ale z nějak...

Nové komentáře

  • 09.06.2017 02:40
    Držte se ...
    Pane Juraji, Jsem ...
     
  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...

Facebook

Twitter


Literatura

Ve spárech madame gilotiny

marieantoinetta perexPryč jsou ty poklidné časy, kdy ve zbožné úctě provolával francouzský lid slávu svému milovanému panovníkovi Ludvíku XVI. a jeho ženě Marii Antoinettě. V roce 1789 totiž padají spolu s Bastilou i všechny zábrany a rozlícený dav...

Divadlo

Fringe festival mluví anglicky, ale oslovit dokáže každého

alt Fringe festival, který probíhá v těchto dnech na Malé Straně v Praze, je všechno, jen ne ”okrajová”, ”druhotná” záležitost, jak by se ostatně dal přeložit jeho název z angličtiny. Mladá a bohužel prozatím málo známá divadeln...

Film

Ivan Trojan se Ve stínu rozhodně neschová

ve stinu plakatBoj dobra proti zlu nebo, chcete-li, silného proti slabšímu tady byl vždy. Jsou to příběhy, které přitáhnou pozornost. Na druhou stranu jsou už ale více či méně předvídatelné. Stejné je to i s novým filmem Davida Ondříčka Ve stí...