Undergroundový básník J. E. Frič vydal na podzim loňského roku novou básnickou sbírku Jsi orkneyské víno a jiné básně (1996 - 2010). Nese stejné jméno jako deska, kterou v roce 2004 natočil s kapelou Čvachtavý lachtan. O své tvorbě sám tvrdí: Píše-li člověk poezii v padesáti, je to něco dočista jiného než v osmnácti. Je tam zkušenost, opakování, melancholie stíraného pelu motýlů je již dávno změněna v pach spáleniny z nočních můr...
Fričovy básně jsou poezií bez přizpůsobování. Jsou tokem myšlenek, prožitků, rozepsaných útržků. Vyobrazují filmový pás života, vzpomínek a obrazů. A k tomu orkneyské víno jako jakási metafora okoralosti života. Jako mimoděčný blesk touhy a naplnění. Koneckonců posoudit můžete sami:
Jsi orkneyské víno
I Skřípavé ticho zdí
žaluzie protažené mimo prostor a čas
jak skončils jak začals
lásku vyznávat barmanovi faktury z psychiatrické léčebny
básně na balicím papíru
jak uniknout chmurám
podoby anděla hledat
dohledávat v tichosti
peříčka zachytit
jak je ti když musíš znovu vstávat
ještě jednou
ještě dvakrát
jak je ti když tíseň v žaludku
v zrcadle zimnice
jsou snad v mém životě dva lidé?
jen pachuť po doutníku zůstala
Kenneth Patchen říká že básně jsou popelnice
do nichž odhazujeme svůj život
jak začneš
tak skončíš
turbulence hvězd
helikoptéry času
déšť neustává
voda s listí teče na plochu jezera
kapky se slévají v konkrétní vidinu
a milosrdenství Tvé je Pane nekonečné
to milosrdenství jež rozšiřuješ nad námi
nad hlavami schýlenými k hodinkám času
na konci stezky čekám celou věčnost
tvé ruce jsou zimou promodralé
lahvičku s tinkturou svíráš
jak dlouho ještě Pane?
není návratů
vrávoravě zraněným krokem
do temna posledního nástupiště
ale na kterou k čertu kolej
život vteřinami rozkrajovat
jak dlouho ještě Pane?
vědomí hrany probrušuje krystalkem soli
jak dlouho Pane ještě mě tu necháš?
nad ránem slyšívám chrapot chůze po řežavém uhlí
vůni dehtu podzimní v naší chudobné čtvrti
světa kde všechny čtvrti jsou chudobné
rozevřené hlubiny času při rvačkách v ulici
nůž otvírat uvnitř i vně
život na tenoučké niti roztetelený
byla sobota když můj otec umřel
na neděli měl v kalendáři napsán úklid
a dál už nic
život na vlečných lanech tažen smířlivě
míval jsem kdysi rád nápis Brouk a Babka
jméno obchodního domu v dětství
toužebných významů
kdesi daleko od reality
slova za životem dívám se jak dopíjíš čaj z velkého hrnku
tak pomalu jak děti dopíjejí
jednu takovou báseň napsat
v ozvěně slov Brouk a Babka
jako by mohlo být návratů
ponoření do těchže ponorných říček
s hlavatkami a s věky hlazenými oblázky
jméno domu s těžkými závěsy ve vchodu
barvy temné modři
za nimiž bylo tušit haldy exotických koberců
mezi zrcadly a visutými schodišti
s chromovaným zábradlím
jak zajímavá může být dnešní nuda
kde chybějí jména Brouk a Babka
poprvé a naposled slyšená
jako když dopíjíš dlouze a pomalu
zbytek čaje z květovaného hrnku
jako když mluvíš ztišeně zpod temných vlasů
když odcházíš pootevřenými dveřmi
do smutného světa
protože jak začals tak skončíš
jak orkneyské víno
mé okoralosti útočiště
k mému zahanbení a slabosti
ale ty Pane jsi orkneyské víno
navždy orkneyské víno
J. E. Frič (*14.8.1949) je vydavatel samizdatové literatury, zakladatel divadla Šlépěj v okně, který po revoluci inicioval vznik několika nakladatelství (Votobi a Vetus Via), kde vydával texty přátel (Jiřího Kuběny, Ivana Jirouse nebo Jakuba Demla). Založil několik výtvarných a poetických projektů. Inspirován knězem Romanem Guardinim začal vydávat vlastní časopis Potulný dělník, později pak poutní noviny Provodov. Doposud vydal několik knih básní (Kolotoče bílé hlasy, Houpací kůň šera a jiné básně) a tři CD čtení s různými hudebníky. V současné době žije v Brně.
Jsi orkneyské víno a jiné básně
Autor: Jaroslav Erik Frič
Žánr: poezie
Nakladatelství: Ears&Wind Records
Rok vydání: 2014
Počet stran: 61
Hodnocení: 95%
Foto: www.spodniproudy.cz/j-e-fric-jsi-orkneyske-vino-a-jine-basne/
| < Předchozí | Další > |
|---|