Reklama

Maturitní ples s hořkou příchutí

Email Tisk

svetlovetme 200O knize Najít světlo ve tmě jsem se dozvěděla na jednom semináři tvůrčího psaní, který vedla Michelle Losekoot. Naproti mně seděla usměvavá blondýnka s růžovým pruhem ve vlasech a vypadala, že je fakt v pohodě. Potom, když jsme se jeden po druhém představovali a měli se podělit o motivaci, proč jsme dorazili na kurz, přišla řada i na ni…“Jmenuji se Simona Vlková, moje dcera zemřela na maturitním plese a já o tom píšu knihu, protože bych to chtěla uvést na pravou míru…“

 

Zhruba tak nějak se nám Simona představila a já zůstala jak opařená. Už v té chvíli měla můj obdiv, jak to zvládá. Také mám dceru a živě jsem si vybavila, jak si svůj maturiťák užívala. Pro Simonu a její rodinu se velké těšení a radost změnily v tragédii a smutek. Jak to zvládají doopravdy? Nejen o tom je „Barči knížka“.

Smrt dítěte je pro rodiče bezesporu tím nejtěžším obdobím v jejich životě. V tomto případě se navíc objevilo podezření, že za tím vším stojí drogy a tak rodina musela čelit i velkému tlaku veřejnosti a médií. Simona Vlková se v knize otevřeně zpovídá ze svých pocitů a popisuje martýrium, které musela podstoupit za cílem očistit svou dceru. Úvod knihy je rekapitulací posledních okamžiků před tím, než se den D změnil v noční můru. Následují záznamy ze dnů těsně poté, mapující vývoj situace, kdy se všichni museli postupně vyrovnávat se ztrátou blízké osoby. Dny, týdny, měsíce – někdy je líp, jindy hůř. Pomáhají přátelé, rodina, ale nakonec si stejně musí člověk nějak pomoci sám, vyhrabat se z depresí a najít motivaci žít dál. Simona Vlková zvolila metodu, odpovídající jejímu naturelu – živelně se ze všeho vypsat, vykomunikovat. (více ZDE )

Svetlovetme1

Původní myšlenka individuální výpovědi se rozrostla o příběhy dalších lidí, kteří si prošli podobnou zkušeností. I díky tomu dostává čtenář šanci uvědomit si, jak absurdní jsou některá zažitá společenská pravidla a jak nevhodně se občas přistupuje k pozůstalým. Už jen samotná fráze ze smutečních obřadů „upřímnou soustrast“ nebo ono pověstné povzbuzení „drž se“! Vnímáte také tu trapnost? Výstižně to autorka shrnula v jedné z kapitol:

„Okolí za to taky nemůže, nikdo nás nenaučil, jak se máme chovat. Slova: Drž se! – jsou ta nejhorší, co znám. Čeho se mám držet? Tyče, židle, stolu, urny? Sebe? Sebe neexistuje, sebe si šlo svou vlastní cestou a chce sebe potkat. Možná. Taky možná, už sebe nechce vidět, to se totiž ještě neví.

Píšu tyto vzpomínky v červenci 2014, rok a kousek po odchodu Báry. Nejzvláštnější na té situaci je, že vycházíte po otřesu lidem vstříc. Lidem, které jste dlouho neviděli, s nimiž jste nemluvili, nechtěli je vidět. Učíte je, že na vás můžou mluvit, že se vás mohou zeptat, jak vám je. Že se můžou zeptat na úplně obyčejnou věc. Musíte okolo sebe to tabu rozehnat. A musíte to být vy. Pamatuju si, že nejhorší jsou jen pohledy, které vědí a mlčí. Nejsme nakažlivé, tohle se opravdu chytnout nedá. Potřebujeme mluvit a poslouchat, začínají nás zajímat příběhy ostatních. To je lepší, pokud ostatní mluví, můžeme mlčet, ale být součástí. Pokud vám někdo odejde, nemáte lepru.

Ale ten čas, co se nereálně vleče a reálně žije, je úplně jiný, než ten čas, který si žijete v sobě. Podle reálného času byste se po třech měsících mohli oklepat a žít dál. Opak je pravdou, začíná vám docházet, že vaše milovaná bytost opravdu nepřijde. A začíná to být stav, kdy si uvědomujete, že je to nevratné. První tři měsíce mě moje vlastní tělo chránilo, utvořilo mi bublinu, která si nic neuvědomovala. Teprve potom to přišlo a smetlo mě to. Smetlo mě to, když o tom okolí nevědělo.“


Autorčina snaha má dokonce další přesah. I díky ní bylo iniciováno setkání dvou žen, které přišly o dítě.  V červnu 2015 se v divadle Mana diskutovalo o tom, jak se podobné situace řeší u nás a jak v Dánsku. Simona Vlková má dar, strhnout lidi kolem sebe k tomu, aby dali průchod svým emocím, dokáže si najít čas a energii nejen k uskutečnění své vize, ale i na to, aby spoustu lidí vyslechla a pomohla jim objevit směr, kde mohou Najít světlo ve tmě.

Svetlovetme

Kniha je plná vkusných doprovodných ilustrací. Text je někdy poněkud zmatený, v některých pasážích jsem se lehce ztrácela, na druhou stranu právě tohle umocňuje autentický dojem z toho, co Simona prožívala, stejně tak střípky ze života rodiny a pár příhod s Bárou.

Ne každý dokáže akceptovat pohnutky k sepsání podobných počinů, objevují se i takové názory, že to je zbytečné rýpání se v otevřené ráně. Důležité však je, že někomu jinému to naopak může pomoci. A i kdyby ze tmy zasvítil jen jeden jediný paprsek, tak to stojí za to!

Najít světlo ve tmě/ Hledání cesty zpět do života po ztrátě blízké osoby
Autor:    Simona Vlková
Žánr:    česká próza
Nakladatelství: Fragment
Datum vydání: 27. 10. 2014
EAN:    9788025323489
Formát:165 x 235 mm vázaná s laminovaným potahem
Počet stran: 238

Hodnocení: 85 %

www.albatrosmedia.cz/najit-svetlo-ve-tme.html
www.fragment.cz/najit-svetlo-ve-tme/


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 20

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Norman a duchové: Harry Potter to není ani náhodou, ale nám to vadit nebude!

kniha norman a duchoveKniha od Elizabeth Cody Kimmelové vznikla podle scénáře Chrise Butlera k celovečernímu animovanému filmu ´Norman a duchové´. Zapracovali na něm známí tvůrci Koralíny, Mrtv...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Kouzelná Kytice Františka Bartoše

kytice 200U příležitosti realizace projektu Pocta Františku Bartošovi 2016 – 2017, který realizuje Krajská knihovna Františka Bartoše společně s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně, vydalo zmíněné muzeum reprint publikace Kytice, kterou z lidového básnictva n...

Divadlo

Tramtarie uvede Jedlíky čokolády od Davida Drábka

jedlici cokolady 200Jsou tři a jsou sestry, jako od Čechova. Valerie, Róza a Helena. První je agorafobička a již měsíce neopustila domov, druhá je díky své velkolepé nadváze upoutána na lůžko a třetí se zvládá starat o všechny a všechno, kromě sebe...

Film

Babovřesky vypráví o etapě české historie

babovresky 1Snímek Babovřesky (2013) je filmem populárního českého režiséra Zdeňka Trošky. Ten, tak jako vždycky, vsadil nejenom na osvědčené postupy a situace, ale zároveň i na trochu toho zajímavého podtextu. Lidé jsou...