Reklama
Banner

Katja Kettu: Porodní bába

Email Tisk

Porodni baba 200Má milá, máš „hřívu máš jak kobyla a stehna jak mladý hříbě“. Tak tato citace by mohla charakterizovat jeden extrém knihy. Naprosto živočišný, ale veskrze pozitivní. Na druhé straně pak je množství krutých syrových obrazů války probíhající na severním finském pobřeží v letech 1944 a 1945. Kam až je schopna dojít lidská krutost, jak je schopna ponížit ženu, pošpinit mužskou špínou a celý svět kolem zahalit do pláště strachu, hrůzy a naprosté beznaděje. Stejně jako vzpíná své ruce hlavní hrdinka této knihy k nebi, máte společně s ní chuť říci, že Bože, ty neexistuješ. Protože kdybys existoval, nikdy bys nedopustil, aby se dělo něco takového.


Této knize rezervujte svou duši


Tohle není vůbec kniha, kterou lážo plážo přečtete, odložíte a jdete si po svém. Mám dojem, že už i během svého čtení vás plně pohltí a tento dojem přetrvává i nějakou dobu po přečtení. Ovlivní duši a trvá dobu, než se začnete dívat kolem sebe zase normálníma očima. Nejde ji snad ani přečíst na jeden zátah, to by svého čtenáře stáhla do hlubin válečných hrůz a způsobila mu duševní otřes. Snad za to může mimořádný talent autorky, která spojila nejen bravurní slovosled, děj, časové linie a různé úhly pohledu (různé postavy i dopisy), ale vše ozvláštnila tím, co nejlépe umí – vložila do textu prvky z tvorby scénářů. Ona nepíše, ona vám vytváří před očima děj!


Děj uvěřitelný a brutálně ničící lidskou duši. Tohle je jedna z knih, která krvácejícím způsobem otvírá odvrácenou stránku lidskosti. Bezohlednou krutost, nad níž se nelze než zastavit a vydýchat to.

Porodni baba 1


Ukázka:


„Montja pokrčil rameny a zvedl lugera. Rukojeť mě zasáhla přímo do úst. Cítila jsem, že se mi zuby uvolnily, do krku vystříkla teplá a zpěněná tekutina chuti železitého piva. Nadechla jsem se nosem a okamžitě se vyzvracela. Hlavu mi trhnutím zvedli a já nevím, jestli ruka patřila Gödelovi nebo někomu z dozorců. Montja udeřil znovu a znovu. Vytřeštěné oko slunce nepřihlíželo, jak jsem se zhroutila na kolena na zledovatělou zem a Montja mi začal stříhat vlasy. Z pusy se valila krev. Stékala na zmrzlou zem a já pomyslela na to, že začal přicházet podzim, a krev byla jasně červená, a divila jsem se, kde Montja tak zničehonic vzal nůžky. Stačila jsem ještě pomyslet na to, jak jsi jednou opěvoval moje zuby, že jsou jako Boží kosti. Řekl jsi, že se pozná, že nejsem špatné rasy. Pak se zatmělo.
Když jsem se probudila, ležela jsem na rozkládacím lůžku v baráku operace Kravín. Jak dlouho jsem byla v bezvědomí, ví jen Bůh. Poslední vzpomínka jsou zablácené holínky vedle postele. Nevzpomínám si, komu patřily. Untovi, Iso-Lamperimu nebo někomu jinému.  Petrolejová lampa osvětlovala barák stejně jako předtím. U stropu někdo pověsil slaměnou ozdobu. Točila se v proudu vzduchu, pomalu, kolem dokola a dokola. Sledovala jsem její pohyb. Byla to krásná ozdoba, dvacet čtyři slaměných křížů
Začala jsem se opatrně dotýkat a prohmatávat tělo. Paže bolely. Sukně vyhrnutá do pasu a na stehnech něco lepkavého. Ale nepotratila jsem, to jsem cítila. V pološeru jsem se posadila a jazykem přejela dásně. Hrbolaté, citlivé jako natržené hlezno zajíce. Přední zub a několik stoliček pryč…“


Skryté děje, které tušíte pod dějem


Také je to jedna z mála knih, kde tušíte, sžíravě tušíte, pod dějem, který vám autorka vypisuje před oči, ještě několikero dalších dějů. Toužíte, víte, hmatatelně víte, že za hranicemi psaného se odehrává něco možná ještě krutějšího, ještě bolestivějšího. Máte chuť i strach tam nahlédnout, neustále se nad hlavními hrdiny vznáší jejich nevyřečená minulost, která má ale tak velké charisma, že ačkoliv se tam o ní rozhodně vše nedozvíte, táhnete si ji za každou postavou jako olověnou kouli plnou hnusu, bolesti, zrady nebo naopak následků lidské krutosti. Každý jako by tam byl poskvrněný buď tím, že se na něm někdo provinil nebo naopak on sám někomu krutě ublížil.


Rozuzlení příběhu dopisem z roku 2011 je potom třešničkou na dortu, malou úlevou, náplastí a chladivým obkladem na rány, které předchozí čtivo na duši čtenářově způsobilo.
Katja Kettu (nar. 1978)


Finská spisovatelka a animátorka vystudovala režii animovaných filmů na Akademii umění v Turku a finskou literaturu na univerzitě v Tampere. Nakonec oklikou přes Tallinn a Londýn skončila v Helsinkách, kde vyučuje scenáristiku, natáčí videoklipy a píše knihy.  V jejích příbězích se mísí krása s ošklivostí, vznešenost s nízkostí.  Osobitý jazyk jejích literárních děl čerpá ze severské vypravěčské tradice okořeněné magickým realismem.

Porodni baba 2


První kniha s názvem Sběratel smutků, rodinná sága o nápravě historické nespravedlnosti, jí vyšla v roce 2005. Následoval román Svářeč (2008) v němž se spojuje osud potopené lodi Estonia s příběhem muže z dálného severu.  Za svůj třetí román Porodní bába (2011) získala Katja Kettu významné finské literární ocenění, Runebergovu cenu. Příběh „nemožné lásky v nemožné době“ se stal pravou literární senzací, byl přeložen do osmnácti jazyků a do kin se chystá jeho filmová verze.  Zatím poslední kniha Katji Kettu, Sběratel dýmek (2013) je cyklus povídek, postavami volně provázaný s Porodní bábou.


Katja se považuje za komickou smolařku, feministku a člověka. Má ráda ticho a sní o tom, že se bude opět naplno věnovat štěstí svého psa.


Vydalo nakladatelství Argo, 2015


www.argo.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Metamorfózy ruské kultury


Pochopit duši ruského obra, tu současnou i tu minulou, to znamená stálou výzvu, snad již nenarušovanou odmítavými postoji ke všemu ruskému, jak to vypěstovala desetiletí komunistického režimu. Výtečnou příležitostí jsou průzkumy Alexandra M...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Peter Murphy: Sezona v pekle
ImageKritiky oceňovaný debut irského prozaika, hudebního publicisty a novináře Petera Murphyho Sezona v pekle, který loni vydalo nakladatelství Odeon v edici Světová knihovna, by neměl uniknout (ze...
Nová sezóna v Divadle Na Jezerce v českém stylu

200dicHned tři premiéry her českých autorů chystá na svoji již 11. sezónu Divadlo Na Jezerce. První z nich napsal speciálně pro tuto scénu režisér Arnošt Goldflam. Poutavý příběh z prostředí herecké kočovné společnosti nazval Komedianti a zkoušet jej s herci začí...

Platívalo, že životaschopná je jen naplánovaná kinematografie

naplanovana kinematografie academiaPo Hulíkově knize Kinematografie zapomnění, která mapovala dění na úsvitu normalizace, vydává nakladatelství Academia další obdobnou publikaci Naplánovan...

Alexandrovci v Praze odstartovali vánoční turné, přidalo se Sto cikánských houslí

alexandrovci 200V Praze odstartovalo vánoční turné originálního 120členného ruského armádního sboru Alexandrovci, který existuje již od roku 1928. Tipsport Arenou zněly šlágry jako Kalinka nebo Kaťuša, nechyběla taneční a sólová vyst...