Reklama
Banner

Nadčasový Malý princ v novém vydání

Email Tisk

Maly princ 200Máme doma tuhle knížku, kterou vydal Albatros v roce 2000, a jsou v ní autorovy ilustrace. Nyní se mi dostalo do ruky vydání z dílny Fragmentu a byla jsem zvědavá, jaký je mezi nimi rozdíl. Text je samosebou totožný, ale obrázky nejsou od Antoine de Saint Exupéryho, nýbrž od Heleny Zmatlíkové. Její děti s velkýma očima miluju už od doby, kdy jsem se poprvé setkala s malým Honzíkem a jeho kamarády z Koníkovic. A to jsem ještě neuměla ani trochu číst.

 

Kniha většího formátu o 55 stranách mě přivábila už z dálky svým obalem. Je vesele dětský, přestože Malý princ, podle mého názoru, až tak dětskou knížkou není. Autor se v úvodu dětem omlouvá, že knížku nevěnuje jim, nýbrž dospělému člověku, svému nejlepšímu příteli, který nemá lehký život a potřebuje moc utěšit. Ostatně: autor si může věnovat svoje dílo komu se mu zachce. Tak snad mu to děti prominou, i když to asi zprvu nebudou moc dobře chápat. Utvrdil mě o tom i fakt, že můj syn dostal tuhle knihu jako povinnou četbu a po první kapitole tápal. A tak ji čteme spolu. Já si vůbec myslím, že by tuhle krásnou a moudrou knihu neměly číst samy. Alespoň ne v útlém věku. Ti z vás, kdo jste ji četli, jistě víte, o čem mluvím.

„Když mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knížce o panenském pralese, která se jmenovala Prožité příběhy. Na obrázku byl hroznýš polykající šelmu….“ Tak začíná příběh o životě, pochopení, nepochopení, prohrách i vítězstvích, příběh o normálních věcech, které jsou při své jednoduchosti vlastně obrovsky složité. Mně to připomíná i to, že když někdo něco opravdu chce, jde za tím i přes odpor a nevůli druhých. Nic nedá na kritiku a odmítání a jde si svou cestou, ať je jakkoli strmá a hrbolatá.

Náš vypravěč je přesně takový. Putuje životem a ochutnává ho ze všech stran. Když mu bylo šest let, dospělí mu vzali iluzi, že se obrázkem dá vyjádřit leckdy mnohem víc, než slovy. Přestože kresbu opustil, stále ji však má v srdci a často se k ní vrací. Při cestování letadlem uvízne v poušti. Setkává se s malým človíčkem, který chce, aby mu namaloval beránka. Rozvíjí se rozhovor. Já v tom vidím širší souvislosti, než jen to, že se dva potkali a baví se o tom, co je právě teď. A při debatě nad podobou beránka se náš vypravěč seznamuje s malým princem. Pak se baví o tom, odkud kdo je, a i přesto, že na jasné otázky nepřichází jasná odpověď, jejich chápání překračuje pomyslnou hranici „tady a teď“. Rozumí si na vyšší úrovni. „Když jdeš pořád dopředu, daleko nedojdeš…“ řekl malý princ. A oba věděli, že je to pravda. Řeč se stále točila kolem toho beránka, který vlastně ani nebyl. Byla to jen jakási namalovaná bednička, o níž náš vypravěč princi řekl. „Tohle je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř.“ A v tu chvíli začala pracovat fantazie. Beránek tu byl, i když tu vlastně vůbec nebyl. Malý princ se bál, aby dokázal uspokojit jeho potřeby. Měl starost o jeho jídlo a o spánek, mluvil o něm tak opravdově, i když sám dobře věděl, že je to pouhá představa. A díky tomuhle beránkovi začal princ odkrývat tajemství svého života. Ti dva se bavili pouze na úrovni představ, ale tak vážně, jako by to byly hmotné věci. Malý princ se smál i plakal, radoval se, projevil obavu, lítost i zájem. Přesto, že byli jen oni dva, rozbité letadlo a širá poušť, měli kolem sebe barevný svět plný květin a hojnosti. Poznávali se víc a víc. Začali se chápat navzájem hlouběji. Ale čím víc toho chápali, tím víc měli pocit, že to skoro vůbec nechápou. Vyprávěli si o planetách a asteroidech, malý princ vyprávěl o životech tam, kdo tam žije, jaký kdo je a co dělá. Prožívali mnoho příběhů a poznávali mnoho nepoznaných věcí. A jeden druhého opravdu poznali.

Maly princ

A pak přišel den, kdy se museli a náš cestovatel se vrátil domů. Ale nebyl to ten, který se tenkrát vydal na cestu. Vrátil se jiný. Malý princ, ať už to byl kdokoli, mu vstoupil do života, prošel jím a zase ho opustil, ale jeho otisk už nikdy nikdo nevymaže.

Pro mě ale s koncem knihy konec knihy nepřišel. Spíš roztočil kolotoč myšlenek. Asi není na místě se o nich podrobně zmiňovat. Každý to může mít jiné. A já vím, že to každý má jiné. A proto si myslím, že tahle kniha je víc než pro děti spíš asi pro dospěláky. A je nás, jak těm našim capartům pomůžeme pochopit, oč tu vlastně běží.

Připadá mi, že nejsem příliš konkrétní. Ale to se tak někdy stane, že něco hmatatelného a naprosto konkrétního v nás vyvolá myšlenky, na které si sice nesáhneme, ale i při jejich neviditelnosti jim s naprostou jistotou rozumíme a je nám nad slunce jasné, že přesně tohle je ta správná cesta. Anebo naopak.

                                                            
Název: Malý princ
Autor: Anntoine de Saint – Exupéry
Žánr: Beletrie pro děti a mládež
Překlad: MgA. Helena Zmatlíková
Vydalo: Nakladatelství Fragment, s.r.o., Praha 4
Rok vydání: 2015, 2735. publikace, 1. vydání, vázaná
Počet stran:  55
ISBN: 978-80-253-2367-0

www.fragment.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 19

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Doreen Virtue: Andělské vedení

andelskevedeni perexHm, tak co říci o této knize jednou větou? Bůh a náš mimosmyslový svět nás neustále vede a autorka se nás naučí nebát se božského vedení. Věru, zajímavá kniha, která se svým způsobem dá číst i jako beletrie.

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Mezi řádky 1: Tommy Taylor a falešná identita

Tommy 200Dostal se mi do mých rukou další komiks. Po Želvách Ninja a dalších komiksech, recenzuji pro mě neznámé dílo. Dostali se ke mně autoři Mike Carey a Peter Gross. Napsali a nakreslili Mezi řádky – Tommy Taylor a falešná identita.  Autoři jsou už uzná...

Divadlo

Zlínský Tartuffe: Radovan Král v titulní roli nestárnoucí komedie

tartuffe 200Radovan Král, vítěz divácké ankety Aplaus 2016 v kategorii nejlepší herec loňské sezony Městského divadla Zlín, začal spolu s dalšími členy uměleckého souboru zkoušet novou inscenaci, nestárnoucí Molièrovu komedii Tartuffe v režii Pavla Kheka. P...

Film

Vyšla kniha o Zdivočelé zemi

zdivocela zeme pilatSeriál Zdivočelá země (1996-2012), jehož čtvrtou řadu nyní vysílá Česká televize, pokrývá celé poválečné období, některé jeho postavy v průběhu děje zestárnou bezmála o půl století. Vypráví ...