Dojemný příběh z prostředí druhé světové války

Email Tisk

Svetla 200Pulitzerovu cenu dostává vždy jeden opravdu výjimečný román. V letošním roce se jedná o knihu Jsou světla, která nevidíme od Anthonyho Doerra. Zasloužil si autor toto čestné ocenění?


Marie-Laure žije v Paříži společně se svým otcem, který je zaměstnán v Muzeu přírodní historie. Holčička v šesti letech oslepne, a proto se musí vyrovnávat s životem bez zraku. Otec se jí snaží pomoci vyrobením modelu jejich čtvrti. Díky tomu může sama putovat a najít cestu domů. Bohužel přichází další pohroma v podobě druhé světové války. Otec s dcerou prchají za strýcem, který jim poskytne azyl.


Osmiletý německý chlapec Werner Pfennig žije společně se svou sestrou v sirotčinci. Jednoho dne nachází na skládce porouchané rádio, které zázračně opravuje. Od té doby se postupně stane vyhlášeným místním opravářem a díky tomu zprovozní i rádio vysoce postavenému obyvateli. Ten ho doporučí na prestižní nacistickou školu. Tím mu zásadním způsobem změní život a posune ho do zcela jiných sfér.


Románů z prostředí druhé světové války už bylo sepsáno opravdu mnoho. Jedná se o velice vděčné téma, přestože tato doba patří mezi nejtemnější v dějinách lidstva. Čtenář od začátku sleduje dvě dějové linie dvou zcela odlišných lidí. Je opravdu zajímavé pozorovat zástupce obou stran, které tehdy stáli proti sobě. V průběhu celého příběhu není ani jeden z nich úplně šťastný. Na začátku musejí zažívat těžké zkoušky života. Marie-Laure se po okupaci navíc musí dát na útěk. Oproti tomu se k Wernerovi zdánlivě přiklání štěstí. Ale vše nemusí být takové, jak to na první pohled vypadá. Velice brzy zjišťuje, že se rozhodně nebude jednat o jednoduchou cestu. Poznává hodně přísný režim nacistických despotů a musí sledovat těžký osud svého kamaráda.

Svetla


Vedle této zápletky hraje velkou roli i diamant s názvem Moře plamenů. Ovlivňuje především dějovou linii Marie-Laury a jejího otce. Vnáší do celého příběhu i trochu nadpřirozena a mysteriózna. Nejsem si úplně jistý, že musel být do děje zařazen. V konečně fázi výrazně ovlivňuje chod některých věcí, ale opravdu to nešlo udělat jinak? Občas totiž může působit lehce rušivě u jinak velice dojemného vyprávění a posouvá ho do takřka nereálných vod. Samozřejmě vím, že nacisté měli oblibu i v této oblasti. Přesto mi to do celého konceptu příliš nezapadá.


Zajímavou částí je i výcvik chlapců v nacistické škole. Čtenář může sledovat velice drsný řád, který se nepáře ani s vlastními. Učitelé se především snaží dostat z hlav mladých lidí jejich rozum a nahradit ho slepou poslušností. Jakýkoliv vzdor je tvrdě trestán. Dokážu si živě představit, že nějak podobně se to skutečně odehrávalo.


Celá kniha přenáší na čtenáře velice smutné až depresivní pocity. Opravdu se nejednalo o jednoduchou dobu. Na druhou stranu potom zapůsobí občasné šťastné chvilky ještě silněji. Budete moci sledovat i známky odporu proti režimu a velikou statečnost některých lidí. I pohled na některé z nacistů je mírně odlišný. Neuvidíte jen samou krutost, jak jste zřejmě zvyklí. Dočkáte se i prozření a soucitu. To je opravdu méně obvyklá povaha u jinak nemilosrdných vrahů.  Asi každému musí být jasné, že všichni nepatřili do stejného pytle.

Dvě protilehlé dějové linie se na samotném závěru spojí. To čeká každý čtenář už od začátku. Přesto je vyvrcholení vytvořeno velice zajímavým i poučným způsobem. Rozkryje několik událostí, které byly naťuknuty už v průběhu čtení. Nakonec nám představí některé z hrdinů žijících dlouho po válce. Uskuteční se určitá dohra jejich osudů.


Román Jsou světla, která nevidíme je postaven především na velice dojemných okamžicích a takřka dokonalém představení hlavních hrdinů. Ústřední dvojice tvoří devadesát procent románu. Ostatní lidé i události jsou spíše doplňujícím faktorem. Tato kniha by se dala určitým způsobem přirovnat k válečným románům od Hemingwaye či Remarqua. Přináší kouzlo klasických románů v krásném jazyce a lehce modernějším hávu. Rozhodně si zaslouží všechny významné pocty a ceny, které v průběhu letošního i minulého roku získal.

Jsou světla, která nevidíme / All the Light We Cannot See
Autor: Anthony Doerr
Žánr: Román, Beletrie pro dospělé
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2015
Počet stran: 480
Hodnocení: 95 %


www.mobaknihy.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Z archivu...

Čtěte také...

Brambory na vloupačku potěší

bram 200Catharina Ingelman-Sundbergová napsala půvabnou krimikomedii určenou všem čtenářům, kteří mají rádi humor, detektivky, seniory a život vůbec. Přečetla jsem tuto knihu při čekání na jednotlivé kadeřnické úkony své zcela vytížené kadeřnice v tomto adventn...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Básně z jazzové dásně potěší

BasneJazz perexJana Koubková oslaví tento rok na konci října významné životní jubileum. Nejen proto vydalo nakladatelství Galén její v pořadí již třetí knížku (předchozí dvě jsou Recepty proti samotě a Zutí provádím s chutí).

Divadlo

Sto věží, dvakrát sto repríz. Ypsilonka uvede 220. reprízu Prahy stověžaté

prahasto perexDnes už kultovní inscenace pražské Ypsilonky Praha stověžatá slaví v úterý 25. února 220. reprízu. Inscenace měla premiéru 12. a 14. května 2000, a tak současně letos na jaře uplyne čtrnáct let od prvního uvedení.          

Film

Zlín Film festival, sekce Dny dánské kinematografie: Otevřená srdce

otevrena srdce200Zlínský filmový festival je primárně orientován na filmy pro dětského a dospívajícího diváka, zkrátka však nepřicházejí ani diváci, kteří již dětským a teenagerovským střevíčkům odrostli. Krom soutěžních sekcí hraných...