Adyashanti: Pád do milosti

Kultura21.cz

Adyashanti: Pád do milosti

Email Tisk

adya200Jestli hledáte poetickou knihu mezi duchovní literaturou na téma „Cesta k vnitřnímu probuzení“, pak právě tato, s pampeliškovým pápěříčkem na titulní straně, je ta pravá. Autor má zvláštní jméno, které znamená něco jako „prvotní mír“ a patrně něco z tohoto svého mediálního obrazu vtiskává i do svých děl. Pád do milosti je něžně psaná kniha o mnoha cestách ke stavu, kdy v sobě rozpustíme umanutost na názorech, životních postojích, minulosti a představách o sobě a kdovíčem ještě, co si říká ego, a dostaneme se do pěkného vyrovnaného stavu. Vlastně staneme někde přímo uprostřed přítomného okamžiku.

 


Není tak těžké se do tohoto stavu dostat jednorázově. Těžké je si tento stav udržovat víceméně setrvale a nastavit na něj svůj běžný život. To byly v této knize chvíle, kdy mi ten jinak velmi stylisticky vydařený text, trošku drhnul a vnitřně jsem se zlobila.
Jakobych tušila, že tudy vede cesta, ale autor tu buď předběhl dobu, nebo je celkově mimo, protože jeho myšlenky mají hloubku a jsou velmi pravdivé, ale jak je krucipísek jen zrealizovat ve všedním uspěchaném a naprosto zbytečném pachtění tady na tomto světě? Když jsem pak knihou procházela, docházely mi drobnosti, kterak být co nejvíce v souladu sám se sebou a přitom přežít i tohle zvláštní a nelogické bytí a svět, do kterého jsme se narodili… A odhaluje také velmi bolestivá místa našich CIVILIZOVANÝCH DUŠÍ.
„My ostatní se můžeme dívat na ty, kdo bojují  se závislostí, a myslet si: „Mě se to naštěstí netýká. Nejsem žádný alkoholik. A drogy také neberu.“ Jenže upřímně, skoro všichni jsme na něčem závislí – a droga, na kterou jsme si vypěstovali tu nejhlubší závislost, se jmenuje utrpení. To, bez čeho bychom chtěli být, je zároveň tím, na čem jsme závislí, a to je utrpení. Hodně lidí si to ani nepřipustí. Mnoho lidí ani nebude chtít vědět, že jsou závislí na utrpení. Když ale budete opravdu upřímní a všímaví, zjistíte, že spousta lidí vůbec netuší, jak bez utrpení žít. Netušíme, jak bychom spolu měli komunikovat, jak vůbec fungovat, co si počít s časem a energií, kdybychom netrpěli.
Jeden z nejdůležitějších kroků na cestě ke konci utrpení uděláme, když nám dojde, že hluboko uvnitř nás je něco, co vlastně chceme trpět, že nějaká část nás si v utrpení prakticky libuje. Jak už jsem se zmínil, částečně chceme trpět proto, že díky utrpení si kolem sebe uchováváme onu pomyslnou zeď oddělenosti…“

adya3


Ano… jednoduchost, logičnost. Mnohé z myšlenek autor uvádí, ale mnohé si snadno spojíte s tím, co jste už všude možně přečetli, co jste kde slyšeli, co vám samotným došlo. I v tom utrpení je nám dobře, protože je to důvěrně známé místo. Nosíme si v sobě základy, které sahají až k našemu narození, k šoku z porodu… Jsou tu myšlenky, které jsou poněkud odlišné od těch, jež běžně čítáváme v podobných knihách. Na jednu stranu je tu mnoho lehkého, něžného, hebkého, na druhou stranu třeba to vtělení se do člověka při porodu vnímá Adyashanti jako velmi stresující, až traumatizující událost. Trávíme pak život v neklidné roztěkanosti, protože jsme se v podstatě hned po narození roztříštili na milion kousíčků, které pak neuměle slepuje společnost, rodiče, škola, partneři a další vlivy, v nichž jsme nuceni se pohybovat.
Dávám knize jen 70%, protože jsem se nedokázala plně ponořit do její hloubky – anebo mě chvílemi úplně utopila v neznámých vodách. Scházela mi v ní občas pevná půda pod nohama a více konkrétních návodů a logických zdůvodnění. Je to výtečná, až poetická knížka o něčem takovém jako je moc přítomného okamžiku, ale pořád tu nacházím dost částí, jež mi o sebe drhnou, protože i kdybych se rozkrájela a rozbrečela, nejdou mi aplikovat do všedních dnů…

O autorovi:
Adyashanti (jehož jméno znamená „prvotní mír“) vyzývá všechny, kdo hledají mír a svobodu, aby si uvědomili, že dosáhnut osvobození v tomto životě je možné, a aby to vzali vážně. Učit začal v roce 1996 na žádost své zenové učitelky, u níž studoval čtrnáct let. Od té doby se jeho působením probudilo už mnoho duchovně hledajících lidí do své skutečné přirozenosti.
Je autorem řady knih (Emptiness Dancing, The Impact of Awakening, True Meditation, The End of Your World, My Secret is Silence), které zatím v češtině nevyšly. Nabízí v nich přirozené a přímé nedualistické učení, které bývá přirovnáno k učení prvních zenových mistrů a k moudrosti advaita-védanty.
Adyashanti, který se narodil v severní Kalifornii, žije se svou ženou Annie (Mukti) u sanfranciského zálivu, kde také učí, vede satsangy, víkendové semináře a tichá soustředění. Více informací najdete na adrese: www.adyashanti.org


Originál: Falling into Grace
Autor: Adyashanti
Originál vydal: Sounds True, Inc.
Překladatel: Petra Vlčková
Nakladatelství Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com
Hodnocení: 70%
ISBN: 978-80-7370-278-6


 
Banner

Rozhovor

Josef Albrecht - Klenoty naší krajiny

Klenoty nasi krajiny 200Pod názvem Klenoty naší krajiny se představuje nový osmidílný dokumentární cyklus, který se zabývá mimořádnými oblastmi v Chráněných krajinných oblastech.  Provázet nás tímto pořadem bude Miroslav Vladyka. Chcete-li v...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (12)

Čtěte také...

Lobo a nejen storka jménem Incident na pánských záchodcích

lobo coverKaždý rok se pravidelně setkáváme s novou komiksovou knížkou a o trampotách velkýho šéfa, lovce lidí, věhlasného Loba. V září vydalo nakladatelství Crew Lobo – Incident na pánských záchodcích a další příběhy. Kdo by se netěšil na pořádnou řežbu, klas...


Literatura

Jonáš spěchá domů, ale potřebuje podporu. Spisovatelka Marka Míková a výtvarník Radoslav Valeš chystají knihu, poslední částku shánějí přes Katalyzátor.cz

Jonas 200Projekt Jonáš spěchá domů vznikl na základě spolupráce dvou autorů, výtvarníka Radoslava Valeše a spisovatelky Marky Míkové. Radoslav Valeš (jeho Děti duhového hada byly Nejkrásnější knihou roku 2000) nejprve vymyslel příběh o putování plyšového me...

Divadlo

Hudební scéna Městského divadla v Brně jubiluje

Hudebni scena 200Je to neuvěřitelné, jak letí ten čas. Docela nedávno byl v jámě budoucího divadla na Lidické ulici v Brně kladen základní kámen – až z Broadwaye. Pokřtili jej šampaňským manželé Formanovi. A jejich přání, aby to bylo divadlo veleúspěšn...

Film

Slavoj Žižek píše o filmu

lacrim200Slovinský filozof Slavoj Žižek bývá jednou považován za (neo)marxistu či přímo (neo)komunistu, zabředávajícího do psychoanalytických výkladů, jindy je mu vyčítáno laciné pozérství. Přesto jej časopis Foreign Policy zařadil mezi stovku nejvlivnějších my...