Adyashanti: Pád do milosti
Banner

Adyashanti: Pád do milosti

Email Tisk

adya200Jestli hledáte poetickou knihu mezi duchovní literaturou na téma „Cesta k vnitřnímu probuzení“, pak právě tato, s pampeliškovým pápěříčkem na titulní straně, je ta pravá. Autor má zvláštní jméno, které znamená něco jako „prvotní mír“ a patrně něco z tohoto svého mediálního obrazu vtiskává i do svých děl. Pád do milosti je něžně psaná kniha o mnoha cestách ke stavu, kdy v sobě rozpustíme umanutost na názorech, životních postojích, minulosti a představách o sobě a kdovíčem ještě, co si říká ego, a dostaneme se do pěkného vyrovnaného stavu. Vlastně staneme někde přímo uprostřed přítomného okamžiku.

 


Není tak těžké se do tohoto stavu dostat jednorázově. Těžké je si tento stav udržovat víceméně setrvale a nastavit na něj svůj běžný život. To byly v této knize chvíle, kdy mi ten jinak velmi stylisticky vydařený text, trošku drhnul a vnitřně jsem se zlobila.
Jakobych tušila, že tudy vede cesta, ale autor tu buď předběhl dobu, nebo je celkově mimo, protože jeho myšlenky mají hloubku a jsou velmi pravdivé, ale jak je krucipísek jen zrealizovat ve všedním uspěchaném a naprosto zbytečném pachtění tady na tomto světě? Když jsem pak knihou procházela, docházely mi drobnosti, kterak být co nejvíce v souladu sám se sebou a přitom přežít i tohle zvláštní a nelogické bytí a svět, do kterého jsme se narodili… A odhaluje také velmi bolestivá místa našich CIVILIZOVANÝCH DUŠÍ.
„My ostatní se můžeme dívat na ty, kdo bojují  se závislostí, a myslet si: „Mě se to naštěstí netýká. Nejsem žádný alkoholik. A drogy také neberu.“ Jenže upřímně, skoro všichni jsme na něčem závislí – a droga, na kterou jsme si vypěstovali tu nejhlubší závislost, se jmenuje utrpení. To, bez čeho bychom chtěli být, je zároveň tím, na čem jsme závislí, a to je utrpení. Hodně lidí si to ani nepřipustí. Mnoho lidí ani nebude chtít vědět, že jsou závislí na utrpení. Když ale budete opravdu upřímní a všímaví, zjistíte, že spousta lidí vůbec netuší, jak bez utrpení žít. Netušíme, jak bychom spolu měli komunikovat, jak vůbec fungovat, co si počít s časem a energií, kdybychom netrpěli.
Jeden z nejdůležitějších kroků na cestě ke konci utrpení uděláme, když nám dojde, že hluboko uvnitř nás je něco, co vlastně chceme trpět, že nějaká část nás si v utrpení prakticky libuje. Jak už jsem se zmínil, částečně chceme trpět proto, že díky utrpení si kolem sebe uchováváme onu pomyslnou zeď oddělenosti…“

adya3


Ano… jednoduchost, logičnost. Mnohé z myšlenek autor uvádí, ale mnohé si snadno spojíte s tím, co jste už všude možně přečetli, co jste kde slyšeli, co vám samotným došlo. I v tom utrpení je nám dobře, protože je to důvěrně známé místo. Nosíme si v sobě základy, které sahají až k našemu narození, k šoku z porodu… Jsou tu myšlenky, které jsou poněkud odlišné od těch, jež běžně čítáváme v podobných knihách. Na jednu stranu je tu mnoho lehkého, něžného, hebkého, na druhou stranu třeba to vtělení se do člověka při porodu vnímá Adyashanti jako velmi stresující, až traumatizující událost. Trávíme pak život v neklidné roztěkanosti, protože jsme se v podstatě hned po narození roztříštili na milion kousíčků, které pak neuměle slepuje společnost, rodiče, škola, partneři a další vlivy, v nichž jsme nuceni se pohybovat.
Dávám knize jen 70%, protože jsem se nedokázala plně ponořit do její hloubky – anebo mě chvílemi úplně utopila v neznámých vodách. Scházela mi v ní občas pevná půda pod nohama a více konkrétních návodů a logických zdůvodnění. Je to výtečná, až poetická knížka o něčem takovém jako je moc přítomného okamžiku, ale pořád tu nacházím dost částí, jež mi o sebe drhnou, protože i kdybych se rozkrájela a rozbrečela, nejdou mi aplikovat do všedních dnů…

O autorovi:
Adyashanti (jehož jméno znamená „prvotní mír“) vyzývá všechny, kdo hledají mír a svobodu, aby si uvědomili, že dosáhnut osvobození v tomto životě je možné, a aby to vzali vážně. Učit začal v roce 1996 na žádost své zenové učitelky, u níž studoval čtrnáct let. Od té doby se jeho působením probudilo už mnoho duchovně hledajících lidí do své skutečné přirozenosti.
Je autorem řady knih (Emptiness Dancing, The Impact of Awakening, True Meditation, The End of Your World, My Secret is Silence), které zatím v češtině nevyšly. Nabízí v nich přirozené a přímé nedualistické učení, které bývá přirovnáno k učení prvních zenových mistrů a k moudrosti advaita-védanty.
Adyashanti, který se narodil v severní Kalifornii, žije se svou ženou Annie (Mukti) u sanfranciského zálivu, kde také učí, vede satsangy, víkendové semináře a tichá soustředění. Více informací najdete na adrese: www.adyashanti.org


Originál: Falling into Grace
Autor: Adyashanti
Originál vydal: Sounds True, Inc.
Překladatel: Petra Vlčková
Nakladatelství Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com
Hodnocení: 70%
ISBN: 978-80-7370-278-6


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa


Partneři

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Želvou a citrónem proti zdi v 36 povídkách Daniely Fischerové

zelvou proti zdi perexKnížka šestatřiceti uvěřitelných i neuvěřitelných povídek Daniely Fischerové s názvem Želvou proti zdi je plná života, smrti, lásky, vášně, vzteku i mystiky. Kromě skvělého vypravěčského jazyka a duchovního přesahu pou...

Nové komentáře


Literatura

Menna van Praag: Nejšťastnější na světě

nejstastnejsi na svete perex„To, co máš, je dar pro tebe od Boha. A to, co s tím uděláš, je tvůj dar Bohu.“ Citace z knihy, kterou si asi jednou provždy zapamatuji. Jsou vzácné a nesmírně cenné právě tyto knihy, ze kterých si čtenář odnese něco tak jednoduchého, ...

Divadlo

Michal Suchánek trpí během představení Ať žijí duchové

IMG 4286Oblíbený televizní bavič Michal Suchánek už přes rok účinkuje v muzikálu Ať žijí duchové!, kde ztvárňuje roli ředitele školy. Až nyní přiznal, že při jedné scéně, která pravidelně baví všechny přítomné, celkem trpí. Herec p...

Film

7 dní v Havaně aneb jak její obyvatelé žít umějí

7 dni v havane„Film 7 dní v Havaně“ je velmi netradičním filmem, který se bude promítat v našich kinech. Zaujme nás zejména svým poutavým pohledem na Havanu  roku 2011.  Pokud jste ještě v Havaně nebyli, anebo jste mě...