Eva Zábranová čtenáře zavede na Cesty
Banner

Eva Zábranová čtenáře zavede na Cesty

Email Tisk

cesty1O šedočerné knížce s prostým názvem Cesty jsem slyšela, že ji člověk buď miluje, anebo nenávidí. Přečetla jsem ji během pár hodin a byla mi okamžitě sympatická. Styl, obsah, výpravnost, jistá hrubost a syrovost, umění autorky vystihnout sílu okamžiku i smysl pro humor jsou mi blízké a srozumitelné. Eva Zábranová velmi milovala svého otce, kterým nebyl nikdo jiný než básník a spisovatel Jan Zábrana, jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů z ruštiny. Obdivovala jej a byl jejím celoživotním spojencem. Po svém otci Eva zdědila jednoznačně literární talent. U příležitosti třicátého výročí jeho úmrtí napsala knihu Flashkyv roce 2014 vydanou také nakladatelstvím Torst, v níž na svého otce s láskou a pokorou vzpomíná.

Po autorčině debutu z loňského roku, který literární znalce a obdivovatele rozdělil na dva pomyslné tábory, byla tato kniha kritiky přímo dychtivě očekávána. Jsem moc zvědavá, jak tohle dílko zhodnotí třeba Lidové noviny. Nepovažuji se za literární kritičku v pravém slova smyslu - tedy takovou, která by na autorovi nenechala nit suchou. Prostě si dílo  přečtu, a buď se mi líbí, anebo ne. Cesty mě však zaujaly, a proto se na ně pojďme podívat blíž.

Vydejme se na Cesty

Útlá knížka menšího formátu v sobě skrývá devět příběhů. Každý znázorňuje cestu za čímsi: ať už je to cesta za pochopením nebo k poznání, cesta k sobě samému nebo cesta za porozuměním, všechny mají jeden společný jmenovatel – jsou to cesty o životě.  Není ani tak podstatné, jestli jsou ony cesty skutečné či smyšlené, všechny nutí k zamyšlení. Stejně tak jako ilustrace mladého nadějného výtvarníka Matěje Bílka, které jsou velmi úzce spjaty s jednotlivými povídkami.

Cesty Eva Zabranova

Nechci mluvit o každé povídce zvlášť. Některé jsou krátké, jiné delší. Jejich názvy souvisí s tím, co příběh skrývá uvnitř. Nevím proč, možná vzhledem k věku, jsem se nejdéle zdržela u povídky Horory čtyřicátnic. Ztotožnila jsem se s vypravěčkou, neboť na rozdíl od jejích kamarádek s (kdysi) božskýma nohama a trochu jinými životními prioritami, ona sama nechá svůj život volně plynout a s přibývajícími čísly a kily se nehroutí, nekouše si nehty, že nemá lifting a je svým způsobem šťastná a neomezená. Zajímavé zastavení kdesi za zdmi „normálního“ života jsem našla v povídce A loď pluje… Četla jsem ji třikrát dokola, přitahovala mě ona surovost, otevřenost a konkrétnost, cítila jsem se, jako bych byla sama uvnitř. Ta výpravnost a opravdovost mi vzala doslova řeč. Snad jsem až cítila objetí té mladé bulharské dívky… Něčím bylo čtení lehce odpudivé, současně mi ale něco bránilo se s příběhem rozloučit a odejít od něj. Velmi blízké mi byly také Výzvy. Našla jsem v nich úplně všechno. Touhu, neúspěch, strach, absurditu, nepochopení, lásku, ambice rodičů, potlačené touhy a nakonec i splněné přání v okamžiku, kdy jsem to vůbec nečekala.

Styl Evy Zábranové se mě nadchl. Není upjatý, místy není ani spisovný, naopak bych řekla, že je velmi nespisovný, hovorový až slangový. Navzdory tomu vůbec není ničím urážející ani pobuřující. Velmi často jsem se až pousmála nad tím, jak vtipně vystihla myšlenku, jak na to vůbec přišla? Její slovosled a obraty mě bavily. Tak třeba v povídce Výzvy vzpomíná na to, jak ji rodiče přihlásili do baletu. „… Ale brzy mě museli z baletu vzít, protože jsem začala růst na nesprávných místech a vybzíkle zelené holčičky na dvou mrkvích denně mě začaly s opovržením ignorovat…“ A podobných perel v knize najdete mnohem víc.

Není nic jednoduššího než si opatřit tuto útlou, i v méně prostorné kabelce snadno nositelnou, knížku a dát se do čtení. Jsem zvědavá, co na povídky řeknete vy.


Název: Cesty
Autoři: Eva Zábranová
Ilustroval: Matěj Bílek
Žánr: Próza/ Povídky
Graficky upravil a obálku navrhl: David Balihar
Vydalo: Nakladatelství Torst, Praha 1
Rok vydání: 2015, vydání první, 583. publikace 
Počet stran: 62, lepená
ISBN: 978-80-7215-498-2
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: Nakladatelství Torst, torst.cz




 




Přihlášení



Anketa


Partneři

Hledat

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (4)

Z archivu...

Čtěte také...

VHRSTI vydává první autobiografický komiks u nás

Vhrsti perexZeptáte-li se někoho, co je nejdůležitější věc na světě, odpoví buď bez váhání, že zdraví – jak jinak – nebo bude přemýšlet a přemýšlet a odpověď nedostanete. Alespoň já tuhle zkušenost mám. Sama neumím odpovědět, protože důležitých věcí znám spo...


Literatura

Tom Kenyon, Judi Sion: Arkturiáni

arkuriani 200Při pohledu na hvězdné nebe každého občas napadá, jsme-li tu sami. Každého občas ovane ta obrovská nekonečnost vesmíru, ta naše vlastní malichernost. Stačí se pocitově vzdálit od běžných starostí a už jen pohled na naši modr...

Divadlo

Shirley Valentine oslavila 500. reprízu, Simona Stašová dostala speciální dort s 500 svíčkami

Shirley 200One woman show Simony Stašové Shirley Valentine oslavila v úterý 15. září v Divadle ABC 500. reprízu. Bravurní komedie Willyho Russella o hledání sebe sama měla premiéru v roce 2008, od té doby se stala jednou z nejoblíbenějších inscenací Městských...

Film

Kam kráčíš, Národní filmový archive?

hori-ma-panenko 200Roku 2013 uplyne rovné půlstoletí od (znovu)založení Národního filmového archivu, respektive Československého filmového ústavu, který mu předcházel. Tato ctihodná organizace zahrnuje nejen unikátní sbírku filmov...