Vesna Tvrtković se narodila v roce 1982 v Sarajevu. Kvůli válce odtud v roce 1992 uprchla i se svojí rodinou do Prahy, kde se usadila, pracuje zde a žije spokojeným životem. V roce 2009 absolvovala obor tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Kniha Idioti 21. století není rozhodně autorčinou prvotinou. Já osobně jsme se s ní setkala poprvé a přiznám se, že moje pocity a dojmy byly rozporuplné. Ovšem, nikoho nechci ovlivňovat, kniha jistě stojí za přečtení.

 

 

„Miki je jednoznačný antihrdina – egoista, cynik a celkově nesympatický člověk. Tento sobec do morku kosti se rozhodne, že napíše studii o manipulaci lidí...“ To je úryvek z odstavce na zadním obalu knihy. Neřekla bych, že je Miki celkově nesympatický, takového ho třeba vytvořila autorka a chtěla u čtenáře vyvolat pocit, že takovým opravdu je. Na mě nepůsobil celkově nesympaticky. Miki je prostě zvláštní, divný, svůj. Má k tomu svoje důvody. Vzal si do hlavy, že zdokumentuje proces uzdravování lidí pouhou silou vůle. Nástrojem pro jeho experiment mu má být psychologie, jakožto věda vedoucí k rozklíčování a porozumění lidského myšlení. Miki je přesvědčen, že všichni lidé jsou idioti, že žijí tak, jak to chce někdo jiný, že se jen podřizují a tak nemohou být šťastní. Rozhodne se napsat o tom studii, ale k jejímu vytvoření potřebuje materiál. Tím mají být jeho čtyři přátelé. Je přesvědčen, že se mu podaří vnutit jim svůj pohled na svět a očekává od nich vděk a pochopení. Musí se to ale podařit tak, aby oni neměli tušení, že u nich dochází k přeměně. Oni vlastně ani netuší, že podle Mikiho teorií jsou idioti. Jenže časem se Mikiho výběr trochu smrskne a zůstávají mu jen dva objekty, ke kterým má srdcem nejblíže. Jedním je dlouholetý kamarád Dony, druhým objektem je Sára, dívka, kterou Miki poznal před časem a něco ho k ní velmi přitahuje. Miki je připraven jít na věc, přeměnit tyhle dva lidi ať to stojí, co to stojí. Prostě jim chce pomoct, má potřebu je zachránit od konzumního způsobu života, nechce, aby byli loutkami, chce, aby byli svobodní. Ale stojí mu oni o to?

V příběhu se čtenář seznamuje i s Mikiho velkou rodinou, s jeho sourozenci a s rodiči, kteří jsou si oddaní až do posledního dechu. Miki je tak zabraný do svého projektu, že mu naprosto unikají ty pravé lidské hodnoty. A potom se stane něco, co ho vrátí do reality. Do té reality, o které si on sám dosud myslel, že je idiotská, ale nakonec vlastně sám uzná, že se asi někde stala chyba. Ale kde přesně, to sám neví. Otevře oči a připadá si sám, chce zachránit, co se dá. Ale dá se to vůbec zachránit? Otázkou pro mě zůstává, zda je to jen autorčina fantazie, nebo jestli se ona sama dívá očima, které dala Mikimu, jestli ona sama také psala studii…

 

Dlouho po přečtení jsem se neměla k tomu, abych napsala zhodnocení. Nevěděla jsem, co bych o té malé knize řekla. První, co mě napadalo, bylo zhodnocení vizuální. Svým vzhledem mě, autorka jistě promine, moc nezaujala. Možná jsem jen nepochopila, co má obrázek marionety sedící na globusu, znázorňovat. Míjela jsem tu knihu bez povšimnutí několik měsíců. Nelákala mě. Nikdy bych neřekla, jak moc záleží na obálce. Pro někoho je možná důležitější obsah, ale myslím si, že to co je venku a úzce souvisí s tím, co je uvnitř. Aspoň já hledám souvislosti. Dívám se na obálku a přemýšlím, do jaké to spolu souvisí. Asi všude hledám symboliku. Většinou ji najdu, někdy ne. Ale i když ji nenajdu, jako například tady, neznamená to, že knihu beru do ruky s nechutí. Naopak. O to větší mám chuť začíst se a hledat podstatu. Hledala jsem ji i tady. Vůbec mi nevadilo, že jsem místy narazila na vulgarity a hovorové výrazy. Myslím si, že to právě do knihy patří. Nejsem upjatý lingvista. V běžném životě se sem tam nějaké to sprosté slovo objeví, toleruji je i v literatuře. Pokud jsou použita vhodně a ve správné míře, jako je použila autorka tady, pak je to v pořádku, dodají určitým situacím tu správnou šťávu.

Ač je malá a poměrně tenká a přečetla jsem ji za dva dny, obsahově je velmi hutná, náročná a hůře stravitelná. Rozhodně vám ale její přečtení doporučím. Udělejte si obrázek sami, třeba se mnou budete souhlasit, třeba mi moje postřehy a názory budete vyvracet. To všechno je dovolené, nutné a správné. Je třeba diskutovat nad knihami, chválit je a kritizovat. Na to autorka čeká. Vím to. Sama jsem autorka a taky vždycky čekám na hodnocení. Pochvala mě potěší, kritika mě posouvá dál. Stejně tak to má možná i Vesna Tvrtković. Zajímavý rozhovor s ní určitě nenechte bez povšimnutí (http://www.jasknihy.cz/index.php/bloglist/124-vesna-tvrtkovic-spisovatelka ).  Najdete ho na webových stránkách nakladatelství JaS, které knihu zaštítilo, vydalo a distribuuje. Ačkoli jsem knihu vlastně nepochválila, nic to nemění na faktu, že JaS je nakladatelství mnoha barev, chutí a vůní. Má cit pro výběr autorů a žánrů a já pevně věřím, že se s jeho knihami budeme dlouho potkávat!  
 
Název: Idioti 21. století
Autor: Vesna Tvrtković
Žánr: Próza/ Psychologická novela
K vydání připravila: Jana Semelková
Korektura textu: Věra Marušková
Ilustrovala: Dana Skalická
Obálka: Renata Horová
Sazba a grafická úprava: Karim Shatat
Vydalo: JaS nakladatelství, Praha 5
Rok vydání: 2012, 6. publikace, první vydání, vázaná
Počet stran:  176
Vytiskl: Akcent tiskárna, Vimperk, s.r.o.
ISBN: 978-80-904936-5-0
Hodnocení: 75 %

( 0 hlasů )

< Předchozí		Další >