Všichni čtenáři si jistě vzpomenou na kultovní román My děti ze stanice ZOO, první knihu, která do světa otevřeně vyřvala berlínskou drogovou scénu. Neméně odstrašující bylo i filmové zpracování, kde si zahrál nedávno zesnulý David Bowie. Hrdince románu je nyní přes padesát let. Ač je to neuvěřitelné, tak žije. Bojuje s cirhózou jater a žloutenkou typu C. A ví, že její dny budou brzy sečteny. V autobiografickém románu vzpomíná na to, co dělala od roku 1978.  A světe div se, fetovala!

 

 
„Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?“
Kdo se může pochlubit tím, že je celý život živ z výdělku jedné knihy? Vyjma Christiane Flescherinow nebo třeba Johna Keneddyho Toola (Spolčení hlupců) takových spisovatelů moc není. Kniha a stejnojmenný film My děti ze stanice ZOO udělaly z autorky celebritu a změnily jí život. Sama uznává, že to není moc příjemný pocit, když ji denně na ulici poznávají desítky lidí, sousedi se s ní nechtějí znát a všichni si ji spojují s narkomankou a prostitutkou. Nalijme si však číši čistého vína, kde by byla Christiane dnes bez zisku své první knihy?
 
Můj druhý život začíná tam, kde první kniha končí, a to u babičky na venkově. Tam byla tehdy ještě nezletilá Christiane převezena, aby změnila kamarády, školu, prostředí a pokusila se začít nový život… bez fetu, bez Detlefa a bez prostituce. Nejprve se jí to docela dařilo, ale netrvalo dlouho a dokázala si najít „špatné kamarády“ i zde. Začala pít, hulit trávu, brát valium a zatahovala školu, ze které ji vyhodili. V tom okamžiku se zde zjevili novináři Kai Hermann a Horst Rieck, aby z rozhovorů s Christiane sepsali první bestseller. Po ohromném úspěchu knihy se začal točit film a Christiane se zdálo, že vlastně žádné vzdělání ani práci nepotřebuje. Jezdila na propagační turné, kde znovu spadla do drog. V Americe se seznámila s backgroundem rockových kapel a nejednou byla pozvaná na jejich bujaré večírky. Připadala si děsně cool, že šňupe s AC/DC nebo s Genesis. Pak se na nějaký čas ukryla do Švýcarska, kde žila jako au-pair v rodině, ale netrvalo dlouho, a k drogám si našla cestičku i zde. Byla usvědčena z dealování a skončila za mřížemi v ženském vězení Plotzensee. Rok, který ve vězeňském prostředí strávila, popisuje jako jeden z nejlepších a nejuspořádanějších ve svém životě. Nejen, že si téměř odvykla od drog, ale našla si zde i přivýdělek jako uklízečka a celkově by se dalo říct, že se dost uklidnila. Ovšem po té, co opustila mříže, najela do starých kolejí: drogy – útěk - pochybní partneři - drogy. Několik měsíců žila v Řecku, podstoupila dva nebo tři potraty než si po třicítce uvědomila, že pokud si nechá vzít i další dítě, tak už nikdy neotěhotní. Najednou z toho byl syn Phillip a otec jak jinak než skoro neznámý.
 
Mateřství postavilo Christiane do latě. Zdálo se, že konečně našla důvod, aby s tím vším skoncovala a nabrala motivaci se rvát za lepší zítřky. Když však před sociálkou nastínila myšlenku, že by se se synem odstěhovala do Holandska, dítě jí odebrali. S pomocí svého tehdejšího přítele, ze kterého se později vyklubal finanční podvodník, syna unesla do Amsterodamu. Za několik týdnů byla zpět, bez přítele, bez peněz a Phillip šel do pěstounské rodiny.

 

Tragická hrdinka či spíše antihrdinka?
O několik let později na dveře jejího apartmánu, zaklepala novinářka Sonja Vukovič. Christiane na ni vzpomíná: „Sonja byla první novinářka, která nevyužila příležitosti a nevrhla se k mým dveřím. Která se nedívala kukátkem, ani se nevyptávala sousedů: jaké to je, žít pod jednou střechou s Christiane F.?“ Nic nebránilo tomu, aby ze vzájemných sympatií vznikla druhá kniha o Christiane Flescherinow. Po odebrání syna Phillipa sociálkou a jeho umístění do pěstounské rodiny, Christiane přestala brát drogy. Avšak stále je silně závislá na metadonu, bez něhož není schopná existovat, o dalších závažných zdravotních komplikacích nemluvě. V posledních letech žije v bytě se svým čau-čau a snaží se co nejvíce podporovat již plnoletého syna. A jak sama říká, věnovat mu všechen čas, který ji ještě zbývá…

Srdcervoucí příběh netradiční celebrity rozhodně není kniha o hrdinství. S happy endem lze počítat jen těžko, nicméně stojí za to si knihu přečíst. Život Christiane F je přehlídka neštěstí, sobectví a nebetyčné blbosti. Autorka viní hlavně své okolí z toho, čím prošla. Zejména pak násilnického otce a matku, která se o ni takřka nestarala a po veškeré té mediální „slávě“ zřekla. Závěr románu je o dost světlejší a pokornější, protože Christiane je smířlivější a plně si uvědomuje, že jen zázrakem je stále naživu a že moc dlouho už nebude. Teprve pozdě jí čtenářovi začíná být líto.

 

Název:  Christiane F.- Můj druhý život (Christiane F., Mein zweites Leben)
Autor: Christiane V. Felscherinow, Sonja Vulkovic
Žánr: autobiografie
Nakladatelství: Dagmar Pazderová - OLDAG
Rok vydání: 2014
Počet stran: 273
Hodnocení: 70 %

( 8 hlasů )
Zdroj foto: www.databazeknih.cz

http://www.oldag.cz/katalog.php?edice=f&;kniha_id=292&autor_id=95

< Předchozí		Další >