Jak se popasovat se závažnou nemocí a důstojně dožít svůj život?

Jak se popasovat se závažnou nemocí a důstojně dožít svůj život?

Email Tisk

Nanezijeme200 tuto otázku odpovídá ve své knížce „Nežijeme věčně“ americký lékař indického původu Atul Gawande. Rozebírá v ní své zkušenosti se systémem péče o staré nebo nevyléčitelně nemocné lidi, kterým zbývá nemnoho času na sebe a své bližní. Autor upozorňuje, že lidé dnes sice žijí déle a mnohem kvalitněji, než kdy v historii, ale vědecký pokrok proměnil stárnutí a umírání v lékařskou záležitost. Lidé v USA umírají převážně v nemocnicích, nikoliv doma, mezi svými. A nejedná se jen o seniory, ale i o nevyléčitelně nemocné mladé lidi. Stárnutí a umírání se nejen ve Spojených státech, ale v celém průmyslově vyspělém světě přesunulo do nemocnic a ústavů. Řešíme tak osudy svých prarodičů a rodičů a nás to v budoucnosti potká pravděpodobně také, pokud takový systém nezměníme. Vážně chceme právě toto? Vážně budeme stále preferovat bezpečí a kvalifikovanou péči před svým vlastním životem se všemi jeho riziky, ale i svobodou?

 


Autor se na tyto problémy dívá pohledem vystřízlivělého lékaře, jemuž umírá otec i pacienti a on se musí vyrovnávat s bezmocností medicíny, s pocitem vlastního selhání. Lékařem se člověk stává s představou, že ho práce bude uspokojovat a naplňovat. Uspokojují jej velkolepé možnosti a schopnosti. Je to podle autora podobné uspokojení, jaké prožívá restaurátor, když dokáže oživit zašlou krásu uměleckého díla, nebo učitel fyziky, jemuž se podaří páťákům vysvětlit podstatu hmoty. Toto uspokojení vychází z toho, že jsme technicky zdatní a dokážeme si poradit s obtížnými úkoly. Pro lékaře je proto zdrcující zkušeností, ocitne-li se tváří v tvář člověku, jehož problém nedokáže vyřešit. Přitom smrt samozřejmě není selhání, smrt je přirozená, je nedílnou součástí řádu života.
Experiment – dát lidskou smrtelnost do rukou lékařům – pobíhá teprve několik desetiletí. Ale už nyní existují důkazy o tom, že to nefunguje. Není nutné strávit léta v nemocnici, aby člověk pochopil, jak často a těžce moderní medicína zklamává lidi, jimž by měla pomáhat. Ubývající dny života jsou obětovány léčbě, jež oslabuje mozek a vyčerpává tělo pro slabou naději na jakési zlepšení. Poslední dny tráví pacienti v ústavech a nemocnicích, kde je zavedená rutina odtrhává od všeho, co je pro ně důležité. „Naše neochota bez zábran zkoumat zkušenost stárnutí a umírání způsobila, že lidem ubližujeme, neboť jim odpíráme útěchu, kterou potřebují ze všeho nejvíce. Nemáme jasnou představu o tom, jak by člověk mohl žít spokojeně až do samého konce, a tak náš osud spoutaly imperativy medicíny, technologie a cizích lidí,“ píše Atul Gawande. Na jednotlivých případech svých pacientů poukazuje na možnosti, které jeho pacienti využili, aby důstojně dožili své poslední dny mezi svými příbuznými a přáteli. Radí nám: „Neptejte se: ‚Co byste si přál, až budete umírat?‘, ale ‚Co bude pro vás nejdůležitější, až se vám začne krátit čas?‘“ Boj s vlastní smrtelností je boj o udržení vlastní integrity. Chceme být totiž autory příběhu svého života.


nezijeme


Atul Gawande (*1965) je profesorem chirurgie a profesorem zdravotní politiky na Harvardově univerzitě v Bostonu. Je autorem knih o úkolech a problémech moderní medicíny, které vyšly v řadě překladů. Jeho kniha Complications. A Surgeon's Notes on an Imperfect Science (2002, česky vyšla jako Komplikace. Chirurgovy poznámky, 2010) se dostala do finále National Book Award. Následovaly knihy Better. A Surgeon's Notes on Performance (2007) a The Checklist Manifesto: How to Get Things Right (2009), která se umístila do čela žebříčku populárně naučných bestsellerů New York Times. Poslední knihou je Being Mortal (2014, Nežijeme věčně), která se stala knihou měsíce na Amazon.com a na prvním místě bestsellerů New York Times byla řadu týdnů. Atul Gawande byl zařazen mezi stovku nejvlivnějších myslitelů v žebříčcích časopisů Time a Foreign Policy.
Knížka je velmi čtivě napsána a obsahuje řadu velmi moudrých myšlenek, takže máme neustále o čem přemýšlet. Věřím, že si najde své čtenáře, protože tomuto tématu se, zdá se, dříve nebo později nevyhneme.
 Hodnocení: 100 %

Nežijeme věčně. Medicína a poslední věci člověka /z anglického originálu Being Mortal: Medicine and What Matters in the End
Autor: Atul Gawande
Přeložila: Bronislava Bartoňová
Žánr: zdravotnická literatura
Nakladatelství: Dokořán, s. r. o.
Rok vydání: 2016
Počet stran: 237
Zdroj foto: Dokořán, s. r. o.

http://www.dokoran.cz/index.php?Nezijeme_vecne&;p=book&id=896

( 1 hlas )


 





Rozhovor

Portico Quartet: Praha je úžasné město. Má bohatou historii hudby a kultury a ty holky…:-)


mladi ladi jazz 200Na festivalu Mladí ladí jazz, který započal už v neděli v Praze, se v pátek 4. dubna představí anglická skupina Portico Quartet. Do Prahy se vrací po dvou letech a my jsme je u této příležit...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (17)

Z archivu...

Čtěte také...

Lymfatické masáže snadno a rychle?

Masaze 200Knížkou Lymfatické masáže od Vlastimila Tesaře mě nakladatelství Grada třikrát překvapilo. Zaprvé ji vydalo v edici Fitness – síla – kondice. Myslím si, že je to spíše zdravotnické téma než téma sportovní. Ale budiž, s kondicí to souvisí, tak nakon...


Literatura

Angeles Arrien: Druhá polovina života

druhapol200Možná ani nemusíte být v druhé polovině života, abyste ocenili moudrost této jemně tyrkysové knížky. Je to kniha, která čistí, vede dál a zbavuje strachu ze změn, které jsou přirozené a které můžeme cítit třeba tak, jak autorka popisuje, jako před...

Divadlo

Nebezpečné hry irského tance

Lord perex1. listopadu jsme měli možnost zhlédnout další unikátní taneční show Lord of the Dance, tentokrát s názvem "Dangerous games". Představení proslulého Michaela Flatleyho opět nezklamalo.

...

Film

Helena Třeštíková dokončila po třinácti letech film Mallory, který dává naději, že každý má šanci něco změnit

Mallory 200Dokumentaristka Helena Třeštíková dokončila po třinácti letech další ze svých dokumentů natočených časosběrnou metodou. V minulosti už zachytila dramatické životní osudy postav ve filmech Marcela, René nebo Katka, v nichž sledovala většinou život...