Jak se popasovat se závažnou nemocí a důstojně dožít svůj život?

Jak se popasovat se závažnou nemocí a důstojně dožít svůj život?

Email Tisk

Nanezijeme200 tuto otázku odpovídá ve své knížce „Nežijeme věčně“ americký lékař indického původu Atul Gawande. Rozebírá v ní své zkušenosti se systémem péče o staré nebo nevyléčitelně nemocné lidi, kterým zbývá nemnoho času na sebe a své bližní. Autor upozorňuje, že lidé dnes sice žijí déle a mnohem kvalitněji, než kdy v historii, ale vědecký pokrok proměnil stárnutí a umírání v lékařskou záležitost. Lidé v USA umírají převážně v nemocnicích, nikoliv doma, mezi svými. A nejedná se jen o seniory, ale i o nevyléčitelně nemocné mladé lidi. Stárnutí a umírání se nejen ve Spojených státech, ale v celém průmyslově vyspělém světě přesunulo do nemocnic a ústavů. Řešíme tak osudy svých prarodičů a rodičů a nás to v budoucnosti potká pravděpodobně také, pokud takový systém nezměníme. Vážně chceme právě toto? Vážně budeme stále preferovat bezpečí a kvalifikovanou péči před svým vlastním životem se všemi jeho riziky, ale i svobodou?

 


Autor se na tyto problémy dívá pohledem vystřízlivělého lékaře, jemuž umírá otec i pacienti a on se musí vyrovnávat s bezmocností medicíny, s pocitem vlastního selhání. Lékařem se člověk stává s představou, že ho práce bude uspokojovat a naplňovat. Uspokojují jej velkolepé možnosti a schopnosti. Je to podle autora podobné uspokojení, jaké prožívá restaurátor, když dokáže oživit zašlou krásu uměleckého díla, nebo učitel fyziky, jemuž se podaří páťákům vysvětlit podstatu hmoty. Toto uspokojení vychází z toho, že jsme technicky zdatní a dokážeme si poradit s obtížnými úkoly. Pro lékaře je proto zdrcující zkušeností, ocitne-li se tváří v tvář člověku, jehož problém nedokáže vyřešit. Přitom smrt samozřejmě není selhání, smrt je přirozená, je nedílnou součástí řádu života.
Experiment – dát lidskou smrtelnost do rukou lékařům – pobíhá teprve několik desetiletí. Ale už nyní existují důkazy o tom, že to nefunguje. Není nutné strávit léta v nemocnici, aby člověk pochopil, jak často a těžce moderní medicína zklamává lidi, jimž by měla pomáhat. Ubývající dny života jsou obětovány léčbě, jež oslabuje mozek a vyčerpává tělo pro slabou naději na jakési zlepšení. Poslední dny tráví pacienti v ústavech a nemocnicích, kde je zavedená rutina odtrhává od všeho, co je pro ně důležité. „Naše neochota bez zábran zkoumat zkušenost stárnutí a umírání způsobila, že lidem ubližujeme, neboť jim odpíráme útěchu, kterou potřebují ze všeho nejvíce. Nemáme jasnou představu o tom, jak by člověk mohl žít spokojeně až do samého konce, a tak náš osud spoutaly imperativy medicíny, technologie a cizích lidí,“ píše Atul Gawande. Na jednotlivých případech svých pacientů poukazuje na možnosti, které jeho pacienti využili, aby důstojně dožili své poslední dny mezi svými příbuznými a přáteli. Radí nám: „Neptejte se: ‚Co byste si přál, až budete umírat?‘, ale ‚Co bude pro vás nejdůležitější, až se vám začne krátit čas?‘“ Boj s vlastní smrtelností je boj o udržení vlastní integrity. Chceme být totiž autory příběhu svého života.


nezijeme


Atul Gawande (*1965) je profesorem chirurgie a profesorem zdravotní politiky na Harvardově univerzitě v Bostonu. Je autorem knih o úkolech a problémech moderní medicíny, které vyšly v řadě překladů. Jeho kniha Complications. A Surgeon's Notes on an Imperfect Science (2002, česky vyšla jako Komplikace. Chirurgovy poznámky, 2010) se dostala do finále National Book Award. Následovaly knihy Better. A Surgeon's Notes on Performance (2007) a The Checklist Manifesto: How to Get Things Right (2009), která se umístila do čela žebříčku populárně naučných bestsellerů New York Times. Poslední knihou je Being Mortal (2014, Nežijeme věčně), která se stala knihou měsíce na Amazon.com a na prvním místě bestsellerů New York Times byla řadu týdnů. Atul Gawande byl zařazen mezi stovku nejvlivnějších myslitelů v žebříčcích časopisů Time a Foreign Policy.
Knížka je velmi čtivě napsána a obsahuje řadu velmi moudrých myšlenek, takže máme neustále o čem přemýšlet. Věřím, že si najde své čtenáře, protože tomuto tématu se, zdá se, dříve nebo později nevyhneme.
 Hodnocení: 100 %

Nežijeme věčně. Medicína a poslední věci člověka /z anglického originálu Being Mortal: Medicine and What Matters in the End
Autor: Atul Gawande
Přeložila: Bronislava Bartoňová
Žánr: zdravotnická literatura
Nakladatelství: Dokořán, s. r. o.
Rok vydání: 2016
Počet stran: 237
Zdroj foto: Dokořán, s. r. o.

http://www.dokoran.cz/index.php?Nezijeme_vecne&;p=book&id=896

( 1 hlas )


 





Rozhovor

Turistický seriál K21: Zámek Březnice

zamek breznice 200Milí čtenáři, s blížícími se prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár muzeí. ...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

V pražských Nuslích byla otevřena Ransdorfova knihovna


ransdorf knihovna 200Nedávno zahájily svou činnost Vzdělávací centrum a knihovna loni zesnulého politika KSČM Miloslava Ransdorfa. Veřejnosti bude postupně ke studiu zpřístupněno na 50 000 svazků, které za svůj život shromáždil.


Literatura

Arab mi šahá na babu...

arabove200 Ne, tento příspěvek se nebude týkat hravého Nohavicova popěvku, nýbrž dvou knížek, které se snaží mapovat, kam se arabský, či šířeji muslimský, svět v posledních letech vlastně pohnul, kam až se vyostřil konflikt nikoli jen protikladných, ale hlavně...

Divadlo

Rozloučení s pohádkou O perníkové chaloupce se nadmíru povedlo

pernikova chaloupka200Neděle 17. února 2013 se nesla ve zlínském Městském divadle v duchu loučení. Dětští diváci a jejich rodiče měli možnost naposledy vidět oblíbenou pohádku O perníkové chaloupce aneb Jenom jako....

Film

Konečná uprostřed cesty

altTéma umírání - zpravidla následkem zhoubné choroby - se ve filmech vyskytuje odedávna, ale zpravidla bylo nějak zušlechtěno a zacíleno k významovým přesahům. Tak jsme mohli spatřit příběhy lidí, kteří přehodnotili svůj vztah...