Jak se popasovat se závažnou nemocí a důstojně dožít svůj život?

Jak se popasovat se závažnou nemocí a důstojně dožít svůj život?

Email Tisk

Nanezijeme200 tuto otázku odpovídá ve své knížce „Nežijeme věčně“ americký lékař indického původu Atul Gawande. Rozebírá v ní své zkušenosti se systémem péče o staré nebo nevyléčitelně nemocné lidi, kterým zbývá nemnoho času na sebe a své bližní. Autor upozorňuje, že lidé dnes sice žijí déle a mnohem kvalitněji, než kdy v historii, ale vědecký pokrok proměnil stárnutí a umírání v lékařskou záležitost. Lidé v USA umírají převážně v nemocnicích, nikoliv doma, mezi svými. A nejedná se jen o seniory, ale i o nevyléčitelně nemocné mladé lidi. Stárnutí a umírání se nejen ve Spojených státech, ale v celém průmyslově vyspělém světě přesunulo do nemocnic a ústavů. Řešíme tak osudy svých prarodičů a rodičů a nás to v budoucnosti potká pravděpodobně také, pokud takový systém nezměníme. Vážně chceme právě toto? Vážně budeme stále preferovat bezpečí a kvalifikovanou péči před svým vlastním životem se všemi jeho riziky, ale i svobodou?

 


Autor se na tyto problémy dívá pohledem vystřízlivělého lékaře, jemuž umírá otec i pacienti a on se musí vyrovnávat s bezmocností medicíny, s pocitem vlastního selhání. Lékařem se člověk stává s představou, že ho práce bude uspokojovat a naplňovat. Uspokojují jej velkolepé možnosti a schopnosti. Je to podle autora podobné uspokojení, jaké prožívá restaurátor, když dokáže oživit zašlou krásu uměleckého díla, nebo učitel fyziky, jemuž se podaří páťákům vysvětlit podstatu hmoty. Toto uspokojení vychází z toho, že jsme technicky zdatní a dokážeme si poradit s obtížnými úkoly. Pro lékaře je proto zdrcující zkušeností, ocitne-li se tváří v tvář člověku, jehož problém nedokáže vyřešit. Přitom smrt samozřejmě není selhání, smrt je přirozená, je nedílnou součástí řádu života.
Experiment – dát lidskou smrtelnost do rukou lékařům – pobíhá teprve několik desetiletí. Ale už nyní existují důkazy o tom, že to nefunguje. Není nutné strávit léta v nemocnici, aby člověk pochopil, jak často a těžce moderní medicína zklamává lidi, jimž by měla pomáhat. Ubývající dny života jsou obětovány léčbě, jež oslabuje mozek a vyčerpává tělo pro slabou naději na jakési zlepšení. Poslední dny tráví pacienti v ústavech a nemocnicích, kde je zavedená rutina odtrhává od všeho, co je pro ně důležité. „Naše neochota bez zábran zkoumat zkušenost stárnutí a umírání způsobila, že lidem ubližujeme, neboť jim odpíráme útěchu, kterou potřebují ze všeho nejvíce. Nemáme jasnou představu o tom, jak by člověk mohl žít spokojeně až do samého konce, a tak náš osud spoutaly imperativy medicíny, technologie a cizích lidí,“ píše Atul Gawande. Na jednotlivých případech svých pacientů poukazuje na možnosti, které jeho pacienti využili, aby důstojně dožili své poslední dny mezi svými příbuznými a přáteli. Radí nám: „Neptejte se: ‚Co byste si přál, až budete umírat?‘, ale ‚Co bude pro vás nejdůležitější, až se vám začne krátit čas?‘“ Boj s vlastní smrtelností je boj o udržení vlastní integrity. Chceme být totiž autory příběhu svého života.


nezijeme


Atul Gawande (*1965) je profesorem chirurgie a profesorem zdravotní politiky na Harvardově univerzitě v Bostonu. Je autorem knih o úkolech a problémech moderní medicíny, které vyšly v řadě překladů. Jeho kniha Complications. A Surgeon's Notes on an Imperfect Science (2002, česky vyšla jako Komplikace. Chirurgovy poznámky, 2010) se dostala do finále National Book Award. Následovaly knihy Better. A Surgeon's Notes on Performance (2007) a The Checklist Manifesto: How to Get Things Right (2009), která se umístila do čela žebříčku populárně naučných bestsellerů New York Times. Poslední knihou je Being Mortal (2014, Nežijeme věčně), která se stala knihou měsíce na Amazon.com a na prvním místě bestsellerů New York Times byla řadu týdnů. Atul Gawande byl zařazen mezi stovku nejvlivnějších myslitelů v žebříčcích časopisů Time a Foreign Policy.
Knížka je velmi čtivě napsána a obsahuje řadu velmi moudrých myšlenek, takže máme neustále o čem přemýšlet. Věřím, že si najde své čtenáře, protože tomuto tématu se, zdá se, dříve nebo později nevyhneme.
 Hodnocení: 100 %

Nežijeme věčně. Medicína a poslední věci člověka /z anglického originálu Being Mortal: Medicine and What Matters in the End
Autor: Atul Gawande
Přeložila: Bronislava Bartoňová
Žánr: zdravotnická literatura
Nakladatelství: Dokořán, s. r. o.
Rok vydání: 2016
Počet stran: 237
Zdroj foto: Dokořán, s. r. o.

http://www.dokoran.cz/index.php?Nezijeme_vecne&;p=book&id=896

( 1 hlas )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa


Partneři

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Jak se úspěšně učit?

Jak se ucit perexNení podstatné, jestli se učíte ke zkoušce do školy, rozšiřujete si své vzdělávání při zaměstnání nebo studujete čistě z vlastního zájmu. Důležité je ale vědět, jak se učit opravdu efektivně, aby vaše úsilí přineslo vytoužené výsl...

Nové komentáře


Literatura

Africký příběh lásky – příběh o silné vůli a velké houževnatosti dojít k svému cíli stůj co stůj

africky pribeh lasky 200Je to příběh mých předků osadníků, příběh dětství a dospívání na farmě mých rodičů, příběh safari a mnoha nocí pod hvězdami, příběh mé spřízněné duše Davida mých dcer Jill a Angely, vzniku našeho sloního sirotčince, ...

Divadlo

Pejsek a kočička bavili děti první festivalové odpoledne

altDivadelní přehlídka Setkání 2012 Stretnutie není jen o věhlasných divadelních souborech a profláklých tvářích prken, která znamenají svět. Není ani o výhradně dospělém divákovi. Děti jsou ve zlínském divadle vítány, a tak hned první od...

Film

Jiří Langmajer: Všiváci jsou pro mě jedna velká emoce

vsivaci perexUž 19. června přijde do kin dlouho očekávaný film režiséra Romana Kašparovského Všiváci. Ústřední dvojici bratrů v něm ztvárnili Jiří Langmajer a Ondřej Vetchý...