Reklama
Banner

Cestou – osudy českých legionářů v Rusku

Email Tisk

cestou 200Historik a pedagog Dalibor Vácha předkládá čtenářům román Cestou, v němž se opět jako ve své prvotině Červenobílá (2014) věnuje osudům československých legionářů v Rusku. Obě knihy vydalo nakladatelství Knižní klub.

 

 

Autor popisuje osudy několika fiktivních hrdinů (Heřmana, Nouzy, Marka, Semráda a Žovince) od jejich upadnutí do ruského zajetí přes vstup do československých legií až po vítězné tažení přes celé revoluční Rusko. Ale nejde tu jen o vymyšlené postavy - jestliže v knize Červenobílá hrál výraznou roli Rudolf Medek, který se samozřejmě objevuje i zde, je v tomto románu ve druhém plánu sledován vzestup a pád kontroverzního generála Radoly Gajdy (1892-1948). Z dalších známých osob zde vystupuje např. Stanislav Čeček, Josef Mašín nebo Alexandr Kolčak.

Román začíná rokem 1914, kdy první z hrdinů sanitář rakousko- uherské armády Martin Heřman padne v dobytém Lvově do ruského zajetí. Hrdinové románu se poprvé setkávají v zajateckém lágru kdesi ve středním Rusku, v němž se v otřesných podmínkách (málo jídla, nedostatečná hygiena a zdravotní péče) pokoušejí přežít. O život jim usilují i zajatí Maďaři, kterým vadí, že někteří z nich chtějí bojovat po boku Rusů proti císaři. Záhy se však cesty ústřední pětice rozcházejí. Dva z nich jsou za trest posláni na stavbu železnice na Sibiř, jednomu se podaří uprchnout, jeden zůstává v lágru a poslední z pětice je jako zajatec poslán na venkov na výpomoc do zemědělství. Jejich cesty se opět různě zkříží, ať už v bitvě u Zborova nebo v bojích podél sibiřské magistrály. Román končí rokem 1920, kdy přeživší hrdinové čekají na odjezd domů z Vladivostoku.

Román se spíše než na kolektivní vítězný patos soustředí na všednodenní boj o přežití jednotlivých vojáků, kdy se mění i jejich charaktery, což je nejvíce vidět na příkladu Žovince i kariéristy Marka. Přes Váchou zručně popsané bitvy a jednotlivé konflikty vnitřní i vnější čtenář sleduje i odvrácené stránky charakterů vojáků: jejich fanatismus, kšeftaření i přežívání, stejně jako zbabělost i zpochybňované vlastenectví. Čtenářem možná otřesou i zvěrstva bolševiků, kteří mučili zajaté legionáře a hanobili jejich mrtvoly, nebo ruských vojáků, kteří po revoluci a svržení cara krutě vraždili své velitele.

Málo známou informací je i existence ruských čistě ženských vojenských bataliónů, které vznikly pod patronací ministra obrany a pozdějšího předsedy ruské prozatímní vlády Alexandra Kerenského.

Román Cestou skládá střípky osudů obyčejných mužů, kteří byli vrženi do války a nyní bojují nejen o svůj život, ale i životy svých spolubratrů. Dalibor Vácha vytvořil čtivý příběh, v němž nechybí akční scény, ani vykreslení psychiky hlavních postav. Škoda jen, že o předválečném životě hlavních hrdinů a jejich rodinách nepadne v knize téměř žádná zmínka.

„Pořád jdeme kupředu, točíme se v kruzích, jdeme, nelze se zastavit, podívat se na sebe, přemýšlet, uvažovat, plánovat. Válka nás žene neustále kupředu. Kupředu. Mohl bych se tu posadit na mez, dívat se, jak mě míjí všichni bratři, nechat je jít, zmizet, odejít. Mohl bych odmítnout jít dál, ale to by se nijak nedotklo cesty. Cesta by tu pořád byla, cesta tu vždycky bude. Cesta … někam? Pochodovat, jít, najde se cíl, ale potom zase jiná cesta. A pořád dokola. Cestou, všechno děláme cestou, nedokážeme se zastavit, nechceme se zastavit, neumíme to. Cestou. Co jsi zažil…
…..cestou?“ (str. 212)

O autorovi

Dalibor Vácha (1980) absolvoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor anglický jazyk – dějepis. V roce 2012 obhájil dizertační práci v Historickém ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Zabývá se především dějinami každodennosti československých legií v Rusku a meziválečnými dějinami Československa. Na tato témata již publikoval řadu odborných studií a článků. Je také autorem knih Bratrstvo - Všední a dramatické dny československých legií v Rusku 1914-1918 (Epocha, 2015) a Ostrovy v bouři – každodenní život československých legií v ruské občanské válce 1918-1920 (Epocha, 2016). Za svou románovou prvotinu Červenobílá (Knižní klub, 2014) obdržel roku 2014 Literární cenu Knižního klubu. O rok později vydal román Hranice (Knižní klub, 2015).

cestou

Název: Cestou
Autor: Dalibor Vácha
Žánr: válečný historický román
Vydáno: 2016
Stran: 374
Vydalo nakladatelství: Knižní klub - Euromedia Group
Hodnocení: 80%

Zdroj foto: euromedia.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Banner

Hledat

Mimísek 16

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Bang! Bang! Motherfucker!

100 naboju 200100 nábojů: Posmrtné blues je dalším zářezem na pažbě Briana Azzarella, který se v mých očích v posledních měsících dostává blíž a blíž k výšinám komiksových tvůrců. Brian napsal další skvělý scénář o osude...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Jak se cenzurovala literatura

Nebezpecna literatura 200Snad každá společnost kdekoli na světě se snažila zabránit šíření myšlenek či artefaktů, které vnímala jako rozkladné či z jakéhokoli důvodu - mravního, náboženského, ideologického, konkurenčního - nepřípustné. Jistě by...

Divadlo

Večeru tříkrálovému něco chybělo

vecer trikralovy 200Do jedné z nejslavnějších komedií od klasika všech klasiků Williama Shakespeara - Večera tříkrálového se pustilo Městské divadlo Zlín.  Jedná se o první velký titul tohoto roku a na svědomí jej má režisér Jakub Nvota oblíbený dí...

Film

Seriál, který měl konkurovat Hře o trůny

200filmSeriál Camelot vyjel do boje v roce 2011. Ve stejném roce odstartovala na HBO Hra o trůny jako údajný konkurent. A i přes hvězdné obsazení a zkušené režiséry byla show zrušena. Nové podání legendy o králi Artušovi a jeho rytířích kulatého stolu před divák...