Markéta Baňková: Maličkost
Banner

Markéta Baňková: Maličkost

Email Tisk

benkova malickost 200Naše těla tvoří buňky. Naše těla může jeden snad i trochu pomatený student genetiky, Tomáš, vidět zcela jinak, než my sami. Příběh, který je romancí, vzletnou a otázky budící, vám vleze pod kůži. Možná až do morku kostí. Stylem, jakým je psán. Připomínající práci spisovatelů, kteří se v transu ponoří do fiktivního světa a píšou, píšou, píšou… Dílo Markéty Baňkové patří k těm, které budete dočítat s vášní i zvláštním opovržením zároveň. O to víc, že je vše situováno do Prahy, kterou pokud to znáte, tak si všechno živě představíte. To přece nemůže být pravda? To je nechutné… To je tak vzrušující, protože co kdyby to byla pravda? A jak to je vlastně s toxoplasmou, divným tématem, který se jako červená nit, jako červ prolíná celým příběhem a osobně jsem ho tam vnímala jako něco nepatřičného, něco hnusného, něco, co prorůstá mnou jakožto čtenářkou a co mi vadilo v době, kdy se příběh začínal točit do milostného příběhu, aby z tohoto tématu opět okamžitě odešel, jakoby se snad mohl spálit o horká kamna.

 

Vybrala jsem ukázku, na které je asi nejvíce vidět ten pel, ta atmosféra celého příběhu, takový ten stav, ve kterém musel být román psán…

 

„Toho už se právě bojím. Vstanu od stolu a všude detaily. Místo tváří lidí v laboratoři vidím jejich póry, podle jejich fenotypu odhaduji strukturu jejich DNA, tipuji složení DNA jejich rodičů a sourozenců, říkám si, jak by vypadaly jejich děti, představuji si keratin jejich vlasů, odhaduji tlak v jejich žilách, kráčím po chodbě a vše kolem se promění v ohňostroj informací, jakoby hmota uvolnila v sobě spoutanou energii kódů, slov a významů a ta volně tryskala do prostoru a já ji mohl sbírat a číst,“ chytil jsem se desky stolu, „i ten stůl nevidím než jako kdysi živý kus dřeva, odhaduji jeho stáří, strukturu, nemoci, každá věc, na kterou kouknu, na mě mluví, až se z toho točí hlava, jako bych tančil s čísly, objímal se s písmeny… nadechoval vzduch plný tichého šeptání molekul, ach, opojení mých smyslů hmotou, která mi rozevírá útroby, nedokážu od nich odvrátit hlavu, necudná hmota, která se příliš otvírá, jak jinak ji nazvat… děvka…“

Zaškobrtl jsem se. Ulevilo se mi, že jsem se mohl někomu svěřit.

A vám se uleví, milí čtenáři, až tuhle knihu dočtete. Zůstane vám v hlavě spousta otázek, nebo také úplné prázdno. Pokřivený pohled na svět, pokřivený zkušenostmi, zvláštním psychickým rozpoložením hlavního hrdiny, studenta genetiky, Tomáše, který má navíc ještě zásadní problém se nějak vpasovat do role alfa samce, a tak pořád někde hraje tu druhou roli a… a ještě k tomu si všechno převádí na říši zvířat.  Černá groteska? Možná… Vážné otázky v pozadí? To určitě ano! Zvláštní jemná fantazie, příběh jakoby opředený obláčkem bludů, snů, měsíčního svitu, stačí se v něm párkrát zatočit a už nevíte, kde jste. Příjemná jsou probuzení z této knihy do reality. Ale o to raději se k ní zase vrátíte, protože nutkání zjistit, jak to všechno dopadlo, je velké.
A pozor, nic pro lidi trpící strachem z potkanů. Ti v příběhu hrají velkou roli. A v závěru i trošku děsivou…

O autorce:
Markéta Baňková se narodila a žije v Praze. Absolvovala Akademii výtvarných umění. Zabývala se grafikou, kresbou, fotografií a net artem (New York City Map). Její kniha Straka v říši entropie získala ocenění Objev roku Magnesia Litera. Obě knihy doplňují autorčiny ilustrace…

Vydalo Argo, 2016, www.argo.cz

http://www.argo.cz/knihy/210631/malickost/

( 0 hlasů )



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Hledat

Mimísek 35

Čtěte také...

Matky pořádají sabat s tématem potomci. Nematky, utečte

Zeny-na-tahu 200Kniha o ženách pro ženy. Skupinka přítelkyň - všechny mezi čtyřiceti a padesáti lety – vyrazí na víkend z města. Doma nechají své životy, své děti, své rodiny a svou práci. S odstupem mají možnost pohlé...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Kam spěješ, architekturo?

architektura 200Ne, nebojte se, nepíšu žádné hloubavé pojednání o tom, jak se vyvíjí a vyvine architektura v nejbližších letech. Nejsem odborník, takže bychom byli jen u divokých teorií. V dnešním článku představíme možnosti architektury, jak je vidí au...

Divadlo

Egon Tobiáš: Ten kůň nelže aneb divadelní hra s živými koni, herci a hudebníky

ten kun nelze egon tobiasV rámci projektu Jiřího Ondry a Egona Tobiáše Velký třesk na Malé scéně jsme se zúčastnili premiéry inscenace s tajemným názvem Ten kůň nelže. A nelhal! V netradičním di...

Film

Jak probíhaly boje o smýšlení publika

Infoboj 200Každý režim, mocenské seskupení či nejšířeji civilizační okruh sleduje dva základní cíle: jednak hájí a vychvaluje sám sebe, jednak zlehčuje a odsuzuje případné protivníky, ať již je nachází ve svém vlastním prostoru, nebo mimo něj. Platilo to ...